Jaké reformy a proč (223) Blahout: Polit. systém

16. září 2014 | 07.00 |

V rámci přípravné diskuse na pracovní část konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji teze Michala Blahouta:

Politický systém, aneb je třeba ho změnit?

 Michal Blahout

Úvod

Cílem série této konferencí je do příštích voleb do Poslanecké sněmovny (na podzim 2017) připravit program vzájemně provázaných reforem orientovaných na řešení současných problémů. Domnívám se, že nestačí jen reformy navrhnout a představit. Daleko důležitější je uvažovat, jak navrhované změny realizovat. Za největší problém nepřijetí komplexních reforem považuji odpor systému jako celku. Náš politický, ale i společenský systém je nastaven tak, že procesně vytváří překážky k přijetí komplexních reforem orientovaných na řešení současných problémů. Tento příspěvek si za hlavní cíl klade navrhnout možnou alternativu k současnému politickému systému, který by umožnil lepší fungování státu a podporoval udržitelný ekonomický růst. Dílčí cíl příspěvku je identifikovat příčiny současného systému bránící přijetí komplexních reforem.

Tento příspěvek spadá do kategorie behaviorální ekonomie, za jejíž zakladatele lze považovat autory Daniela Kahnemana a Amose Tverského, kteří dostali Nobelovu cenu za ekonomii za svoji práci s názvem Prospect theory. Na jejich práci navázali další autoři, jejichž poznatky budou využity v tomto článku. Za nejvýznamnější lze označit Dana Arielyho, který se zabývá lidským rozhodováním a chybami, kterých se lidé dopouštějí. Dále bude využita práce autorů

0pt; line-height:150%;font-family:"Times New Roman","serif";color:windowtext; text-decoration:none;text-underline:none">Davida Dunninga a Justina Krugera, kteří v roce 1999 publikovali článek vysvětlující vliv odbornosti na chybovost v rozhodování a vysvětluje, proč lidé své chyby opakují.

1. Současný systém a jeho chyby

            V první řadě je klíčové určit, v jakém systému žijeme. Oficiálně je náš systém definován jako parlamentní demokracie, nebo též parlamentarismus. Ale je tomu opravdu tak? Základními kritérii, kterými lze systém hodnotit jsou rozložení vlády ve společnosti, uplatňování moci vládou a míra svobody. Prvním kritériem je rozložení moci ve společnosti, která může být v rukou jednotlivců, v takovém případě hovoříme o monarchiích, či diktaturách, dále pak v rukách určité skupiny, v takovém případě se jedná o oligarchii, teokracii a meritokracii a v poslední řadě v rukách všech lidí, či občanů daného státu, tedy demokracií. Zvláštním případem je republika, kde je moc dána právem, které nelze porušit na základě vůle jednotlivce, skupiny, ani všech obyvatel. V současné době neexistuje žádný systém, který by čistě spadal do jedné konkrétní kategorie, a některé ze zmíněných systémů neexistují a ani existovat nemohou. Druhým kritériem je úloha vlády. Podle tohoto kritéria se systémy dělí na pravicové, či levicové. Za extrémně levicové systémy lze považovat takové, kde má vláda 100 % podíl moci a za extrémní pravici pak takový systém, kde neexistuje vláda, tedy anarchie. A posledním kritériem je míra svobody jednotlivce, tedy volnosti jeho konání.

            Lidé mají v tomto rozdělení často problémy. Například fašismus řadí do pravicového spektra a anarchisty označují jako levicové extrémisty. Tyto chyby a mnoho dalších se týkají nejen běžných občanů, ale i politiků, politologů a novinářů.

            Za systém, který je považován za nejlepší a o jehož dosažení se snaží většina zemí světa, je demokracie. Dosáhli lidé někdy demokracie? K jakým dopadům to vedlo? A Je to opravdu ten nejlepší systém, který může být? V demokracii rozhoduje většina a na základě vůle většiny mohou být porušena práva jednotlivce, či menšiny. Dosahuje většina opravdu nejlepších rozhodnutí? Nepřispívá automatické získání volebního práva jeho devalvaci? Pro člověka má větší hodnotu taková věc, při jejímž získávání musel vynaložit určité náklady. Jsou kompromisní řešení ta správná? Toto jsou základní otázky, které budou v této kapitole rozebrány.

2. Existuje možnost?

            Určit chyby systému je prvním krokem, ale jistě né tím posledním. Důležité je nejenom na problém upozornit, ale především přednést možné řešení, které by mohlo být předloženo k debatě a podrobeno konstruktivní kritice.

            V první řadě je důležité určit si očekávání, která od daného systému máme. Zda je důležité dospět ke správným, či chtěným rozhodnutím, jelikož lidé se né vždy rozhodují racionálně. Jsou schopni určit, čeho chtějí docílit, ale nejsou schopni najít správné řešení k dosažení zamýšleného cíle. Dále pak efektivita legislativy, kde je klíčová reakční rychlost a praktičnost. Tedy jak zákonodárci jsou schopni připravit a uvést legislativu do praxe a zda je tato legislativa přehledná a funkční. Dále pak úroveň osobní svobody jednotlivce a míra spravedlnosti.

            Za nejlepší systém splňující stanovená kritéria lze považovat, aspoň dle názoru autora práce, meritokratický systém, k čemuž budou předneseny argumenty k volné diskuzi. Představující nejen klady daného systému, ale možnosti jeho konstruování. Dále pak zhodnocení možné realizace v praxi včetně identifikace příčin bránící jeho realizaci.

Literatura:

Heyman, James – Ariely, Dan: Effort For Payment: A Tale of Two Markets, Psychological Science, 2004.

HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004.

ISBN 80-86432-95-5

 s. 453. (česky)

KAHNEMAN, D., TVERSKY, A. (1979) Prospect Theory: An Analysis of Decision Making under Risk. Econometrica, 47, 2, 263–291.

KRUGER, Justin; DUNNING, David. Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One's Own Incompetence Lead to Inflated Self-Assessments. Journal of Personality and Social Psychology [online]. 1999, roč. 77, čís. 6, s. 121-1134. Dostupné online.DOI:10.1037/0022-3514.77.6.1121.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře