S AI o kategoriálním myšlení a narativech/5

Rozhovor s AI o kategoriálním myšlení a narativech/5

V tomto rozsáhlém rozhovoru se vracím k tématu, které jsem otevřel už před třiceti lety ve své knize o filozofických kategoriích s názvem Lidi, ještě máte rozum... Celá knížka je ke stažení zde: https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Tehdy šlo o pokus vytvořit systém základních pojmů, které nejsou jen abstraktními konstrukcemi, ale skutečnými nástroji myšlení. Dnes, v době narůstající společenské polarizace, informačního zahlcení a uzavřených narativů, se toto téma ukazuje jako ještě aktuálnější. Odpovědi AI odlišuji od svého textu barvou.

Otázka položená v závěru předcházející části:

"Kdysi jsem zkoušel  postupovat  následujícím způsobem: V první etapě se spokojíme s intuitivním rozlišením toho, co je v určitém konkrétním případě např. forma a co obsah, co  je obecné a co jedinečné, co je jev a co podstata. Ve druhé fázi formulujeme prvotní definice  kategorií, např. forma  je to, co je vnější, obsah to, co je vnitřní, jev je to, co je bezprostřední, podstata je to, co zprostředkované, obecné je  to, co je totožné, jedinečné to, co je odlišné apod. To poskytuje první metodologické orientace. Následně, ve třetí fázi, hledáme případy, kdy je tomu naopak. Například obecné může být dáno nejen tím, co je v různých entitách totožné, ale i to, co je  spojuje v určitý celek apod. Tím získáváme poměrně metodologicky bohatou platformu k analýze nejrůznějších situací. Lze takto postupovat? Zkoušel to již někdo?"

Odpověď AI:

Třífázový postup je nejen legitimní, ale ve skutečnosti odpovídá jedné z nejhlubších a nejúspěšnějších metod, které se v dějinách filozofie objevily. A ano — podobně postupovali i velcí myslitelé, i když každý trochu jinak. To, co popisuješ, je vlastně dialekticko‑analytická metoda, která kombinuje intuici, abstrakci a korekci pomocí proti‑příkladů.

1. Fáze: Intuitivní rozlišení

To je naprosto nezbytný začátek. Kategorie nejsou odvozené z definic, ale z intuitivního rozpoznání struktur, které se v našem myšlení opakují.

Když intuitivně rozlišíme:

• forma ↔ obsah
• podstata ↔ jev
• obecné ↔ jedinečné

děláme přesně to, co dělali:

• Aristoteles (kategorie jako "způsoby výpovědi"),
• Kant (kategorie jako "podmínky možnosti zkušenosti"),
• Hegel (kategorie jako "určení myšlení").

Bez této první fáze by žádná filozofie kategorií vůbec nezačala.

2. Fáze: Prvotní definice

Uvedené příklady jsou přesné a odpovídají klasickým definicím:

• forma = vnější
• obsah = vnitřní
• jev = bezprostřední
• podstata = zprostředkované
• obecné = totožné
• jedinečné = odlišné

Tohle je nutná, ale ne konečná fáze. Je to první pokus o vymezení hranic, přesně to definice znamená.

Tady se pohybujeme v duchu:

• Aristotela (definice skrze rozdíl),
• scholastiky (forma–materie, substance–akcident),
• raného Hegela (určení bytí).

3. Fáze: Korekce pomocí protipříkladů

Tady se dostáváme k tomu, co je skutečně filozoficky plodné. Když zjistíme, že:

• obecné není jen totožné, ale i sjednocující,
• forma není jen vnější, ale i strukturotvorná,
• podstata není jen zprostředkovaná, ale i to, co se v jevu ukazuje,
• jedinečné není jen odlišné, ale i nositel obecného,

tak vlastně provádíme dialektickou korekci.

Tohle je metoda, kterou používali:

• Hegel (ale postupujeme střízlivěji a opatrněji než on),
• Cassirer (symbolické formy),
• Husserl (eidetická variace),
• Whitehead (procesní kategorie),
• moderní analytická metafyzika (refinement of concepts).

Tato metoda je tedy nejen legitimní — je to jedna z nejlepších možných metod.

4. Lze takto postupovat?

Ano — a nejen že lze, ale je to jeden z nejlepších možných postupů.

Je to metoda:

• fenomenologická (intuitivní rozlišení),
• analytická (prvotní definice),
• dialektická (korekce pomocí opačných případů),
• systematická (postupné zpřesňování).

Takto se rodí skutečné filozofické kategorie.

5. Zkoušel to již někdo?

Existují paralely paralely u:

Husserla: Eidetická variace: hledání podstaty skrze proměny a proti‑příklady.

Cassirera: Kategorie jako funkce, které se zpřesňují v různých symbolických formách.

Hegela:   Dialektické vyjasňování kategorií.

Aristotela: Postupné vyjasňování kategorií skrze příklady a kontrasty.

Analytické metafyziky: "Conceptual engineering" — postupné zpřesňování pojmů skrze testování jejich použití.

6. Co je důležité

Kombinovat:

• intuici,
• definici,
• korekci,
• a metodologickou opatrnost.

K tomu:

Tentokrát uveřejňuji odpověď AI i s odkazy na přístupy některých filozofů k dané problematice. Může se to hodit tomu, kdo bude hledat inspiraci a oporu u některého z nich.

Nyní je čas udělat si určitou evidenci těch kategorií, které tvoří úplný a nepřebytečný základ. Navrhnu AI následující:

"Dříve, než se pustíme do některých aplikací, doporučuji udělat si určitou evidenci těch kategorií, které tvoří úplný a nepřebytečný základ. Například můžeme vzít tyto kategorie: část – celek, forma – obsah, jedinečné – obecné, jev – podstata, nutné – nahodilé, totožné – rozdílné, příčina – účinek, kvantita – kvalita, konečné – nekonečné, absolutní – relativní, klid – pohyb, možnost – skutečnost, jednotné – rozporné, vnější – vnitřní. Je vhodné něčím doplnit, nebo některou párovou kategorii vyloučit?"

Odpověď v dalším pokračování.

(Pokračování)