Jaké reformy a proč (174) Koncept degenerace II

29. červenec 2014 | 08.00 |

V polovině července jsem napsal seriál čtyř navazujících článků pod společným názvem  "Koncept degenerace". Původně jsem je zamýšlel zařadit, až na ně přijde čas v rámci seriálu o reformách. Protože se mně však jejich obsah zdál aktuální, uveřejnil jsem je ve dnech 17. až 20.7.2014, přičemž ten první v 9.44, tedy přibližně 8 hodin před tragédií malajsijského letadla. Myslím, že s odstupem času nyní, když na ně přišla řada i v rámci seriálu o reformách, poté, co se tragédie odehrála, je jejich obsah ještě zajímavější. Tím intenzivněji je nutné připravovat reformy, které mohou vyvést globální společnost ze současné slepé uličky. Proto hned po uveřejnění čtyřech dílů této série shrnu červencovou diskusi k reformám. Dnes uveřejňuji druhou část.

Včera jsem popsal koncept degenerace naší globální civilizace, čímž jsem nastolil otázku, co s tím. Jednoduchý recept neexistuje. Jsme v situaci dosud nevídaného historického excesu selhání institucí. Náprava, pokud vyjde, má řadu aspektů, kterým se budu věnovat postupně. Dnes to nejdůležitější: První a základní, z čeho musí náprava vycházet, je realistická pozitivní vize. Tedy to, o co se snažím jednak v rámci diskusního fóra na Facebooku "Reformy? – Reformy!", jednak v rámci připravovaného seriálu čtyř navazujících konferencí na téma "Lidský kapitál a investice do vzdělání", viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1387-jake-reformy-a-proc-132-konference-1-krok.html

Význam realistické pozitivní vize má dva aspekty, přičemž ten druhý vyplývá z teoretické reflexe reality a je svým způsobem významnější:

- První význam pozitivní vize je celkem zřejmý. Současná doba bude plodit řadu nejrůznějších pokusů o změnu k lepšímu, vyvolá řadu protestních hnutí, zrodí různé aktivity usilující o nápravu. Bez propracovaného konceptu toho, co a proč dělat, z nich nic významného nevzejde. Skončí menší či větší tragédií, v lepším případě "vyšumí do ztracena", v horším případě se zvrhnou a nadělají více škod než užitku. Proto potřebujeme realistickou, pozitivní a sjednocující vizi. Ale to není ten nejvýznamnější důvod.

- Druhý význam realistické pozitivní vize bezprostředně souvisí s tím, jak fungují struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Jejich analýza ukazuje, že nutně předpokládají existenci jader vyjednávání vlivu, která se utvářejí na lokálních i globálních úrovních. Tato jádra mají výrazně spontánní charakter a je na nich předjednáno (v podstatě rozhodnuto předem), co se následně dojedná na více či méně známých oficiálních fórech. V těchto spontánně se utvářejících jádrech vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí mají klíčovou roli lidé nejen velmi dobře informovaní, ale i lidé, kteří jsou poměrně inteligentní. Většina z nich nyní v rámci globálně i lokálně sdíleného základního ideového paradigmatu předpokládá, že nás (naší civilizaci) čeká neodvratný boj o prostředky dalšího růstu spojený s redukcí počtu obyvatelstva v rámci globální konfrontace. Ukazuje se však, že zde stávající globálně i lokálně sdílené základní ideové paradigma selhává. Tudy přijatelná cesta nevede. Alternativou je právě realistická pozitivní vize spojená se změnou charakteru růstu a novým ekonomickým základem společnosti. Existence takové vize je velmi důležitá z hlediska toho, zda reakcí na krizi stávajícího základního ideového paradigmatu bude jeho modifikace ve směru stupňující se konfrontace, nebo naopak pootevření cesty k řešení současných problémů v intencích pozitivní vize. Podrobně jsem o tom psal zde (zejména ve druhé části tohoto materiálu):

http://radimvalencik.pise.cz/617-71-112-hra-co-prinesl-20-9-13-superafera-100.html

Pokud zdůrazňuji význam realistické pozitivní vize, tak současně zmíním to, že opakem, tím, co v hlavách lidí páchá největší škody, jsou katastrofické vize. Ty se na "trhu idejí" velmi dobře "prodávají", jejich autoři bývají populární. Katastrofická vize je totiž pohodlná. Poskytuje člověku určité alibi, když se vyrovnává s existenciálními otázkami souvisejícími s tím, že je vůči nejrůznějším problémům bezmocný. A přímo nahrává udržování, resp. dnes již negativní modifikaci základního ideového paradigmatu. Myslím, že současná doba přinesla dost důkazů toho, jak se zdánlivě "levicoví" či "opoziční" tzv. "prodavači katastrofických idejí" nechali koupit a ve své politicko-ideové roli selhali.

Příště o Ukrajině, Rusku, Putinovi a Leninovi z hlediska současných dramat.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře