Tak se nám vlákna na FB rozcházejí…

6. listopad 2014 | 08.50 |

Pokud porovnáme diskuse na FB v delším časovém horizontu, zjistíme, že se nám jednotlivá diskusní vlákna stále více rozcházejí. Zejména v politické oblasti. Zastánci určitého názoru hlídají "ideovou čistotu" svých vláken a běda vetřelci, který by se snažil vstoupit na jejich posvátnou půdu. Hned se do něj všichni pustí, a to nikoli věcnými argumenty, ale tím , že ho označí vším tím nejhorším, co si ta či naopak ta druhá strana dokáže představit. A zastánci odlišného názoru raději na "nepřátelská" vlákna nevstupují. Raději se exhibují na svých. A čekají jako pavouk na vláknu pavučiny, že se vstoupí vetřelec, na kterém se při demonstrování své pravověrnosti budou moci přiživit.

Tím nechci říci, že by shlukování příznivců určitého názoru či postoje nemělo svůj význam. Má. Tam, kde se připravuje nějaká akce, kde se něco organizuje. Tam nejsou narušitelé vítáni. Zcela jinak tomu ovšem je tam, kde se vytváří určitý názor na nějakou společenskou událost, tím spíše pak tam, kde se hledá odpověď na nějakou významnou otázku. Tady by se zastánci různých názorů měli snažit o hledání věcných argumentů a vedení korektní diskuse. Ve vlastním zájmu. Například proto, aby jejich ideové sebeomezenování nepřerostlo v nějakou formu skupinové konformity a aby se nestali pouhou figurkou, se kterou lze snadno manipulovat. Takových diskusí na FB je však proklatě málo. Podobně jako těch, kteří je podporují a vědí, jak diskutovat.

To je velmi nebezpečný trend. Současná moc, která vede svět do slepé uličky, je totiž založena právě na vyvolávání konfliktů a animozit, kdy prvním krokem je přerušení vzájemné komunikace a druhým cejchování, místo poctivé snahy a pochopení toho, zda na tom, co říká ten druhý, přece jen něco není.

Mj. tento trend je v přímé rozporu s odkazem Listopadu 1989, který proběhl jako demonstrace jednotné vůle velké většiny lidí. Pokusil jsem se o určitou reminiscenci a analýzu, protože to nejdůležitější se dnes při připomínání tohoto výročí vytrácí:

http://radimvalencik.pise.cz/1791-listopad-po-25-letech-jak-to-bylo-a-co-bude-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/1793-listopad-po-25-letech-jak-to-bylo-a-co-bude-2.html

http://radimvalencik.pise.cz/1794-listopad-po-25-letech-jak-to-bylo-a-co-bude-3.html

http://radimvalencik.pise.cz/1795-listopad-po-25-letech-jak-to-bylo-a-co-bude-4.html

Mimo jiné - připomenutí si toho, jak to tehdy probíhalo, je dnes důležité z hlediska vztahu mezi generacemi. Ty, které danou dobu neprožily, jsou totiž dnes pod vlivem zjednodušené propagandy a někdy své rodiče nechápou. Zbytečně. Velká většina přímých účastníků tehdejší doby si zaslouží úctu. Nejen pokud jde o dění v listopadu 1989 a několika dalších týdnech, ale i později. Kdy důraz na jednotu, vzájemné pochopení a odmítnutí hrocení animozit vedlo ke zvládnutí transformačního manévru (který byl nezbytný, ať si o tom myslí dnes kdo chce, co chce) a to v podmínkách dělení federace (zániku státu!), což nám bylo spíše vnuceno zvenku, nicméně (oba federální státy, oba národy) to zvládly tak, že se dnes divíme spíše tomu, proč jsme se tehdy dělili.

Když už jsem u toho vzpomínání. Věci se poznávají ve srovnání. Po roce 1948 nastala hrozná 50. léta. (Označení není přesné, procesy začaly již koncem let 40. a poslední proces ve stylu 50. let byl v roce 1953, poslední popravený v roce 1954.) Již 6 let po převratu dochází k prvním rehabilitacím (v roce 1954), prvnímu pokusu o politické reformní hnutí (vrcholí v roce 1958), pak reformní proces doprovázený stále odvážnějšími rehabilitacemi (jen s menšími výkyvy) pokračuje a vrcholí v roce 1968, tedy 20 let po převratu. Je potlačen okupací naší země, nelze však nevidět, že i v podmínkách, kdy okupační vojska zůstávají na našem území, kdy vládne normalizační režim, dochází zhruba od roku 1977 k určité liberalizaci a pokusům o reformy. Je přitom nutno zdůraznit, že všechny pozitivní trendy byly spojené s názorovým sjednocováním lidí (a to pochopitelně i po linii komunisté - nekomunisté). Současný vývoj připomíná spíše naplnění Stalinovy teze o "zostřování třídního boje". Možná, že by stálo napsat něco jako "Dějiny animozit v ČR", protože je docela zajímavé a poučné sledovat, jak se pro ně velmi pomalu a postupně otevíral prostor, kdo a jak se v tom angažoval, jaký dopad to mělo na zablokování skutečných reforem. Má to ovšem jinou příčinu. Ale to už by bylo povídání o tom, jak došlo k otevření prostoru pro neomezené bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jak si tyto struktury postupně podřídily institucionálního systémy našeho vyspělého světa (nejedná se jen o problém naší země).

Ještě od historie k současnosti. Poslední eskalace animozit (shodou okolností v předvečer Listopadu) byla spojena se Zemanovými Hovory z lán. Okamžitě bylo jasné, na jaké půdě jaká vlákna vzniknou, jak dojde k "nekomunikaci", jak budou postupovat média (jejich reprezentace velmi dobře ví, co se po nich chce a kde je skutečná moc), jak bude snaha využít tuto příležitost při profilování oslav 17. listopadu. Pokusil jsem se o co nejpřesnější stanovisko typu "padni komu padni" v článku pod názvem "Zemanův úlet a úlety antizemanovců", který jsem napsal krátce po Hovorech z Lán (a stojím si za ním), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1792-zemanuv-ulet-a-ulety-antizemanovcu.html

Kromě kritiků Zemana se objevili i jeho nekritičtí uctívači, např. na profilu "Souhlasime s vyroky pana prezidenta Milose Zemana.", viz:

https://www.facebook.com/groups/833862783302858/835204306502039/?notif_t=group_activity

(což je velmi mohutná skupina).

Za svůj článek jsem to schytal od obou stran. To mě vždy uklidňuje. Dává mně to pocit, že jsem dosud žádné jednostrannosti nepodlehl a do žádné pasti skupinové konformity nespadl.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.71 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Tak se nám vlákna na FB rozcházejí… dr. m. str. 06. 11. 2014 - 11:53
RE: Tak se nám vlákna na FB rozcházejí… dr. m. str. 06. 11. 2014 - 11:56