Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ferdinand kokoška: - článek nepřináší nic nového - už jednou to tu všechno bylo napsáno
- samozřejmě, že myšlenka "odloženého školného", kterou tak vehementně Valenčík propaguje, by dopadla v našich zemích naprosto stejně jako podobné(/my rich uncle/, o čem píše "abhoul"...to jest přeměnu na systém půjček, následné zadlužení, vydíratelnost atd....
proto nesmí být zavedeno školné v ŽÁDNÉ PODOBĚ, ano v podobě odložené. Zrušit všechny soukromé školy, které vybírají školné a provozovat jen státní školy. nebo soukromé školy musí poskytovat vzdělání BEZPLATNĚ...

abhoul: Nevkládejte mi do úst, co jsem neřekl, děkuji

abhoul: Ohledně přenesené ceny. Školy jak VĚ a SĚ by mohli argumentovat tím jejich cílem a posláním není primárně připravovat lidi na zaměstnání ale vzdělávat. (Aspoň jejich primárním cílem) Takže nevidí důvod proto. Aby byli oceňování z toho a podle toho co jejich absolventi vydělají. Učební obory by asi takhle argumentovat nemohli. Ale i ty se snaží učně vzdělávat. Navíc proč se tomu říká učební obory, když jsou většinou stejně s maturitou? (Například v USA žádné učební nebo maturitní obory nejsou.)Takže nevím, proč skoro každý ministr chce, abychom měli víc učňů, protože údajně máme málo řemeslníků. Stejně hodně myslím, že i většina lidí co se něčím vyučí stejně dělá něco jiného.

strigi: Přenesená cena mi připadá jako forma společného investičního podniku, tedy společného sdílení rizika a podílení se na výnosech z této investice. A kontrakty na společné investice jsou z podnikatelské sféry běžně známé. Paralelně však existuje při financování podnikatelských investic také možnost dluhového financování, které poskytovateli zdrojů dává nižší riziko a jistější výnos. Je zajímavé, že např. v islámském bankovnictví jsou fixní úroky považovány za nepřijatelné, proto se pro financování investičních projektů vyvinuly různé formy kontraktů, kdy se strany společně podílejí na výsledném zisku, ale i ztrátách.
Je třeba se proto zamýšlet např.: Dívají se lidé na statky jako je vzdělání či zdravotnictví jen jako na spotřební? Nebo to zatím nikoho nenapadlo takové kontrakty sestavit? Anebo tomu brání nějaké právní, daňové apod. překážky? Domnívám se, že hlavním faktorem je neochota poskytovatelů nést takové riziko v dlouhodobém horizontu, proto smlouvy nenabízejí, a také musí z něčeho žít už dnes. Poskytovatelé by museli dostat zaplaceno již na počátku tak, aby alespoň pokryli svůj provoz, a mít zajištěnu i dostatečnou vymahatelnost a průkaznost případných budoucích podílů na výnosech formou přenesené ceny.