Vize, jakou potřebujeme/1535

Vize, jakou potřebujeme/1535

Ivo Budil: Dějiny kapitalismu I s poznámkami/2

Vychází knížka, která může podstatným způsobem ovlivnit dění v naší zemi a možná nejen u nás: Dějiny kapitalismu I, jejímž autorem je profesor Ivo T. Budil. Povídat se o ní za účasti autora bude 2. března od 17.00 ve Slovenském domě (Soukenická 3).

V rámci seriálu k pěstování vize uveřejňuji autorovo stručné představení knihy (od svého textu odlišuji barvou) se svými poznámkami:

Historik John Montagu Hobson zavedl pojem orientální globalizace pro označení rozsáhlé zóny obchodních, politických a kulturních interakcí, která se od 5. století našeho letopočtu rozprostírala od východního Středomoří přes Přední východ, Střední Asii a Indii až po Čínu a Japonsko. Společnosti této oblasti disponovaly vyspělými ekonomickými nástroji a silnou kosmopolitní podnikatelskou vrstvou, což vedlo ke vzniku autentického obchodního kapitalismu.

Západ se do této orientální globalizace poprvé zapojil okrajově ve středověku, a to prostřednictvím Benátek, Janova a dalších severoitalských měst, která se jako výspy na konci Hedvábné stezky podílela na dálkovém obchodu s Asií. V 15. a 16. století se Čína za vlády dynastie Ming – jakožto ekonomické jádro orientální globalizace – rozhodla v důsledku vysoké inflace nahradit papírovou měnu stříbrem. Právě Čína jako jediná disponovala natolik rozsáhlou výrobní základnou, aby dokázala absorbovat obrovské množství stříbra, jehož se Španělé zmocnili v Novém světě. Americké stříbro se tak stalo vstupenkou Západu do orientální globalizace. Až do průmyslové revoluce představoval tento drahý kov prakticky jedinou komoditu, kterou mohli západní obchodníci uplatnit na náročných asijských trzích.

K tomu:

Další upozornění na to, že jsme se historicky jen velmi krátce (my – jako "Západoevropský poloostrov") stali "pupkem světa". Teď se divíme, že tomu tak není navždy. Průmyslová revoluce je sice spojena s přechodem od obchodního kapitálu k průmyslovému, hraje však v dějinách o něco větší roli. Ještě o tom bude řeč.

Francouzský historik Fernand Braudel napsal, že kapitalismus v průběhu věků nabývá tisíce tváří – neustále se proměňuje, upadá a znovu obrozuje. Kapitalismus podle něj není pouhým synonymem pro trh, ale představuje specifickou vrstvu hospodářského života, která se pohybuje nad každodenní ekonomickou činností, propojuje se s mocí, funguje na dlouhé vzdálenosti a operuje v měřítku, jež zůstává jednotlivci často skryté. V tomto duchu lze v dějinách západního světa rozlišit tři klíčové fáze vývoje kapitalismu, z nichž každá odpovídá určité historické epoše:

První z nich představuje obchodní kapitalismus, který vznikl ve středověké Evropě, především ve městech severní Itálie, Flander a v rámci hanzy. Jeho nositeli byli obchodníci, kteří pomocí sítí kontaktů, přístavů, karavan a lodí propojovali vzdálené oblasti světa a vytvářeli první zárodky globálního hospodářství. Tento typ kapitalismu se opíral o akumulaci bohatství prostřednictvím dálkového obchodu s luxusním zbožím – kořením, hedvábím, drahými kovy – a byl úzce provázán s mocenskými strukturami, jako byly městské republiky nebo obchodní společnosti. Právě obchodní kapitalismus stál u zrodu koloniálních říší, které začaly expandovat za hranice Evropy a přetvářet svět podle svých zájmů.

Druhou etapou byl průmyslový kapitalismus, který se zrodil v souvislosti s technickými inovacemi, rozvojem tovární výroby a energetickou revolucí v 18. století, zejména ve Velké Británii. Tato fáze přinesla zásadní proměnu lidské produktivity: stroje, parní pohon, mechanizace práce a nové dopravní systémy umožnily masovou výrobu zboží, urbanizaci a vznik dělnické třídy. Průmyslový kapitalismus prohloubil společenské nerovnosti, ale zároveň vytvořil podmínky pro vznik moderních politických hnutí, která usilovala o participaci na moci a přerozdělení plodů ekonomického růstu. Zatímco obchodní kapitalismus byl elitářský a exkluzivní, průmyslový kapitalismus pronikl do každodenního života milionů lidí a stal se ústřední silou modernizace společnosti.

Třetí fází, která postupně převládla od konce 19. století, je kapitalismus finanční. V tomto uspořádání se těžiště přesunulo od průmyslové výroby ke kapitálovým trhům, bankám, pojišťovnám a spekulativním finančním instrumentům. Ekonomická moc se koncentrovala ve velkých korporacích a bankovních domech, zatímco reálná výroba se začala přesouvat na periferii globálního systému. Finanční kapitalismus propojuje státy, impéria a nadnárodní instituce do sítě, která často operuje mimo rámec klasického demokratického dohledu a v mnoha případech určuje hospodářský osud celých národů. Je zároveň hybnou silou globalizace i zdrojem její křehkosti.

K tomu:

Rozlišení těchto tří fází je významné, bez něj dynamiku kapitalismu ani logiku dějin nepochopíme. Ale – ještě jednou avizuji – je důležité rozlišovat fázi průmyslového kapitalismu od průmyslové revoluce, která měla a má mnohem výraznější dopad na vývoj společnosti, než si většinou uvědomujeme.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jaro pomalu přichází, ale ještě než se rozjede na plno, připomenu si pár vycházek v povánočním období v Athénách a okolí.kde jsem načerpal sílu na zbytek letošní zimy. A také udělal kus práce - před každou dopolední vycházkou napsal kousek učebního textu Základů ekonomie produktivní spotřeby.

Z dvoudenní výletu, jedním z jehož cílů byl amfiteátr v Epidauru. Tady je už jaro v plném běhu. Velké barevné sasanky, jaké u nás nemáme.

Koukneme na ně ještě trochu z blízka.

Součást velmi rozsáhlého areálu u amfiteátru v antickém Epidauru.

Sluníčko zapadá a nádherně barví přírodu.