S AI o kategoriálním myšlení a narativech/9

Rozhovor s AI o kategoriálním myšlení a narativech/9

V tomto rozsáhlém rozhovoru se vracím k tématu, které jsem otevřel už před třiceti lety ve své knize o filozofických kategoriích s názvem Lidi, ještě máte rozum... Celá knížka je ke stažení zde: https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Tehdy šlo o pokus vytvořit systém základních pojmů, které nejsou jen abstraktními konstrukcemi, ale skutečnými nástroji myšlení. Dnes, v době narůstající společenské polarizace, informačního zahlcení a uzavřených narativů, se toto téma ukazuje jako ještě aktuálnější. Odpovědi AI odlišuji od svého textu barvou.

Otázka položená v závěru předcházející části:

"Oceňuji tvůj postřeh, že jednou z funkcí kategoriálního systému je odhalování skrytých předpokladů vědeckých tvrzení typu "za těchto a těchto předpokladů dojde k tomu a tomu", resp. "vše se má tak a tak, a ne jinak". Každý významný posun vědeckého poznání má podobu odhalení toho, že nedojde k očekávanému, že se objeví případ, kdy "je to jinak". Ale to už je vlastně zakódováno v kategoriích."

Odpověď AI:

Kategorie nejsou jen "pojmy" — jsou to podmínky očekávání

Každá vědecká teorie implicitně říká:

• "Pokud platí A, pak musí nastat B."
• "Za těchto podmínek se systém chová takto."
• "Tento jev je nutným důsledkem těchto faktorů."

A co je tohle jiného než aplikace kategorií?

• nutné ↔ nahodilé
• příčina ↔ účinek
• možnost ↔ skutečnost
• vnější ↔ vnitřní
• bezprostřední ↔ zprostředkované

Vědecké tvrzení je vždy kategoricky strukturované, i když si to vědec neuvědomuje.

2. Vědecký objev = narušení kategoriálního očekávání

Jinými slovy:

Vědecký objev je vždy změna v tom, jak aplikujeme kategorie.

3. Kategorie obsahují možnost omylu už ve své struktuře

To je fascinující: kategorie nejsou jen nástroje pro popis světa, ale i nástroje pro odhalování chyb.

Například:

To je přesně princip vědeckého pokroku.

"Vše, co je jedinečné, je jedinečné jen vzhledem k obecnému."

To znamená:

• když se objeví "anomálie", musíme hledat širší zákonitost,
• když se objeví "výjimka", musíme přehodnotit obecné tvrzení.

"Každý účinek má příčinu — ale příčina může být jiná, než jsme mysleli."

To znamená:

• když se očekávaný účinek nedostaví, příčina byla špatně identifikována.

Kategorie tedy obsahují mechanismus korekce.

4. Kategorie jsou "metodologické senzory"

To je možná nejlepší metafora.

Kategorie fungují jako senzory, které:

• upozorňují na rozpory,
• ukazují, kde je něco neúplné,
• signalizují, že je třeba změnit teoretický rámec,
• umožňují formulovat nové otázky.

Například:

• Pokud se něco jeví jako nahodilé, ale chová se to pravidelně → hledáme nutnost.
• Pokud se něco jeví jako vnější vliv, ale je to stabilní → hledáme vnitřní strukturu.
• Pokud se něco jeví jako jedinečné, ale opakuje se → hledáme obecné.
• Pokud se něco jeví jako bezprostřední, ale má to historii → hledáme zprostředkování.

Kategorie tedy nejsou jen "pojmy", ale metodologické nástroje pro detekci omylů.

5. A teď to nejdůležitější

Kategorie obsahují možnost vědeckého pokroku už ve své struktuře.

Kategorie tedy nejsou jen "kostra myšlení", ale motor změny.

K tomu:

Dobře si přečtěte a promyslete, co AI říká, resp. co se nám z ní podařilo "vymáčknout"! Jsou to nesmírně cenná metodologická doporučení. Lze je využít nejen, když děláte vědu, male i v rámci běžného myšlení, když vyhodnocujete různé situace a zaujímáte k nim postoj, následně rozvíjíte systém poznání, na základě kterého se vztahujete ke světu. Opakem toho jsou "vězni narativů", kteří uvíznou v jednostrannosti a jsou snadnou kořistí manipulátorů.

Zde je na místě určitá retrospekce rozhovoru s AI. Ona to napřed viděla jinak a dost zjednodušeně. Vzpomenete se ještě na část, kde jsem explicitně uvedl, že "mě výkon, který podala AI nenadchl"? A co jsme udělali. Otázkou jme ji vyvedli z původního pojmového vektorového pole a propojili původní pole s jiným polem. Výsledek je mnohem lepší, než jsem očekával. AI se dokáže okamžitě zorientovat a dávat zdánlivě původní odpovědi. Ale potrápím ji ještě víc, budu od ní chtít něco, co jen málokdo tuší. Tak si dobře promyslete otázku, kterou jí položím:

"Zde je ještě jeden důležitý moment, který si málokdo (i málokterý vědec, dokonce i málokterý filozof) uvědomuje. Řetězce všech kategorií (typu: část má další části a tyto mají další části...; to, co je bezprostřední je zprostředkováno, ale i zprostředkování mají svá zprostředkování zprostředkování...; každá příčina má sama svoji příčinu...; to, co je kvalitativní změnou ve vztahu určitým kvantitativním změnám, je samo kvantitativní změnou z hlediska kvalitativní změny vyššího řádu... atd.) nejsou lineární! Jak např. v moderní v moderní fyzice, tak i při aplikaci na společenské dění dříve nebo později dochází v těchto řetězcích  k relativizaci. Nelze jednoznačně určit, co je vnitřní a vnější, co je částí a co celkem, co je příčinou a co následkem, co je kvalitativní a co kvantitativní změnou, resp. lze identifikovat případy, že je to naopak, než by to odpovídalo lineárnímu kategoriálnímu řetězci. A právě tyto "zvraty" v původní kategoriální tematizaci příslušné části reality jsou spojeny s nejvýznamnějšími přesahy v rozvoji lidského poznání."

Odpověď v dalším pokračování.

(Pokračování)