Vize, jakou potřebujeme/1584

Vize, jakou potřebujeme/1584

Práce Ivo Budila, zejména Dějiny kapitalismu I. s jeho původní teorií latentního a manifestního kapitalismu, patří mezi to nejlepší, co bylo v posledních létech v oblasti obecně teoretických základů pochopení vývoje společnosti publikováno. Stručně jsem o uvedeném díle informoval zde: https://radimvalencik.pise.cz/12848-vize-jakou-potrebujeme-1534.html a dalších třech pokračováních. Význam Budilova díla podtrhl Petr Sak v souvislosti s rozborem  Kauzy "Epstein", kde coby "vedlejší produkt" předvedl, jak intenzivně lze sdílet výsledky vědeckého bádání. Sdílení nejnovějších poznatků považuji za neodkladný a nejdůležitější krok dalšího postupu v oblasti nápravy současného stavu ("včera bylo pozdě" vydat se touto cestou). To je také hlavní důvod,  proč velmi důležité pojednání P. Saka uveřejňuji a doprovázím svým komentářem.

Kapitalismus – ano či ne? – část VI.

Co říká kauza J. Epsteina

Problém realizace nové kvality sociálna je z historie již znám. Poselství Ježíše se v důsledku bariéry starších vrstev sociálna v osobnosti lidí v praxi katolické církve proměnilo téměř v opak toho, co Ježíš hlásal. Církev naplnila varovnou prognózu Ježíše "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým přitom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku." (Matouš 6.24).

O vlivu kapitalistického hodnotového systému na společnost a člověka ukazuje srovnání výsledku lidí s orientací na peníze a bohatých na jedné straně a lidí s okrajovou hodnotou peněz a spíše chudých na straně druhé. Přínos pro lidskou civilizaci přinášeli spíše jedinci z druhé skupiny (Ježíš, Buddha, Hus, Komenský, Masaryk, Tesla, Einstein, Beethoven, Shakespeare, Mozart, Marx), zatímco působení jedinců z prvé skupiny mělo spíše parazitický charakter.

Má analýza a kritika kapitalismu se víceméně shoduje s kritickou analýzou manifestního kapitalismu Ivo Budila. "Manifestní kapitalismus se z obchodní, produktivní a průmyslové formy postupně mění v kapitalismus finanční, jenž v dlouhodobém historickém horizontu ochuzuje společnost o produktivní síly, způsobuje deindustrializaci a prostřednictvím privatizace školství, sociálních služeb a zdravotnictví zadlužuje, degraduje a znevolňuje široké vrstvy obyvatelstva. Proti manifestnímu kapitalismu se vzbouřila nejrůznější spontánní více či méně sofistikovaná antisystémová hnutí v Číně, Indii, Francii ancien régime, Brazílii, Rusku nebo v průmyslových centrech Západu. Fašismus a imperialismus představovaly brutální politickou odpověď manifestního kapitalismu na uvedené revoluční výzvy a revolty.

Idealisté neoliberální tržní ekonomiky byli zklamáni. Neomezený trh nevyústil ve společnost všeobecného blahobytu, ale naopak v neoliberální dystopii, která nejenom způsobuje obrovské sociální rozdíly, prohlubující se chudobu a paralýzu lidské tvořivosti a intelektu, ale vede také k militaristickému avanturismu, jenž ohrožuje existenci lidstva jako takovou." (Budil, 2025).

V čem se odlišujeme je pohled na latentní kapitalismus. Latentní kapitalismus Ivo Budila lze chápat ve dvojím významu, v širším a užším. V širším významu lze souhlasit. V tomto širším významu lze i tlupu orangutanů chápat jako latentní kapitalismus, a dokonce singularita před velkým třeskem latentně obsahuje vesmír v jeho struktuře a vývoji až do jeho konce. Lze říci, že obsahuje i latentní kapitalismus.

V užším významu však existenci latentního kapitalismu odmítám. Domnívám se, že sociální entitu definuje nejen struktura, ale také historie. Probíhající procesy redefinují strukturu a vytváří její historii. Součástí podstaty dospělého člověka je i jeho dětství a mládí. Dospělým člověkem se nelze stát, aniž by byl jedinec předtím dítětem a mladistvým.

Podobně kapitalismu nutně předchází sociální jevy a procesy, které kapitalismus předjímají a připravují. Kapitalismu předchází otrokářství a feudalismus se specifickými vztahy a mechanismy naplňování principu G. Hegela "Pán a rab".

K tomu:

Zde P. Sak nepřesně interpretuje Hegelovo pojetí "pána a raba" v jeho Fenomenologii Ducha. Z tohoto Hegelova konceptu vychází přírodně historické pojetí společenského vývoje, které nacházíme v díle K. Marxe, ale třeba i R. Richty či F. Fukuymy.

V Hegelově podání: Pán má moc a nutí Raba, aby přetvářel přírodu a výsledky své práce dával Pánovi. Přímým kontaktem s přírodou, jejím převářením, nabývá Rab sebevědomí, zatímco vědomí Pána, který pasivně konzumuje to, co Rab vytvořil, degeneruje. Dříve nebo později v důsledku toho dojde k vystřídání pozic Pana a Raba. Proto jsou, podle Hegela, dějiny doprovázené zvraty.

Fukuayma ve svém Konci dějin se domnívá, že v liberální společnosti už jsou společenské vztahy natolik vyvinuté, že k těmto zvratům docházet nemusí (proto hovoří o "konci dějin"). Později tento svůj pohled revidoval.

V této části je vidět i další problém v přístupu P. Saka. Vzhledem k tomu, že nedal přesnou definici toho obecného, co spojuje všechny formy kapitalismu, odmítá význam latentního kapitalismu. Pokud základní mechanismus kapitalismu chápeme jako rozšířenou reprodukci kapitálů v tržním či převážně tržním prostředí, ve spojení s určitým typem moci může vytvořit sociální i ekonomicky efektivní lidskou pospolitost. K tomu viz další pokračování.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jeden z nejhezčích počátků jara lze zažít na výletu s výstupem na Koukolovu horu. Je mezi Berounem a Zdicemi, pod ní je parkoviště pro dostatečný počet aut. Výstup je nenáročný. Lze spojit i s delší túrou.

Výhled z úbočí Koukolovy  hory do středu Českého   krasu. Před posledním horizonntem  je údolí  Berounky.

Jeskyně pod Koukolovou  horou. Na konci  je vidět druhý vstup.

Podléšky.  Zde je jeden z nejhustších výskytů.

Vrch nad Koněpruskou  jeskyní. Od Koukolovy hory autem kousek.