Jaké reformy a proč (297) Fenomén NENÁVIST

29. listopad 2014 | 07.00 |

V rámci diskuse před pracovní částí konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, která se bude konat již za několik málo dní (5.12.2014), se vrátím ještě k jednomu momentu. Otázce, kam až sahají možnosti dobré ekonomické teorie. A to konkrétně ve vyjádření fenoménu nenávisti.

Začnu obsáhlejší citací z toho, co v diskusi napsal P. Čírtek:

"Shakespearovu Židu Shylockovi nabízí Bassanio, přítel banrotujícího Antonia, kupce benátského, trojnásobek částky úpisu, kterou mu Antonio dluží. Navzdory té sumě Shylock odmítá tuto maximalizaci užitku a trvá na tom, že chce svoji libru masa, což je v důsledku poprava jeho dlužníka. - A proč že chci spíš libru mršiny, než třikrát tisíc dukátů, aha! Protože proto, pouhý rozmar, stačí? Někdo se štítí pečeného vepře, někdo zas šílí sotva vidí kočku, pro změnu jiný neudrží moč, jak slyší kvílet dudy. Náklonnost, ta paní vášně, řídí se jen tím, co ráda a co nerada a dost... Tak ani já říct nemohu a nechci, proč vedu spor, v němž vyhraju-li, ztratím. Hluboce nenávidím Antonia, vzbuzuje ve mně jenom ošklivost. Já jiný důvod nemám, stačí vám to? - Jak "jednoduše a přitom konkrétně, pragmaticky a krátce vysvětlit nikoliv teoretikům a "tzv. inteligenci", ale především té dnešní, často mlčící, ale vnitřně nespokojené většině", což myslím je více méně Hušnerova extenze pojmu obyčejní lidé, že existuje věda, která smrt člověka interpretuje jako "užitek" na základě předpokladu, že hodnota užitku je subjektivní a je tedy užitečně legitimní i rozhodnutí poslat člověka na smrt, což dokonce snad i spadá do konceptu ekonomistního štěstí. - Jak popsat v teoretickém modelu s pomocí reciprocity vliv vztahu nenávisti na transakci, v níž Shylock "vyhraje-li, ztratí"? To je myslím legitimní tázání a je otázkou, zdali to dokáže ekonomické myšlení v ekonomickém diskursu. (Tučně označeno mnou - R.

V.) Tím chci položit otázku, je-li řeč o lidském kapitálu a nutných reformách, zdali, není namístě přijmout jako jeden z předpokladů případného úspěchu, že jako je skutečností, že každá věda má svůj specifický oborový diskurs, má jej i ekonomie. A to se všemi svými specifickými omezeními při zkoumání světa, který nás obklopuje. Je-li pak součástí tohoto diskursu problematika, kterou se specificky a realitě blíže, či kvalifikovaněji zabývá věda jiná, jak to konec konců ukazuje i ekonomická badatelská praxe, ekonomii jistě neuškodí plodná vzájemná spolupráce. Jestliže se to u zmíněných společenských věd začíná stávat stále častěji, rád bych se přimluvil i za obor umění, resp. literární tvorby."
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/1696-jake-reformy-a-proc-244-cirtek-veda-umeni-3.html

K tomuto momentu se vrací ve svých poznámkách k pracovní verzi monografie i P. Wawrosz:

"V kapitole 4 se snažíš zodpovědět Čírtkovy otázky. Určitě ale neodpovídᚠna vše. Např. pasហna str. 56: "A proč že chci spíš libru mršiny, než třikrát tisíc dukátů, aha! Protože proto, pouhý rozmar, stačí? Někdo se štítí pečeného vepře, někdo zas šílí sotva vidí kočku, pro změnu jiný neudrží moč, jak slyší kvílet dudy. Náklonnost, ta paní vášně, řídí se jen tím, co ráda a co nerada a dost... Tak ani já říct nemohu a nechci, proč vedu spor, v němž vyhraju-li, ztratím. Hluboce nenávidím Antonia, vzbuzuje ve mně jenom ošklivost. Já jiný důvod nemám, stačí vám to?” - Opravdu produktivní služby vyřeší danou nenávist? Zmizí?"
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/1789-jake-reformy-a-proc-270-wawrosz-re-anketa.html

Otázka zní podle mě takto: Je dobrá ekonomická teorie schopna popsat fenomén "nenávist" a na základě toho zformulovat praktická doporučení? Tj. odpovědět na otázku, jaký je mechanismus vzniku nenávisti, za jakých podmínek tento fenomén vzniká, jaký je jeho vztah k ostatním preferencím, zda je možné a jak omezit jeho případnou negativní roli apod. - Domnívám se, že ekonomická teorie toho schopna je a pokusím se to ukázat.

Nejdříve však poznámka ke vztahu ekonomie a umění, resp. literární tvorby. Vztah mezi obojím může být vzájemně prospěšný, podobně jako mezi experimentem a teorií. Odlišnost je zde v tom, že experiment se snaží omezit vnější vlivy na určitý jev, umění naopak podat realitu tak, aby byly zobrazeny všechny souvislosti; a to i ty, které se reálně vyskytují velmi, velmi zřídka. Od antického dramatu, kde se syn zamiluje do své matky a zabije svého otce, až k např. M. Pagnolovi, kde otec způsobí smrt svého syna, aniž by tušil, že to je jeho syn.

Ve čtvrtém pokračování série šesti navazujících na téma Ekonomie a štěstí jsem ukázal, jak mnohé z toho, co je pro nás prospěšné, se pro nás (z hlediska historického i individuálního vývoje) stává postupně i příjemným. A již se jedná o činnost, kterou k dosažení určitého prospěšného cíle vykonáváme, nebo o statek, jehož použití je k dosažení cíle potřebné. Naše prožitky nezůstávají neměnné. Mají tendenci přenášet se z cíle na prostředky nutné k dosažení cíle, viz:

Nᚠexistenciální svět (Dasein, svět přítomného bytí) je světem vztahování se k budoucímu (hledání smyslu) a zpřítomňování minulého. Základem vztahování se ke světu v souladu s naplněním tohoto smyslu našeho žití je svobodný rozvoj naší individuality a plné uplatňování našich schopností jako produktivního faktoru. Obojí velmi úzce souvisí s výše popsaným mechanismem přenosu prožitků a vzniku nových.
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/1712-jake-reformy-a-proc-248-rv-ekonomie-a-stesti-4.html

Nyní k fenoménu "nenávist". Nenávist vzniká jako představa, že likvidací (zabitím, exemplárním potrestáním nějaké osoby či skupiny osob, toho, koho nenávidíme, tj. nepřítele) si otevřeme cestu k naplnění rozhodující části našich pozitivních preferencí.

Na akt likvidace nenáviděného objektu se jako na zprostředkování uspokojení velké části potřeb přenášejí všechna pozitivní očekávání a mění se v onen výjimečný pocit (prožitek) nenávisti. Přesně podle logiky přenosu prožitků na zprostředkování.

Myslím, že odsud vyplývá i řada praktických závěrů, jak tento fenomén omezit v situacích, kdy je nenávist vytvářena na základě mylné představy. Kdy si likvidací osoby či osob, které jsou objektem nenávisti, nenávidějící subjekt nepomůže. A protože teorii lze i zneužít, lze odsud vyvodit i praktické závěry, které dávají odpověď na otázku, jak nenávist rozněcovat.

(Pokračování dalším tématem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář