Vize, jakou potřebujeme/1587!

Vize, jakou potřebujeme/1587

Zásluhou Petra Saka odstartovala velmi zajímavá diskuse k jednomu z nejvýznamnějších výstupů současné české společenské vědy, práce Ivo BudilaDějiny kapitalismu I. s jeho původní teorií latentního a manifestního kapitalismu. Stručně jsem o uvedeném díle informoval zde: https://radimvalencik.pise.cz/12848-vize-jakou-potrebujeme-1534.html a dalších třech pokračováních. Za zveřejnění stojí odpověď I. Budila P. Sakovi, mj. i proto, že dodržuje jedno z nejdůležitějších pravidel vědecké diskuse či polemiky – korektně, a hlavně s pochopením interpretuje stanovisko, ke kterému se vyjadřuje:

Vzkříšení produktivního kapitalismu: Odpověď doc. Petru Sakovi – část II.

Ivo Budil

Latentní a manifestní kapitalismus nepředstavují na sebe navazující fáze vývoje kapitalismu, nýbrž alternativy, dvě odlišné formy koexistence společnosti, hospodářského života a organizace práce. Jsou to analytické kategorie pro porozumění strukturálním konfiguracím kapitálu. Toto rozlišení je ontologické — týká se různých způsobů, jakými může kapitalismus existovat — nikoli teleologické. Historie nezná žádnou nutnost, podle níž by latentní kapitalismus musel přerůst v manifestní, stejně jako neexistuje žádná zákonitost bránící návratu k demokratické kontrole kapitálu.

Manifestní kapitalismus není ze své povahy rozvinutější či produktivnější. Je bezpochyby více expanzionistický a dravější, protože permanentní akumulace kapitálu v něm není usměrňována žádnou politickou autoritou, sociální zodpovědností či národní loajalitou. Mocenská převaha britského a poté amerického manifestního kapitalismu v devatenáctém a dvacátém století nevyplynula z žádné historické zákonitosti nebo civilizační nadřazenosti, ale v zásadě z nahodilého prolnutí produktivní fáze kapitalismu a průmyslové revoluce, v jehož důsledku imperiální jádro anglosaského manifestního kapitalismu proměnilo takřka celý svět ve využívanou a vykořisťovanou periférii.

Latentní kapitalismus nezanikl. Přežíval pod povrchem. Občas se vynořoval jako protestní radikální a reformní hnutí a vzpoury, americký ekonomický systém, progresivismus Williama Jenningse Bryana a Theodora Roosevelta, Nový úděl či poválečný sociální stát se smíšeným hospodářstvím. Jsem přesvědčen, že rozklad neoliberální společnosti manifestního kapitalismu, který tak sugestivně vylíčil Petr Sak, vyústí do jeho opětovné historické rehabilitace.     

Sakova obava z internalizace kapitalistického sociálna je legitimní výzva. Je však třeba rozlišovat mezi psychologickou a strukturální transformací. Demokratická kontrola kapitálu nevyžaduje předchozí morální očistu jedinců, nýbrž institucionální design, který kapitál podřizuje politickému rozhodování. Historicky vznikaly nové instituce — odbory, regulační agentury, sociální stát — i v prostředí aktérů socializovaných v rámci manifestního kapitalismu. Změna struktur předchází změně mentality, nikoli naopak.          

Latentní kapitalismus není dětstvím kapitálu, ale stále přítomnou historickou možností. Jsem přesvědčen, že hluboká krize, jíž prochází pozdně neoliberální západní společnost, může být překonána demokratickou kontrolou kapitálu. To není utopie nebo naivita. To je realita, která existovala vždy pod povrchem triumfujícího imperiálního manifestního kapitalismu a jež prokazuje svůj potenciál a produktivní sílu v mnohých oblastech mimoevropského světa — od čínského modelu státem regulovaného kapitalismu přes indické kooperativní hnutí až po jihoamerické experimenty s participativní demokracií a veřejnými bankami.

Postepsteinovská společnost je proto možná i na půdě evropské civilizace, a to prostřednictvím proměny manifestně kapitalistického socioekonomického uspořádání. Kauza Jeffreyho Epsteina neukazuje podstatu kapitalismu jako takového, ale extrémní podobu manifestního kapitalismu, v němž se ekonomická a politická moc propojují bez účinné institucionální a společenské kontroly.

K tomu:

Zde I. Budil stručně a srozumitelně definuje svoji představu toho, o co usilovat: Obnovit demokratickou kontrolu mechanismu rozšířené reprodukce kapitálů v rámci osvědčeného modelu sociálního státu.

