Jaké reformy a proč (287) Fialová 2

19. listopad 2014 | 05.46 |

Tento příspěvek v rámci přípravné diskuse k pracovní části konference Lidský kapitál a investice do vzdělání je pokračováním studie M. Fialové (studentky VŠFS) "Zdůvodnění proč pojem "společnost produktivních služeb" přesnější než pojmy "vzdělanostní společnost" a "znalostní ekonomika" apod.", který jsem uveřejnil 15.11.2014. Částečně navazuje na hlavní myšlenku Prof. J. Bartáka, kterou jsem zveřejnil včera.

Zde je:

Tento příspěvek se věnuje tématu srovnání zrodu společnosti produktivních služeb s průmyslovou revolucí, ale i zamyšlení nad "nová ekonomikou" – "novým začátkem nové éry".

  1. Na úvod - "nynější ekonomika"

Nynější ekonomika, která může být nazvána ekonomikou postindustriální (většinou produkce poskytují služby ležící vně sektoru průmyslu), ještě není "novou ekonomikou", pokud měřítko nové ekonomiky bereme základní charakteristiky období, kdy touto "novou ekonomikou" byl sektor průmyslu. A to bez ohledu na to, jaký podíl v ní zaujímají služby. Tato nová ekonomika je již v počáteční fázi svého zrodu. V současné době tak jde o to, aby se "nad" "ekonomikou produkující" "normální" kapitál (kapitál ve fyzické podobě zrozené průmyslovou revolucí, kapitál v podobě technologií, a to i včetně informačních technologií) zrodil sektor založený na produkci kapitálu v podobě lidských schopností (lidský kapitál). Jde o to, aby se největší inovační intenzitou a dynamikou šíření informací vyznačovaly ty oblasti ekonomiky, které jsou spojeny s nabýváním lidských schopností.[1][i]

Jednou z nejobecnějších příčin současných problémů v České republice je to, že doposud nedošlo k přeorientaci stávajícího setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb. Rozhodující podmínkou k přechodu k ekonomice produktivních služeb je zainteresovanost subjektů působících v oblasti produktivních služeb spojených s nabýváním, uchováváním a uplatněním lidského kapitálu; vytvoření zpětných vazeb mezi efekty produktivních služeb a financováním těchto subjektů, může podstatným způsobem přispět k vyšší dynamice ekonomického růstu, pozitivním změnám jeho charakteru, a zvýšení kvality života lidí.[ii][2] Kde je v podstatě nevyčerpatelný růstový prostor, který je současně i trvale udržitelný v tom smyslu, že nejen nezatěžuje přírodní prostředí, ale povahou spektra uspokojovaných potřeb stávající zátěž přírodního prostředí snižuje. (Valenčík 2008)

Jinými slovy – přechod k ekonomice založené na produktivních službách otevírá nový prostor pro dynamický růst. Není tedy nutná restrikce spotřeby ani boj o zdroje, jde o změnu charakteru potřeb. Jde o uspokojování potřeb spojených s rozvojem, uchováváním a uplatněním schopností člověka. S takovým uspokojováním potřeb, které zpětně působí na ekonomický růst jako nejvýznamnější produktivní síla.[3]

Ekonomický růst může být současně exponencionálně dynamický a trvale udržitelný, resp. dokonce musí být exponencionálně dynamický, aby byl trvale udržitelný. Základem tohoto typu růstu jsou produktivní služby, které mají efekty: rychlejší profesní start, zvýšení výkonnosti, prodloužení zenitu profesní dráhy, prodloužení horizontu, produktivního uplatnění.

Jde především o kvalitu života – co může být lepší, než plnohodnotně a dlouhodobě uplatnit, být prospěšný druhým? Takováto ekonomika vydělává sama na sebe, pokud se na efektech dosažených v jednotlivých směrech nabývání, uchovávání a uplatnění lidského kapitálu bude moci podílet (a to i přímo finančně) ten, kdo se o tyto efekty zaslouží (poskytovatel služeb i ten, komu jsou poskytovány). Mimo jiné k tomu je nutný komplex vzájemně provázaných reforem v odvětvích sociálních investování a sociálního pojištění zejména vzdělání, péče o zdraví a penzijního pojištění.)[4]

1.1  Analýza modelování růstu z hlediska jeho dynamiky a působní extenzivních a intenzivních faktorů

Někteří lidé si nedokážou představit a někteří si ani nechtějí představit, že takový růst je možný. Proč nechtějí? Protože s představou o omezenosti růstu spojují určité představy o uspořádání společnosti. Proto je pozitivní představa o možnosti exponenciálně dynamického a současně udržitelného vývoje mimořádně významná a nezbytná, pokud jde o možnost pozitivním směrem ovlivnit základní globálně sdílené paradigma. Nesmírně přínosné z hlediska konkretizace představy o možnosti exponenciálně dynamického a současně trvale udržitelného vývoje výsledky přinesla analýza, kterou zpracoval J. Mihola.

Zabýval se modelováním růstu z hlediska jeho dynamiky a působní extenzivních a intenzivních faktorů od počátku letopočtu. Výsledek analýzy ukázal, že růst má skutečně exponenciálně dynamický charakter, přitom v období průmyslové revoluce došlo ke zvýšení koeficientu exponenciální dynamiky. Tento koeficient se od té doby udržuje na té úrovni, ke které jej přivedla průmyslová revoluce. Tj. nejenže z dlouhodobého historického hlediska nepozorujeme útlum exponenciální dynamiky, ale lze identifikovat i období, ve kterém došlo k vzestupu této dynamiky. To mj. nastoluje otázku, zda před námi není období dalšího možného vzestupu exponenciální dynamiky růstu.

Za druhé pokud použijeme tradiční růstové účetnictví k analýze poměru extenzivních a intenzivních faktorů růstu, tak intenzivní faktory růstu vstupují do ekonomiky právě v období průmyslové revoluce a právě v důsledku nárůstu jejich poměru dochází ke zvýšení exponenciální dynamiky růstu. Tj. mj. nastoluje otázku, zda po vyčerpávání možností zvýšení podílu intenzivních faktorů růstu v rámci průmyslové revoluce nedojde k intenzifikaci intenzivních faktorů růstu.[5]

Významný výsledek, kterého autor J. Mihola dosáhl je, že dlouhodobý růst má z dlouhodobého hlediska exponenciální charakter, ale je ve skutečnosti ještě rychlejší. V tom smyslu, že v určitém období se začala exponenciální dynamika tohoto růstu zrychlovat a ustálila se (dodnes) na exponenciálním růstu, který odpovídá průměrnému meziročnímu tempu 1,4 % (tempo růstu na jednotku práce /tj. absolutní růst je vyšší v důsledku přírůstku zásoby práce/).

K tomuto vzestupu tempa růstu dochází právě v období průmyslové revoluce. Přitom po celé období průmyslové revoluce se příslušná dynamika mírně, ale přece jen zvyšuje. Mnohem pravděpodobnější je to, že nás čeká obdobný vzestup, k jakému došlo v průběhu průmyslové revoluce, kdy změnou charakteru ekonomického růstu začne růst i jeho meziroční dynamika ze stávajících 1,4 % na vyšší.[6]

  1. Tři základní etapy v historii trhu

Historii trhu je možno rozdělit do tří základních etap, a to: éra přežití, produktivní éra, spotřebitelská éra. Produktivní éra. Její počátek je spojován s počátkem industriální revoluce. Využívání strojů, vznikající specializace a koncentrace výroby do továren podstatně zvyšuje produktivitu práce jednotlivců, ale především produktivní sílu společnosti. Je možno konstatovat další významný jev, a to že obchodní podnikání se dostává co do svého významu na úroveň produkce.

Etapa nazvaná "éra přežití," jedná se o časově nejdelší období od počátků existence výroby po počátek industriální revoluce (zhruba rok 1750 – za počátek průmyslové revoluce a tím i počátek průmyslové éry je označován vynález parního stroje). Charakteristickým rysem celé éry přežití je skutečnost, že všechny výrobní a obchodní aktivity jsou podřízeny po dlouhou dobu především zachování existence společnosti. Důležitým objevem této doby je rovněž vymezení jakéhosi pomocníka směny – všeobecného ekvivalentu, tedy takového zboží, které je směnitelné za jakékoliv jiné zboží – vznik peněz.

Spotřebitelská éra, její přínos je v přechodu původního trhu výrobce na trh spotřebitele. Trh se vyvíjí do současné podoby, a je nazýván moderní trh. Hnacím motorem tohoto trhu je konkurence.

