Vize, jakou potřebujeme/1538

dnes | 00.01 |

blog ›

K pojednání Ladislava Zelinky o stavu levice/1

Po dlouhé době se objevil příspěvek věnovaný hledání příčin úpadku levice, který se na tuto problematiku dívá z dostatečného nadhledu a s dostatečnou invencí: Rozpory levice a jak je řešit?Ladislava Zelinky v časopisu !Argument, viz https://casopisargument.cz/68519

Chtělo by to více takových článků, protože převládající mlácení prázdné slámy nic výživného nepřinese.

V předehře k tomu nejdůležitějšímu připomíná Aristotela rozlišoval "vládu "dobrou" (v zájmu celku) a "zvrhlou" (v zájmu jednotlivců či jejich skupin na úkor zájmů celku) a už tehdy zřetelně odlišoval vládu "většiny v zájmu celku" (politeiu) od "vlády většiny jen ku svému vlastnímu prospěchu" (demokracii, resp. dnešními slovy spíše ochlokracii)".

Budu citovat nejdůležitější pasáže (od svého textu jako vždy odliším barvou) a připojím pár poznámek:

Pokud se tedy vztah občana a společnosti takto otočil (od povinnosti občana sloužit ve prospěch celku k právu občana, sloužícímu k uspokojování jeho potřeby účastnit se politického života společnosti) a pokud jsme se smířili s tím, že se tito "oprávnění" budou při honbě za mocí chovat jako organizované zločinecké skupiny (bez omezení dobrými mravy, morálkou etc.) a proto je nutná jejich tvrdá regulace právními nástroji, není divu, že se politické strany postupně staly či stávají pouze jednoúčelovými technologickými mechanismy, sloužícími k "dobývání" moci, obdobně jako jiné subjekty těží zlato či bitcoiny. To také vysvětluje růst významu (a úspěšnosti) subjektů populistických či tzv. "catch-all parties" a úbytě stran tradičních (programových/hodnotových).

Takovýto vývoj však s sebou nese hozenou rukavici těm subjektům, pro něž není nejvyšším (často i jediným) cílem alokace svých členů do mocenských pozic v zájmu uspokojení jejich osobních ambicí a tužeb (zejména zmiňovaného bažení po moci, slávě a bohatství), nýbrž služba k aristotelovskému uspokojování zájmů celku. Je to dáno zejména fragmentací lidské společnosti do nekomunikujících a nespolupracujících "bublin", partikularizací lidských zájmů a snížení zorného úhlu, jímž lidé nahlížejí na svět až na nejnižší – individuální – úroveň...

Kořeny takového vývoje spočívají v synergickém vlivu dvou hlavních faktorů. Prvním z nich je dlouhodobý rozpad racionality, založené na chápání reality systémovým způsobem, na úkor šíření racionality, stavějící na jednotlivostech, datech a informacích. Druhou je pak degenerace jazyka na pouhý nástroj povrchní komunikace na úkor jazyka, coby nástroje myšlení. Lidé tak stále hůře rozumějí světu, v němž žijí, a stále hůře si rozumějí i mezi sebou navzájem a sami sobě; proto jsou oslovitelní spíše dílčími záležitostmi či jednotlivostmi (kterým zdánlivě rozumějí) než záležitostmi systémovými (komplexnější povahy) jimž nerozumějí a stále více jim snad ani rozumět nechtějí.

Jedním ze subjektů, kterým by nemělo jít jen o dosažení moci pouze pro moc samu, by měla být levice, zejména pak ta její část, jejímž programem je vytvoření vyššího stupně uspořádání lidských vztahů.Levice, jejímž historickým posláním je vybudování světa, který umí pracovat se silami, jež lidstvo vytvořilo (včetně těch, jež se teprve chystá stvořit a "pustit ze řetězu") a nenechat je náš svět včetně lidí zničit nebo vrhnout o staletí či tisíciletí zpět. Levice proto, že zatím není jiného subjektu (nebo jej nevidím jen já?), který by se takového úkolu mohl zhostit. A proto, že času není nazbyt a stávajícímu světu tvořenému vztahy, které už překonaly svůj zenit (stávají se čím dál méně efektivními, resp. již spíše škodí), hrozí spontánní rozpad nynějšího "modu vivendi", nejde o úkol zaměřený do jakési vzdálené budoucnosti (jež možná snad ani nenastane), nýbrž o záležitost navýsost aktuální, jejíž naléhavost si uvědomíme (bohužel) až po té, kdy existenční krize naplno propukne, nelze k této otázce přistupovat jen jako k nějakému akademickému cvičení, které se dá odložit kamsi na neurčito.

Dějinným úkolem levice (který jí zatím nikdo neodpáře) je proto udržovat vše potřebné pro uskutečnění tzv. plánu "B" v situaci, kdy dnes všeobecně přijímaný plán "A" selže. Zkratkou plán "A" označuji dnešní mainstreamovou víru v to, že stávající společenské vztahy není třeba principálně měnit a všechny problémy vyřeší vědecko-technický pokrok (tzv. "technologie").

Povaha a naléhavost tohoto dějinného úkolu zároveň předurčují, že jej není možno naplňovat bez odpovídající politické podpory. Podpory, bez níž hrozí, že po selhání plánu "A" již lidstvo nebude mít k dispozici žádné ucelené racionální řešení a zbude mu toliko reakce na úrovni "Zachraň se, kdo můžeš!" metodou pokus-omyl.

K tomu:

Použití terminologie plán "A" a plán "B" je docela vhodné, ale vyžaduje konkretizaci. Levice se zakonzervovala na schématech odtržených od reálného vývoje a většina jejích dnešních reprezentantů si ani nedovede představit, co je to teorie a jakou roli hraje ("stačí se přece odvolat na Marxe, ten všechno dávno věděl") a začala se chovat podle zásady "kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti". Začala tancovat tak jako strany "vlády většiny jen ku svému vlastnímu prospěchu" (demokracii, resp. dnešními slovy spíše ochlokracii)". Programy takzvaně levicových stran nevycházejí z pochopení reality (odstranění příčin problémů a prosazování objektivně daných vývojových tendencí), ale z nevážně míněných líbivých slibů a jejich marketingové úpravy.

A tak není divu, že proti restriktivnímu programu současné globální moci (který "teoreticky" podložil dnes už nepotřebný a odhozený Klaus Schwab v podobě "Velkého resetu" a který vyústil v epsteinovské excesy, ze kterých by se dělalo špatně i doktoru Mengelemu) nedokázala postavit samonosný, teoreticky podložený, přitažlivý perspektivní program. A co hůř – mnozí její představitelé ani neví, o čem je řeč.

Do popředí se tak dostává otázka: Jak se z této situace dostat? – Snad se k tomu něco víc dočteme v další části Zelinkova pojednání.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Poslední série z vánočního pobytu v Athénách.

Epidaurus - Peloponés. Zde jsme se zastavili a přespali na zpáteční ceště z Korintu.