Zde je patrně nutné mít před očima Hérakleitovo moudro, že dvakrát nevstoupíme do stejné řeky. Budilova vize obnovy toho, co se osvědčili, má smysl, ale její realizace předpokládá důslednou teoretickou reflexi změny podmínek.

Z mého hlediska je nutné vzít v úvahu zejména následující dvě okolnosti:

1. Současná globální moc, která "vybujela" na půdě kapitalistických mechanismů má následující podobu:

Současná globální moc

Současná globální moc se zrodila postupným, spontánním propojením pozičního investování s vytvářenímstruktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad ve hrách typu tragédie společné pastviny, které přerostlo v globální systém koncentrované moci schopné ovládat institucionální systémy států a nadstátních útvarů.

Tragédie společné pastviny: Pojem teorie her, hra, ve které se hráči dohodnou na dodržování pravidel, ale existuje možnost pravidla porušit, viz též legální a nelegální hry. Pořadí velikosti výplat určitého hráče je od nejmenší k největší: 1. hráč pravidla dodrží, ostatní nikoli; 2. nikdo pravidla nedodrží; 3. všichni pravidla dodrží; 4. hráč pravidla nedodrží, ostatní pravidla dodrží. Dodržení pravidle není pro žádného hráče v žádné situaci strategií v rámci Nashovy rovnováhy. 

Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad: Logika vzniku struktur tohoto typu vyplývá z her typu tragédie společné pastviny, konkrétně pak z případu, že jeden z hráčů zjistí, že některý z hráčů porušil pravidla. Má několik možností: 1. udat hráče ostatním; 2. začít také porušovat pravidla; 3. neudělat nic; 4. začít hráče porušujícího pravidla vydírat, čímž se ovšem sám stává vydíratelným. Od 4. možnosti se odvíjí vznik struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Jedním z faktorů, které vedou k porušování pravidel, resp. obecně přijatých formálních či neformálních zásad je konkurence v oblasti pozičního investování.

Konkurence v oblasti pozičního investování: Jedná se o typ konkurence, která není založena na zvyšování ekonomické efektivnosti systému. Vyřazení subjektu z této konkurence znamená, že se příslušný subjekt stane objektem pozičního investování. Právě tento typ konkurence nutí subjekty k porušování obecně přijatých zásad.

2. Změna bude muset být prosazena podstatným způsobem zdola, a to s využitím následujícího:

Ekonomické subjekty s dominující kooperativní strategií v reálných hrách

Identifikování, definice a popis ekonomických subjektů, v nichž dominují kooperativní strategie nejen v legálních, ale i v reálných hrách, v nichž jsou samovynucující seNashovy rovnováhy založené na kooperativních strategiích, jsou jedním z nejvýznamnějších teoretických výsledků ekonomie produktivní spotřeby. Jsou to ekonomické subjekty, v nichž se nevyvinulo či za kterých bylo vytlačeno poziční investování. Oproti ekonomickým subjektům kontaminovaným pozičním investováním jsou nositeli mnohem vyšší efektivnosti, a to zejména v případě, že jsou schopny kaskádově generovat investiční příležitosti. Jakmile ekonomický subjekt tohoto typu vznikne, jsou excitovány hry mezi ním a prostředím, tj. subjekty kontaminovanými pozičním investováním. Odolnost ekonomických subjektů, v nichž se vyplatí spolupracovat, závisí na využití komplementarity uvnitř tvůrčích týmů, které tvoří jejich jádro, intenzitě kaskádového generování jejich investičních příležitostí a schopnosti vytváření síťových vazeb s ekonomickými subjekty stejného typu. Růst jejich role je základním předpokladem prolomení bariér přechodu k ekonomice založené na produktivních službách orientovaných na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností.

(Pokračování vstupem dalšího aktéra do diskuse)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Velikonoční svátky jsem využil k návštěvě termálních lázní Bükfürdo v Maďarsku. Jsou dobré na klouby. Lze spojit s výlety do přírody i návštěvou památek, využít možnost levnějšího vstupu od 15.00 (což úplně stačí). Lázně sice leží v rovině, ale autem je to kousek do pěkných hor. Jezdím přes Rakousko, dálnice na rakouské straně vede téměř k lázním.

Fascinující a historicky cenný Jákský opatský kostel (Szent György-templom) v malé obci Ják. Ranná gotika s románskými prvky.

Pohled zepředu na portál...

...na který stojí za to se podívat zblízka.

Pohled na obec Ják. V pozadí kopce, které dosahují téměř 900 metrů nad moře. Tam se dají dělat velmi příjemné procházky či túry.