A právě v tomto období vstupuje do hry klíčová dynamika reprodukce v rozšířeném měřítku. Neboť dělníci vypuzeni ze zemědělství nebyli ponecháni nekonečnému strádání ve městech. Nakonec se jich chopil výrobní sektor indistrializující se Británie a zejména rostoucí textilní průmysl, který přecházel od vlněného sukna k bavlněnému. Jenže opětovné inovace pracovního procesu jako třeba spřádací stroj, dopřádací stroj nebo tkalcovský stav znamenaly, že i toto odvětví začalo vypuzovat práci a kapitál. A úpadek odvětví první průmyslové revoluce, z hlediska celkového procenta zaměstnané práce a nahromaděného kapitálu, připravil cestu odvětvím druhé průmyslové revoluce (chemický průmysl, telekomunikace, elektřinou a motorové poháněné komodity). A právě tento pohyb práce a kapitálu do odvětví a z odvětví, na základě rozdílných měr zisku, zajišťuje neustálou možnost reprodukce v rozšířeném měřítku. Rostoucí počet aktivit se tedy přivtěluje k procesu kapitalistického zhodnocování a komodity se šíří z luxusních trhů na trhy masové.[7]

2.1  Srovnání průmyslové revoluce a té, která nás čeká

Pokud chceme pochopit, širší historický kontext toho, co se v současné době odehrává, stojí za to porovnat zrod společnosti produktivních služeb s průmyslovou revolucí. V minulosti bylo zpracováno srovnání zrodu vzdělanostní společnosti s průmyslovou revolucí. Kde bylo napsáno následující.

V etapě průmyslové revoluce dochází k prolomení bariér cechovního uspořádání řemesel. Řemesla v důsledku síly konkurence mění v nově dominující ekonomický sektor – sektor průmyslu. Dominantní role tohoto rychle expandujícího ekonomického sektoru je dána tím, že:

  1. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity práce zaměstnané v zemědělství.
  2. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity využití všech zdrojů pocházejících z půdy jako výrobního faktoru.
  3. Postupně zaměstnává rozhodující množství pracovníků.
  4. Stává se těžištěm procesu akumulace – průmyslová produkce z podstatné části nachází uplatnění právě v sektoru průmyslu, právě v tomto sektoru je i těžiště i inovací.
  5. Podstatným způsobem rozšiřuje spektrum lidských služeb, které jsou ve stále větší míře uspokojovány průmyslovou produkcí, tj. výrobky a službami produkovanými průmyslem.
  6. V důsledku všeho předešlého má sektor průmyslu rozhodující podíl na celkové produkci a na ekonomickém růstu, jehož podobu určuje samostatným charakterem průmyslové revoluce.[8]

Zlom nastal ve chvíli, kdy:

1.      Došlo ke zvýšení intenzity technologických a výrobkových inovací. Dokud se inovace nerozšířila, zůstával přebytek v rukou těch, co s inovací přišli, resp. si ji jako první dokázali osvojit.

2.      Intenzita a rychlost šíření inovací vedla k prudkému nárůstu produktivity práce.

3.      Sektor průmyslu začal svými výstupy vstupovat do oblasti zemědělství a zvyšoval produktivitu práce v zemědělství a zvyšoval produktivitu práce v zemědělství i produktivitu využití půdy. Současně umožnil rozšíření mezinárodního obchodu. Byla zlomena ekonomická moc vlastníků půdy. Poměrné ceny zemědělské produkce vůči průmyslové začaly prudce klesat. Půda se z nedostatkového výrobního faktoru stala přebytkovým výrobním faktorem.

4.      Podstatná část průmyslové produkce vstupovala zpětně do oblasti průmyslu, sloužila ke zdokonalování průmyslové výroby, k inovacím v této oblasti a tomu odpovídajícímu růstu produktivitu práce i spektra průmyslových výrobků sloužících k uspokojování potřeb obyvatelstva. Přebytky vznikající v sektoru průmyslu byly z podstatné části akumulovány v samotném sektoru průmyslu.

5.      Stále se rozšiřující se oblast potřeb obyvatelstva byla uspokojována průmyslovou produkcí.

Začíná proces zrodu společnosti produktivních služeb. Podnětnou analýzu průmyslové revoluce včetně konstituování kapitalismu jako systému dává též F. Braudel ("Dynamika kapitalismu", Argo 1999).[9] Podle mého názoru výše uvedené srovnání je srovnatelné pro srovnání zrodu společnosti produktivních služeb s průmyslovou společností.

3.      "Nová ekonomika" – "nový začátek nové éry"

Proces vzniku tehdejší "nové ekonomiky" (založené na průmyslu) byl doprovázen i rozvojem ekonomické vědy. Tu personifikoval A. Smith a R. Homan propojení reálných změn. K prosazení ekonomického růstu určitým směrem je nutné, aby se "přebytek" změnil v investiční prostředky, investiční prostředky (na straně nabídky) ovšem nemohou existovat, pokud ten kdo jimi disponuje, současně nevytváří poptávku po investičních příležitostech.

Současná ekonomická teorie, která končí "užitkem" (ve smyslu konečného cíle ekonomického procesu), neumožňuje rozlišit produktivní a neproduktivní osobní spotřebu, čímž zastírá skutečné příčiny prakticky neexistující konkurence v oblasti nabývání lidských schopností, kdy investování do společenské pozice (dobývané a upevňované právě těmi formami osobní spotřeby, které nevedou k nabývání lidských schopností) umožňují udržení společenské pozice či společenský vzestup nezávisle na skutečných schopnostech člověka.[10]

Ale ekonomika produktivních služeb zvýrazňuje postavení člověka jako cíle a prostředku – svobodný rozvoj lidských schopností v rámci přirozeně vytvářející pospolitosti lidí se stává jak cílem, tak hlavním zdrojem ekonomického růstu, určuje jeho kvalitu.[11]

3.1  "Pár slov na závěr"

V tomto krátkém příspěvku jsem se pokusila stručně nastínit zejména přítomnost a její provázanost s minulostí. Budoucnost v oblasti produktivních služeb je směr, který vede k vytvoření podmínek pro akumulaci přebytků, což povede ke zvýšení intenzity inovací, a jejich dynamickému rozšíření. Jinými slovy, kdy rozhodující část lidských potřeb budou představovat potřeby "schopnostní", kdy kapitál se stane z nedostatkového výrobního faktoru přebytkovým.

Z výše uvedeného vyplývá, že minulost již změnit nemůžeme, ani ovlivnit, avšak budoucnost ano, prostřednictvím komplexního rozvoje vzájemně provázaných reforem (např. v odvětvích sociálních investování a sociálního pojištění).

Literatura a internetové zdroje

EDNOTES.  Bída a dluh [online]. 2010 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://endnotes.org.uk/translations/24

VALENČÍK. R. Čeká nás revoluce, a pokud ano, tak jaká? [online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://radimvalencik.pise.cz/3-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

VALENČÍK. R. Marathon [online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: valencik.cz/marathon/doc/mar1402.doc

Jaké reformy a proč [online]. 2014 [cit. 2014-2-11]. Dostupné z: http://radimvalencik.pise.cz/1379-jake-reformy-a-proc-127-financovani-ops-iv.html

VALENČÍK. R. Průmyslová revoluce a nynější přechod ke vzdělanostní společnosti [online]. 2014 [cit. 2014-2-11].  Dostupné z: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/me/me_p13.htm



[1]VALENČÍK. R. Průmyslová revoluce a nynější přechod ke vzdělanostní společnosti[online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/me/me_p13.htm

[2]VALENČÍK. R. Marathon [online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z:valencik.cz/marathon/doc/mar1402.doc

[3]VALENČÍK. R. Jaké reformy a proč [online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://radimvalencik.pise.cz/1379-jake-reformy-a-proc-127-financovani-ops-iv.html

[4]VALENČÍK. R. Marathon [online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: valencik.cz/marathon/doc/mar1402.doc

[5]VALENČÍK. R. Jaké reformy a proč [online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://radimvalencik.pise.cz/1324-jake-reformy-a-proc-108-nove-ad-1-tema.html

[6]VALENČÍK. R. Jaké reformy a proč [online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://radimvalencik.pise.cz/1284-jake-reformy-a-proc-92-ekonomicky-rust-iv.html

[7]EDNOTES.  Bída a dluh[online]. 2010 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://endnotes.org.uk/translations/24

[8]VALENČÍK. R. Čeká nás revoluce, a pokud ano, tak jaká?[online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://radimvalencik.pise.cz/3-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

[9]VALENČÍK. R. Průmyslová revoluce a nynější přechod ke vzdělanostní společnosti[online]. 2014 [cit. 2014-1-11]. Dostupné z: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/me/me_p13.htm

[10]VALENČÍK. R. Průmyslová revoluce a nynější přechod ke vzdělanostní společnosti[online]. 2014 [cit. 2014-2-11]. Dostupné z: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/me/me_p13.htm

[11]VALENČÍK. R. Jaké reformy a proč [online]. 2014 [cit. 2014-2-11]. Dostupné z: http://radimvalencik.pise.cz/1379-jake-reformy-a-proc-127-financovani-ops-iv.html



(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře