THBU (18.7) Jak lépe myslet

29. březen 2013 | 08.00 |

Co dokáže naše pojmové myšlení bez naší přímé účasti našeho vědomí? Jakou podobu mají procesy, které probíhají spontánně? Jak si schopnost spontánního myšlení vycvičit?

Procesy spontánního myšlení vyžadují pravidelný odpočinek i pravidelné "úkolování" mozku. Mohou probíhat i během spánku či dřímoty, ovšem i při vykonávání běžných činností, sportovní činnosti apod. Vědomé zaměření na "úkolování" i "vyvolávání výsledků" může proběhnout i několikrát denně. Rozhodně však nejde o to se přepínat. Vhodné je dodržovat určitou pravidelnost. Lze předpokládat (a doložit sebepozorováním), že máme schopnost spontánně provádět operace, které lze v prvním přiblížení popsat takto:

- Vybrat některé pojmy.

- Vytvořit kombinace jejich určení.

- Ověřit, které z těchto kombinací mají relevantní interpretace v oblasti zásoby našich představek

Co dokáže naše spontánní pojmové myšlení (řečeno jiným způsobem):

Každou chvíli se v naší hlavě spontánně vytváří obrovské množství určení. Spontánně. Aniž bychom si to uvědomovali. Přesněji je to takto - náš mozek má schopnost bez přímé účasti našeho aktuálního vědomí (zaměření vnitřního pohledu):

- Vytvářet spojení mezi pojmy, které lze uvažovat v našem modelu jako některé z kombinací, a porovnávat je mezi sebou.

- Spojovat tato určení s některými představami ze zásoby představ a ověřovat to, zda příslušná spojení jsou interpretovatelná či nikoli (dodejme - má dokonce schopnost aktivně působit na utváření zásoby představ).

- Přesouvat významná určení tak, abychom je mohli shlédnout vnitřním pohledem, případně dávat vnitřní signál významnosti takového zaměření našeho vnitřního pohledu (viz fenomén relevantního přesahu).

Poznámka:

Podle některých psychologů (S. Ivanova, či G. Millera) jsme schopni aktuálně udržet v oblasti našeho uvědomování si vlastních myšlenkových procesů ("vnitřního vidění") sedm reprezentací. (Pod reprezentací chápeme to, co si dokážeme představit a co dokážeme pojmenovat.) Je otázkou, zda je jich vždy právě sedm, nebo zda si lze vycvičit schopnost řadit myšlenkové procesy i ve strukturách s více reprezentacemi. Každopádně je tuto vlastnost našeho myšlení nutné evidovat a respektovat. Vyplývá z ní mj. to, že nedokážeme "spojit vše se vším", ale že naše myšlení musí pracovat s hierarchií reprezentací, např. v následujícím smyslu:

- Naším vnitřním viděním můžeme aktuálně shlédnout a uvědomovat si existenci sedmi oblastí v naší hlavě, nichž probíhá naše spontánní myšlení (přesto, že těchto oblastí je mnohem více).

- Naším vnitřním viděním jsme schopni aktuálně sledovat sedm hlavních pojmů v dané oblasti.

- Naším vnitřním viděním jsme schopni aktuálně sledovat sedm hlavních určení příslušných pojmů.

- Naším vnitřním viděním jsme schopni aktuálně sledovat sedm hlavních interpretací (a s nimi spojených představ) příslušných určení pojmů.

Rozdělení procesů v našem myšlení na uvědomované a reprezentované na jedné straně a na straně druhé na spontánní, probíhající bez přímé účasti našeho vědomí souvisí s komunikací našich mozkových polokoulí. Pro naše potřeby není ani tak důležitý popis těchto procesů, ale závěry vyplývající pro metody používané při myšlení.

Poučný příklad z historie rozvoje vědy:

Známá historka o tom, jak německý fyzik Kekulé von Stradonitz dospěl ke strukturnímu vzorci benzenu, říká, že mu k tomu napomohl sen. Ve snu viděl šest opic, jak se střídavě drží jednou za tlapu a podruhé za tlapu a za ocas - tj. dvojitá a jednoduchá vazba, přitom do kruhu. V tu chvíli spatřil to, po čem dlouho pátral. Cyklické uspořádání vazeb, které do té doby nikoho nenapadlo. Svědčí to mj. o tom, že jsme schopni pojmová určení spojovat s představami, a to bez přímé účasti našeho uvědomování si těchto operací. Jak se ovšem říká - "štěstí přeje připravenému", tj. jen člověk znalý toho, v čem je problém, mohl z nahodilého spojení představ odvodit nový poznatek.

Obrázek: Kekulé von Stradonitz

K úloze 4(18.6):

Úlohy tohoto typu je nejlépe řešit "od konce", tj. hledat odpověď na otázku, jak by hra probíhala, pokud by zůstal nejmladší bratr. Řešení této úlohy je triviální. Ale je odrazovým můstkem pro řešení úlohy, kdy zůstanou jen dva bratři. Oba totiž budou vědět, jak hra v posledním kole dopadne. Pak už není tak velký problém vyřešit úlohu v případě, kdy zůstanou tři bratři. Atd. Teď již dokáže celou úlohu vyřešit každý.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře