Jaké reformy a proč (301) Jan Barták IV

3. prosinec 2014 | 07.00 |

Diskusi před pracovní částí 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uzavírají teze profesora Jana Bartáka, které ukazují význam lidského kapitálu v historických a praktických souvislostech.

IV. část

Požadavky na tvůrčího znalostního pracovníka

Kdo ví, kde se poučit,

již je poučen

Co se vyžaduje od "tvůrčího znalostního pracovníka" ve znalostní společnosti? Musí disponovat třemi stupni gramotnosti: 1. stupeň představuje gramotnost v oblasti reálií (znalostí), 2. stupeň je gramotnost v oblasti technologií (vč. jejich využívání) a 3. stupeň gramotnost v oblasti soft skills (sociální gramotnost související s komunikací a mezilidskými vztahy). (srov. Kubátová, J.: Rozvoj lidských zdrojů v informační společnosti. EDMAN 04. EVIDA, Brno 2004, s. 151 an.)

Tomu jsme v mnohém dlužni. Pro současné firemní vzdělávání je charakteristická spíše orientace na plošné vzdělávání, než na vzdělávání diferencované podle potřeb firmy a očekávání a možností účastníků. Netřeba zajisté dokazovat, že diferencované vzdělávání je efektivnější, než plošné. Standardními metodami se propracujeme – v nejlepším případě – ke standardním výsledkům. Úsilí o (pouhý) plošný standard je důsledkem dožívajícího rovnostářského přístupu (všichni máme stejné žaludky...). Pro něj je charakteristické nedostatečné využívání specifických způsobilostí, kterými disponuje každý z nás, o možnostech jejich dalšího cíleného rozvíjení ani nemluvě.

Klasická personalistika porovnává způsobilosti pracovníka se způsobilostmi požadovanými na pracovním místě, které zastává, nebo na něž se jako personální rezerva připravuje. Zjištěné delty (odchylky, vyjadřující slabé stránky diagnostikovaného jedince) mezi požadavky a realitou jsou pro ni základem pro vytváření vzdělávacího plánu. Jedinci, připravovaní pouze na dosažení momentálně požadovaného standardu mívají ovšem často pocit (nezřídka oprávněný), že svůj potenciál nemohou dostatečně využít, natož pak rozvíjet. Firma tím ztrácí dvojnásob: nevyužívá-li dostatečně potenciálu svých lidí a neumí-li jej cíleně rozvíjet, ztrácí nejen na výkonnosti a konkurenceschopnosti, ale i na motivaci lidí a na jejich zainteresovanosti na řešení budoucích cílů organizace.

Aby organizace ve změnách obstály, musí stavět na cíleném rozvoji znalostí a dovedností svých lidí. A poněvadž vše začíná "od hlavy", jde v první řadě o přípravu manažerů. Ta by se měla opírat o logickou provázanost znalostí řízení lidí, projektového řízení, plánování, analytického vyhodnocování situace, rozhodování, delegování, řízení změn, komunikace, marketingu, Corporate Governance a takových dovedností, jakými je rozhodování, delegování, osobní přesvědčivé a motivující působení manažera, budování pozitivních vztahů, charisma, kreativní řešení problémů a jejich přetavování ve výzvy.

Tvořivostí budeme rozumět volbu a využití subjektivně nových prostředků k řešení nového problému, případně nové řešení starého známého a vyřešeného problému.

K rozvíjení tvůrčí iniciativy manažerů i jejich spolupracovníků můžeme využívat metod tvůrčího řešení problémů, zejména pak metod problémových. Jejich předností je, že umožňují účastníkům řešení problémů dané třídy, prohlubují a upevňují jejich dovednosti rozhodovací a dovednosti hodnotových soudů. Obvykle vyvolávají vysokou míru participace účastníků na řešení problému, silnou motivaci a velmi dobrou úroveň pochopení a zapamatování poznatků, k nimž skupina dospěla.

Tvůrčí řešení problémů zahrnuje definování cíle nebo problému, sběr informací, dat, jejich hodnocení, vypracování alternativních a proveditelných řešení, nebo postupů, hledání správné odpovědi nebo optimálního postupu a vyhodnocování rozhodnutí.

Při využívání uvedeného postupu řešení problému je třeba mít na zřeteli, aby řešitelé problému porozuměli, aby si osvojili způsob jeho řešení a event. validaci - uměli se přesvědčit o správnosti řešení, rozhodnutí a jeho realizace.

Úspěšné tvořivé řešení problémů předpokládá jistou úroveň intelektuálních schopností, zejména schopnosti:

1.            absorpční (schopnost absorbovat hodnotná fakta a zkušenosti, přijímat všechny potřebné podněty),

2.            retenční (schopnost zachovávat si znalosti i k pozdějšímu využití),

3.            přemýšlení (schopnost správného samostatného myšlení jako souladu duševních procesů, duševních stavů a vlastností, zejm. vlastností charakteru),

4.            odstraňování "bariér" tvůrčího myšlení,

5.            orientaci v problémovém myšlení,

6.                  týmové spolupráce s dosažením synergie (získání většího počtu kvalitnějších myšlenek v daném čase, než kdyby účastníci řešili problém každý zvlášť, na "vlastní pěst" ).

Tyto schopnosti se opírají o různé aspekty konvergentního myšlení a uplatňují se zejména v následujících myšlenkových operacích:

- spojování známých prvků v nový celek,

- reintegrace systému s ohledem na cíl,

- rozložení složitého na jednoduché, celku na části (s eliminací nepodstatného),

- využívání analogie - myšlenkových postupů, které se osvědčily jinde,

- využívání protikladu k ozřejmění kladů - využití protikladných jevů a procesů k dosažení vytčeného cíle,

- využívání transformace - přetváření.

Směřování těchto myšlenkových operací k nestandardním a zejména nadstandardním řešením vyžaduje vedle konvergentního myšlení i myšlení divergentní, promítající se ve schopnostech:

senzitivity (schopnosti rozpoznávat a řešit problémy),

flexibility (schopnosti pružně měnit způsoby a východiska myšlení při řešení problémů),

fluence (schopnosti tvořit na podnět a situaci velké množství konceptů, myšlenek),

originality (schopnosti nalézt a formulovat nápaditou, novou myšlenku),

elaborace (schopnosti dokonalého, pečlivého a přesného zpracování řešení),

strukturace (schopnosti přeměňovat strukturu dat, výroků a vhodně je kombinovat).

Porovnejme si charakteristické znaky obou přístupů, tedy přístupů opírajících se o konvergentní a divergentní myšlení

Konvergentní myšlení

Divergentní myšlení

Charakteristika

Řešení problému, úlohy, podle předem známého postupu

Řešení problému, úlohy, nestandardním způsobem, hledání nových paradigmat

Využití

Standardní řešení, rutina

Nestandardní, kreativní řešení

Příklad

Úkol opírající se o Pythagorovu větu, Archimédův zákon, atd.

Vést čtyřmi body tři přímky tak, aby výchozí bod byl totožný s cílovým, přímky se nekřížily

Řešení problému

Výběr z existujících možností

Hledání nových možností

Typická technika

Multikriteriální analýza, párové srovnání

Brainstorming

Vhodné pro

Kompetentního jedince

Facilitovanou skupinu

Uvedený přehled dokresluje již zmíněnou skutečnost, že konvergentní přístup směřuje standardními metodami k standardním výsledkům, kdežto divergentní přístup umožňuje díky uplatňování nestandardních metod dosahování nadstandardních výsledků. Využívání uvedených přístupů, které ze své podstaty fungují komplementárně, významně charakterizuje úroveň kultury myšlení a metodologické kultury, k níž patří:

1.         dovednost nestranně a zevrubně posuzovat názory druhých,

2.         dovednost a návyk podrobovat vlastní názory samostatné kritice,

3.         znalost zásad pozorování,

4.         znalost metody pokusu,

5.         schopnost jasně a přesně formulovat pojmy, soudy, úsudky a zdůvodnit je,

6.         dovednost odhalovat chyby v uvažování a ve zdůvodňování,

7.         alespoň základní znalost zákonitostí myšlení a tvůrčí práce,

8.         odmítání předsudků a slepé víry v autoritu.

Tvořivé problémové myšlení uplatňované v podmínkách týmové spolupráce, přispívá ke koncentraci rozumu, citu i vůle jejích účastníků. Za optimálních podmínek směřuje v podnikové praxi k významným synergickým efektům, které mohou nalézt uplatnění v úspěšných inovacích.

(Pokračování další částí příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře