THBU (18.4) Jak lépe myslet

24. březen 2013 | 08.00 |

Neuvařená václavka a umění přesahu stávajícího poznání. Jak poznáváme nové? Jak nové vstupuje do našeho poznání?

K úloze 2(18.3) - Kdy není václavka jedlá?

Zdánlivě triviální otázka, ve skutečnosti řeč bude o tom nejdůležitějším ve způsobu našeho poznávání světa. Určení "václavka je jedlá" vylučuje určení "některé václavky nejsou jedlé".

Platí ovšem, že "syrová václavka není jedlá".

Našli jsme přesah, kdy václavka není jedlá, a současně jsme ukázali rozlišující podmínky - syrová václavka není jedlá, po uvaření ano. Ukažme si to názorně následujícím způsobem.

UVJ    (U - uvařená, V - václavka, J - jedlá)

000

001

010

011      neuvařené, být václavkou, jedlé = neuvařená václavka není jedlá

100

101

110      uvařené, být václavkou, jedlé = uvařená václavka je jedlá

111

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";color:black;mso-themecolor:text1">

Podívejme se, jak přechod od původní k nové situaci probíhá v obecném případě:

Nechť A, B, C jsou jakékoli pojmy

Navazující příklady:

- Někteří lidé jsou na václavky alergičtí a i po snědení uvařené václavky mohou mít potíže, a naopak, někteří lidé mohou požívat václavku i syrovou a potíže jím nezpůsobí (rozlišující podmínky zde tvoří vlastnosti konzumenta),

- Některými procesy (plísní, zapařením apod.) ve václavce vzniknou látky, které člověku škodí (činí václavku nejedlou) i po uvaření,

- Člověka lze otrávit i jedlými houbami, pokud tyto houby otrávíme,

- Existují druhy hub, které se václavkám velmi podobají (resp. jsou druhem václavky) a které jsou nejedlé

- atd.

Existuje několik typů přesahů a rozlišujících podmínek:

- Ty, které se rozumí "samo sebou", tj. konvenční podmínky a které není nutné uvádět, protože je jako samozřejmé chápe každý (např. václavka nesmí být otrávena).

- Ty, které tvoří hranice mezi tím, co je jedlé a co není jedlé (zda je to dostatečně chutné, dostatečně výživné, neobsahuje to škodliviny apod.), mezi tím, co je a co není václavkou, pro které lidi jsou václavky jedlé a pro které již ne, kdy už je václavka uvařena a kdy ještě není apod. (nazvěme je hraniční podmínky).

- Ty, které se týkají vlastností prostředí (nazvěme je podmínky daného prostředí).

- Ty, které jsou skryté a které se mohou ukázat jako velmi významné, např. václavka se může ukázat v kombinaci s některými léky velmi škodlivou, podobně jako některé jiné houby se stávají velmi nebezpečné v kombinaci s požitím i malého množství alkoholu (nazvěme je skryté podmínky).

Vymezení konvenčních, hraničních podmínek a podmínek daného prostředí je typickou operací, která v našem pojmovém poznání probíhá spontánně. Schopnost spontánně rozlišovat podmínky lze vycvičit (v jednom z dalších pokračování ukážeme, jak). Tato schopnost pak působí jako určitý filtr, kterým odlišujeme relevantní (významné) přesahy od nepodstatných, které jsou dány jen vlivem nedodržení podmínek. Často mají podobu ono "výjimky potvrzující pravidlo".

Odhalení skrytých podmínek bývá většinou spojeno s významným objevem.

Možnost nacházet nové a nové podmínky platnosti velmi jednoduchých tvrzení lze zneužít k "trucování" (jak dělali řečtí sofisté). V rozhovoru dokázali zpochybnit jakékoli tvrzení. Totéž, co lze použít k odlišení pojmů, lze použít i k opaku, tj. popření určitosti jakéhokoli tvrzení.

Pokud si chceme v rozhovoru s někým porozumět a chápeme některé pojmy odlišně, stojí zato si dát práci a upřesnit, kdo jak ten či onen pojem chápe. Jde opět o nalézání konvenčních, hraničních a skrytých podmínek. Někdy se tomu výstižně říká kalibrování pojmů, tj. snažíme se prostřednictvím komunikace dosáhnout shody v pojmových určeních a tudíž i jejich shodného chápání.

To nejdůležitější, co je dobré si uvědomit, zapamatovat a naučit využívat

Podívejme se ještě jednou na to, jakým způsobem v našem binárním maticovém modelu zachycujeme pojmy a pojmová určení (a to na jednoduchém příkladu tří pojmů):

ABC   nějaké tři pojmy

000

001

010

011      neinterpretovatelná alternativa

100

101

110      neinterpretovatelná alternativa

111

Všimněme si následujícího (toho nejdůležitějšího):

- Veškeré naše poznání z tohoto hlediska stojí na "vyškrtnutých" alternativách, tj. těch kombinací, o nichž v dané situaci víme či předpokládáme, že jim v realitě nic neodpovídá, tj. že nemají relevantní (významnou) interpretaci. (Pokud by nebylo něco vyloučeno jako neinterpretovatelné, nemělo by naše poznání žádnou určitost.)

- Veškerý rozvoj našeho poznání spočívá v tom, že jsme schopni interpretaci dříve neinterpretovatelného najít. Současně ovšem musíme ukázat rozlišující podmínky.

Z výše uvedeného vyplývá několik významných závěrů:

- Nové poznání vstupuje do systému v podobě odhalení interpretace dříve neinterpretovatelného, jako nalezení toho, co by podle původního poznání nemělo existovat.

- Stávající poznání tak ukazuje cestu k novému poznání.

- Odhalení nového vždy předpokládá prolomení určité setrvačnosti.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře