Jaké reformy a proč (255) Dobrylovský-Adámek I.

18. říjen 2014 | 07.00 |

Další příspěvek, který uveřejňuji v rámci přípravné diskuse ke k pracovní části mezinárodní konference Lidský kapitál a investice do vzdělání (proběhne 5.12.2014) je od J. Dobrylovského a P. Adámka. Uveřejňuji jej na čtyři pokračování. Toto je první:

Politika zaměstnanosti a její uplatňování v EU a v České republice

Jiří Dobrylovský - Petr Adámek

Úvod

Evropský a s ním i český trh práce doznal v posledních letech pronikavé změny, jež nejsou vysvětlitelné pouze na základě doznívající celosvětové krize; ta navíc zasáhla jednotlivé země Evropské unie s různou intenzitou a různým způsobem. Řada autorů v té souvislosti upozorňuje zejména na rozvolnění vztahu mezi ekonomickým růstem a růstem zaměstnanosti, respektive snižováním míry nezaměstnanosti. (Autoři oba jevy v dalším textu odlišují, na úvod je však lze pokládat za identické.)

Fakt, že ekonomický růst negeneruje dostatečnou zaměstnanost, vytváří široké pole působnosti pro nejrůznější formy zaměstnanecké politiky. Současně však také vytváří půdu pro nové formy zaměstnaneckých vztahů, jež byly v minulém století naprosto marginální. Tyto spadají do kategorie flexibilizace práce, kterou se zabývá velké množství ekonomické, ale i sociologické literatury, a na vývoji zaměstnanosti se podepisují nejednoznačným způsobem.

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">Politika zaměstnanosti musí reagovat na výše uvedené tendence, které se však začaly formovat dávno před nástupem poslední krize. Politika zaměstnanosti se v principu skládá ze dvou složek; z části pasivní, jež do značné míry splývá s vyplácením sociálních dávek, a aktivní (v článku též APZ), která má na pracovním trhu preventivní význam.

1.    Nová situace na trzích práce v zemích Evropské unie

"Flexibilizace práce v zemi opticky snižuje míru nezaměstnanosti, činí tak ovšem za tu cenu, že stoupá podíl nízko placené práce a narůstá riziko, že výdělek ekonomicky činného člověka se bude pohybovat na hranici bídy či jen těsně nad ní. Vzniká tak relativně nový jev označovaný jako pracující chudoba" (Keller 2011, s. 27).

Na dalších stránkách pak J. Keller upozorňuje, že neplnohodnotné pracovní kontrakty nejsou pracovníky zdaleka přijímány s nadšením, nýbrž je to pro ně jen určité východisko z nouze. Další alternativou je totiž v daném případě už jen cesta na pracovní úřad. Z české provenience je možno zmínit mnohokrát diskutovaný "švarcsystém", který nejenže opticky snižuje nezaměstnanost, ale zároveň pronikavě rozšiřuje řady "podnikatelů". To všechno přispívá k tomu, že rizika podnikání jsou ve stále větší míře přenášena na zaměstnance. Na druhé straně ovšem nelze nevidět, že rozvoj terciární sféry (oproti klasickému průmyslu) standardní zaměstnanecké poměry komplikuje zcela přirozeně a variabilní, neplnohodnotné úvazky si ve značné míře samočinně vynucuje. Zde popisované tendence byly v průběhu krize 2008 - 2011 jen zesíleny, jejich zárodek je však možno pozorovat již dříve, v průběhu 70. a 80. let. Neplnohodnotné zaměstnanecké kontrakty velmi často přinášejí výdělek nepříliš přesahující sociální dávky. Takto zaměstnaní pracovníci balancují mezi skupinou zaměstnaných a nezaměstnaných, v případě cyklického poklesu jsou propouštěni jako první. Z logiky věci plyne, že do státního rozpočtu přispívají velmi málo (to se netýká jen přímých daních, ale i daní nepřímých v důsledku slabé kupní síly těchto pracovníků) a stávají se z nich naopak často příjemci podpor. Stále více napnuté státní rozpočty a jejich deficity jsou vývojem na trzích práce ovlivňovány zásadním způsobem.

Evropská unie začala na negativní tendence v oblasti zaměstnanosti výrazněji reagovat na přelomu tisíciletí. Do té doby převažoval názor, že integrační proces povede u všech zúčastněných zemí k výraznému ekonomickému růstu a prosperitě, jež téměř automaticky zajistí uspokojivou úroveň zaměstnanosti. Zásadní obrat v této klíčové oblasti přinesla tzv. Lisabonská strategie, jejíž klíčovou součástí je právě evropská strategie zaměstnanosti: "Pozitivním rysem Evropské strategie zaměstnanosti bylo, že strategie vnesla do národních politik zaměstnanosti členských států postupný posun řešení problému ve směru od řešení nezaměstnanosti k řízení růstu zaměstnanosti. Evropská strategie zaměstnanosti se propojila s procesem sociálního začleňování, ovlivnila politiku rovnosti mužů a žen a přispěla k pochopení významu zaměstnatelnosti a jejího vztahu k celoživotnímu vzdělávání." (Kotýnková 2006, s.65).

Citovaný odstavec zahrnuje přístupy, které byly rozvinuty v národních plánech aktivní politiky zaměstnanosti. Ty jsou v různé podobě a s rozdílnými akcenty zpracovány jednotlivými členskými státy Evropské unie. Evropská strategie zaměstnanosti je přitom formulována jako zastřešující a inspirativní dokument, indikativní, nikoliv závazný plán. M. Kotýnková ovšem v další části své práce zmiňuje soubor strukturálních ukazatelů, k nimž by měly členské země směřovat. Všechny další dokumenty a projekty, které se vyslovují k problematice evropské strategie zaměstnanosti, na Lisabonskou strategii navazují.

(Příště - pokračování příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře