S AI o kategoriálním myšlení a narativech/2

Rozhovor s AI o kategoriálním myšlení a narativech/2

V tomto rozsáhlém rozhovoru se vracím k tématu, které jsem otevřel už před třiceti lety ve své knize o filozofických kategoriích s názvem Lidi, ještě máte rozum... Celá knížka je ke stažení zde: https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Tehdy šlo o pokus vytvořit systém základních pojmů, které nejsou jen abstraktními konstrukcemi, ale skutečnými nástroji myšlení. Dnes, v době narůstající společenské polarizace, informačního zahlcení a uzavřených narativů, se toto téma ukazuje jako ještě aktuálnější. Odpovědi AI odlišuji od svého textu barvou.

Otázka položená v závěru předcházející části:

"V první odpovědi jsi všechny kategorie uvedla v párech, nyní ne. Je párovost jejich vlastností?"

Odpověď AI:

Některé filozofické kategorie se skutečně tradičně chápou v protikladných dvojicích, ale není to univerzální vlastnost všech kategorií. Je to spíš způsob, jak filozofie zachycuje základní struktury světa a myšlení. Mnoho kategorií vyjadřuje základní vztah napětí nebo polarity, který je ve světě i v myšlení nevyhnutelný. Filozofové si všimli, že určité pojmy dávají smysl jen tehdy, když existuje jejich protiklad.

Například:

• bytí ↔ nebytí
• příčina ↔ následek
• možnost ↔ nutnost
• jednota ↔ mnohost
• celek ↔ část
• forma ↔ obsah

Tyto dvojice nejsou jen slovní protiklady. Jsou to strukturální protiklady, které se navzájem podmiňují. Nemůžeš myslet "příčinu", aniž bys předpokládala "následek". Nemůžeš myslet "bytí", aniž bys měla představu "nebytí".

Proč ale nejsou všechny kategorie párové

Některé kategorie jsou natolik základní, že nemají přirozený protiklad, nebo jejich protiklad není kategorií stejného typu. Například:

• substancie
• vlastnost
• prostor
• čas
• kvalita
• kvantita

Tyto pojmy nejsou založené na opozici, ale na funkci, kterou mají v popisu světa.

K tomu:

Tady už ne úplně souhlasím:

- Kvantita a kvalita jsou zcela zjevně párové kategorie, polarity.

- Čas a prostor mezi filozofické kategorie nepatří. Lze si představit i jiné rozměry, dokonce i jiné topologické struktury. Čas je jeden z případů polarity příčina ↔ následek, prostor polarity část ↔ celek, případně vnitřní ↔ vnější.

- Rovněž tak substance ↔ vlastnost lze interpretovat jako párové kategorie typu podstata ↔ jev.

S tím AI ještě potrápím a uvidíme z ní vyleze, ale nejdříve se na to musíme připravit. Tak jsem jí položil otázku:

"Uvedla ji, že kategorie jsou "pojmy, které nelze jednoduše definovat pomocí ještě obecnějších pojmů – protože nic obecnějšího už není". S tím souhlasím. Jak je tedy definovat? Nebo se bez vyjasnění jejich obsahu obejdeme?"

Odpověď AI:

Místo definice se vysvětluje, jakou roli kategorie hraje v myšlení nebo ve skutečnosti.

Například:

• "Příčina" je pojem, který umožňuje chápat události jako navzájem podmíněné.
• "Substance" je to, co trvá skrze změny vlastností.

To není definice v přísném smyslu, ale funkční charakteristika.

Vymezování skrze vztahy k jiným kategoriím

Kategorie se často objasňují dialekticky nebo kontrastně.

Například:

• bytí ↔ nebytí
• možnost ↔ nutnost
• jednota ↔ mnohost

Tady nejde o definici, ale o vzájemné vyjasnění: pojem získává obsah tím, že stojí v určitém vztahu k jinému základnímu pojmu.

Analýza jejich použití v jazyce a zkušenosti

Moderní filozofie (např. fenomenologie, analytická tradice) ukazuje, že kategorie lze pochopit tím, že sledujeme:

• jak se objevují v našem myšlení,
• jak strukturuje zkušenost,
• jak se projevují v jazyce.

Například Kantovy kategorie nejsou definovány, ale odvozeny jako podmínky možnosti zkušenosti.

Obejdeme se bez definic?

Bez definic ano. Bez vyjasnění ne.

Kategorie musí být nějakým způsobem objasněny, jinak by byly prázdné. Ale jejich objasnění má jinou podobu než u běžných pojmů:

• nejsou definovány, ale ukazovány,
• nejsou odvozeny z něčeho obecnějšího, ale odhalovány v myšlení,
• nejsou popisovány jednou větou, ale vyvstávají v systému (Aristoteles, Kant, Hegel).

K tomu:

A jsme u "jádra pudla". Tady AI nevidí tu nejpřirozenější možnost, jak se s problémem vyrovnat. Není sama. Práh, který se teď v komunikaci s ní pokusíme překročit, nepřekročila ani řada velkých a uznávaných filozofů. Tak na to jdeme. Zeptal jsem se jí:

"Zbývá ovšem ještě jedna možnost. Definovat (v pravém  smyslu toho, co definování je) filozofické kategorie vzájemně mezi sebou a vytvořit tímto způsobem ucelený systém."

Odpověď v dalším pokračování.

(Pokračování)