Jaké reformy a proč (176) Koncept degenerace IV

31. červenec 2014 | 07.26 |

V polovině července jsem napsal seriál čtyř navazujících článků pod společným názvem  "Koncept degenerace". Původně jsem je zamýšlel zařadit, až na ně přijde čas v rámci seriálu o reformách. Protože se mně však jejich obsah zdál aktuální, uveřejnil jsem je ve dnech 17. až 20.7.2014, přičemž ten první v 9.44, tedy přibližně 8 hodin před tragédií malajsijského letadla. Myslím, že s odstupem času nyní, když na ně přišla řada i v rámci seriálu o reformách, poté, co se tragédie odehrála, je jejich obsah ještě zajímavější. Tím intenzivněji je nutné připravovat reformy, které mohou vyvést globální společnost ze současné slepé uličky. Proto hned po uveřejnění čtyřech dílů této série shrnu červencovou diskusi k reformám. Dnes uveřejňuji čtvrtou, poslední část série.

Jedním z negativních faktorů současného vývoje je ideová vyprázdněnost levice. A konkrétně pak to, že nepochopila K. Marxe, přesněji jeho pojetí revoluce. Podle K. Marxe je revoluce především změna výrobního způsobu, politické střety jsou s trochou nadsázky jen koloritem této změny.

Připomeňme si, jak K. Marx sám charakterizuje výsledky svého bádání:

"Všeobecný výsledek, k němuž jsem dospěl a který mi pak při mých studiích byl vodítkem, lze stručně formulovat takto: Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé do určitých, nutných, na své vůli nezávislých vztahů, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. Souhrn všech těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, nad niž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí. Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní životní proces vůbec. Bytí lidí není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak, jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím. Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly.

Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při podrobnějším zkoumání se vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho řešeni jsou již dány nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku."

K. Marx, Předmluva "Ke kritice politické ekonomie" z r. 1850, on-line viz např.:

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke%20kritice/predmluva.htm

V revoluci primárně nejde o řešení problému "bohatství a chudoby", "vzpouru chudých proti bohatým". To je jen jeden z mechanismů, který spolupůsobí při realizaci té hlavní změny, o kterou jde. Vyhrocení problému bohatství a chudoby je pak jen syndromem toho, že se růstový prostor uvolněný předcházející revolucí vyčerpal. Ve skutečné revoluci (jakou byla např. ta průmyslová a s ní spjatý kolorit buržoazních revolucí) jde především o vznik nového ekonomického sektoru, který společně se svou mnohonásobně vyšší produktivitou přináší i změny v rozdělení bohatství, změny v mocenských poměrech a příležitost k řešení problému bohatství a chudoby.

Ten, kdo by se dnes snažil na problém dívat primárně z "třídního hlediska", chápal revoluci jako administrativně politický akt změny vlastnictví, snil o recidivě pokusu o vytvoření společnosti založené na společenském vlastnictví, nic nepochopí. Unikne mu logika dějin. Bohužel právě k tomu mají sklon ti, co jsou považováni a - co hůř – sami sebe považují za levicové intelektuály. Jak snadné – lépe znárodníme a budeme lépe plánovat...

A protože není jasné, co vlastně plánovat, jaké statky lidé chtějí, tak tuto "vizi" podpoříme představou omezeného růstu. To, že touto "vizí" (přesněji – jedná se o stupiditu) přímo nahráváme těm, kteří právě z omezenosti zdrojů vyvozují nutnost stupňování globální konfrontace jako způsobu udržení své moci, už "naše" levicové intelektuály nezajímá. A někoho pak může překvapit, jak snadno se nechali koupit v rámci ukrajinské krize. Z tohoto hlediska měl pravdu V. Lenin, který v logice K. Marxe vždy zdůrazňoval, že nový výrobní způsob může zvítězit jen vyšší produktivitou práce.

Neschopnost a nechtění pochopit, o jakou změnu ekonomické základny dnes jde je v případě "našich levičáků" vázána na typické lidské slabosti, kterým podléhají:- Intelektuální lenost (nechce se jim studovat ekonomii jako vědu, protože je to věda náročná a poctivá, raději ji označí za "pavědu" – co by asi na takový postup řekl K. Marx?).

- Revoluční netrpělivost – místo pochopení logiky dějin využívaní každé konjunkturní možnosti k tomu, aby se nějak projevili.

- Levicové elitářství - podléhání iluzi, že ví lépe než "normální lidé", co normální člověk chce a co ne.

- Z toho pak vyplývající syndrom vlastní výlučnosti s projevy žárlivosti a sektářství (každý z takových levicových intelektuálů si myslí, že on jediný to vidí správně, a příčinu toho, proč to ještě ostatní nepochopili vidí v tom, že působí matoucí koncepce jiných levicových intelektuálů).

V seriálu o reformách a v rámci přípravy konference Lidský kapitál a investice do vzdělání se snažím prezentovat jako jedno z možných prizmat vidění ekonomické podstaty změn, o které jde, koncept zrodu společnosti, jejímž dominantním sektorem se stane sektor produktivních služeb. Domnívám se, že změnu, která již nazrála a o kterou jde, postihuje v největší návaznosti na současný stav. Ekonomika produktivních služeb zvýrazňuje postavení člověka jako cíle i prostředku – svobodný rozvoj lidských schopností v rámci přirozeně se vytvářející pospolitosti lidí se stává jak cílem, tak hlavním zdrojem ekonomického růstu, určuje jeho kvalitu. V částech o "elegantní teorii" seriálu "Jaké reformy a proč" jsem se snažil ukázat, že koncept ekonomie produktivních služeb navazuje na stávající ekonomickou teorii i její neřešené problémy, se kterými se elegantně vyrovnává. Tak by tomu mělo v případě teorie, která by se měla stát oporou pro pochopení toho, o co jde, být.

Netvrdím přitom, že tento koncept už je dokonalý, že je dostatečný apod. K jeho rozpracování lze možná přistupovat i jiným způsobem, možná ho lze podstatným způsobem doplnit apod. Ale to je věc standardní vědecké práce a teoreticky fundovaných diskusí, k tomu viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1387-jake-reformy-a-proc-132-konference-1-krok.html

(Příště pokračuji shrnutím červencové diskuse o reformách)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře