Vize, jakou potřebujeme/1534

Vize, jakou potřebujeme/1534

Ivo Budil: Dějiny kapitalismu I s poznámkami/1

Vychází knížka, která může podstatným způsobem ovlivnit dění v naší zemi a možná nejen u nás: Dějiny kapitalismu I, jejímž autorem je profesor Ivo T. Budil. Povídat se o ní za účasti autora bude 2. března od 17.00 ve Slovenském domě (Soukenická 3).

V rámci seriálu k pěstování vize uveřejňuji autorovo stručné představení knihy (od svého textu odlišuji barvou) se svými poznámkami:

Je Evropa — a s ní Česká republika — schopna pozitivně reagovat na geopolitické změny probíhající ve světě? Standardní odpověď by byla: ano, samozřejmě. Tato kniha nabízí jinou odpověď: možná, ale pouze pokud radikálně změníme způsob, jakým chápeme kapitalismus, dějiny a naše vlastní místo v globálním systému. Výsledkem odpovědi bez výše uvedené podmínky může  být intelektuální slepota: neschopnost vidět, že současné změny nejsou anomálií, ale návratem k historickému uspořádání.

K tomu:

Zde má autor víc než pravdu, resp. bije na poplach zcela oprávněně. Stereotyp, že víme, co je kapitalismus a jak jej změnit, ahistorické, umrtvené chápání reálného vývoje vedlo k odtržení levice od teorie, ideovému vyprázdnění levice a následně odstavení levice od politiky. Levice nese plnou odpovědnost za umrtvení hnutí odporu vůči současné globální moci "zdola". Budilova knížka je z tohoto hlediska intelektuální výzvou, která má šanci najít potřebný pozitivní ohlas. Možná v "pravou chvíli" – jak říká Žižka ve filmu Proti všem ve zlomovém momentu bitvy na Vítkově.

Dějiny bychom měli zkoumat s patřičným odstupem a v perspektivě staletí až tisíciletí – v duchu longue durée, jak tento přístup označoval Fernand Braudel. Teprve tehdy si uvědomíme, že západní civilizace až do nástupu průmyslové revoluce zaujímala spíše periferní postavení v rámci širšího eurasijského hospodářského systému, jehož hlavní centra se nacházela v Číně a Indii. Adam Smith si byl této skutečnosti dobře vědom, když ve svém díle Bohatství národů (1776) označil Čínu za nejbohatší zemi světa. Podle Paula Bairocha souhrnný HDP zemí dnešního globálního Jihu překonal kolem roku 1750 HDP Západu o 220 %, v roce 1830 byl stále vyšší o 124 % a ještě v roce 1860 o 35 %. Teprve po roce 1870 Západ překonal globální Jih v absolutní výši hrubého domácího produktu. V roce 1820 se asijské státy podílely na světovém HDP z 52 %, přičemž samotná Čína tvořila 29 % a Indie 16 %. Současné proměny globální ekonomiky tak nepředstavují bezprecedentní přeskupení sil, nýbrž návrat k historickému uspořádání, v němž žil Adam Smith – a do něhož bychom se měli důstojně a plnohodnotně začlenit. Jaké kroky bychom k tomu měli podniknout?

K tomu:

Fernand Braudel byl jeden z prvních, kdo "dynamizoval" pohled na fenomén kapitalismu. Jeho stručná Dynamika kapitalismu (viz https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/dynamika-kapitalismu-411184 ) rozhodně stojí za přečtení. Tento odstavec bychom měli chápat jako výzvu k opuštění západoevropského typu "dosebezahleděnosti". Nejsme takovým "pupkem světa", jak jsme si mysleli.

Především si musíme uvědomit, jak upozornili Oliver Cromwell Cox, Raúl Prebisch či Immanuel Wallerstein, že mezinárodní hospodářský systém je přísně hierarchicky uspořádán podle dělby práce a rozložení moci. Tento systém zahrnuje jádrové státy, které disponují nejvyšším intelektuálním, technologickým a výrobním potenciálem i vojenskou silou, a které si kolem sebe vytvářejí závislou a vykořisťovanou periférii – zdroj surovin, levné pracovní síly a odbytiště pro sofistikované výrobky. Po roce 1989 jsme si bohužel neuvědomili, že začlenění České republiky do západního světa neprobíhá jako návrat do civilizačního centra, ale jako přijetí periferního postavení vůči jádru kapitalistického systému, tvořeného severozápadní Evropou a Spojenými státy americkými. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se naše představy o budoucím hospodářském rozvoji v uplynulých desetiletích zcela nenaplnily.

K tomu:

Zde též nemusíme být s I. Budilem ve při. To, co píše, je prostě realita, kterou jsme nechtěli a někteří stále nechtějí vidět. Současný stav je trestem za krátkozrakost. Proto doporučuji:

- Chápat současný svět jako jeho probíhající přeformátování z monopolárního na 4+0 (čtyřka: USA, RF, ČLR, Indie, nula: EU).

- Vidět naši parketu v emancipaci Středounijního prostoru vůči atlantické části EU.

- Návazně pak v integraci Střední Evropy.

Umístění na periferii mezinárodního hospodářského systému však není osudem daným navěky. V minulosti jsme byli svědky úspěšného vzestupu chudých, převážně zemědělských společností – jako byly Spojené státy americké, skandinávské země nebo Jižní Korea – mezi nejrozvinutější ekonomiky světa. Naše hospodářská strategie by však měla být sladěna s logikou probíhajících geopolitických změn, které se odehrávají přímo před našima očima.

K tomu:

Výzva navazující na předešlé. Tak se můžeme těšit na pokračování zítra.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Malinká procházka kolem pískovců u Vidoule. Původně jsem si chtěl udělat větší výlet v areálu Cibulky, ale právě tam pokutovali měšťáci, tak jsem změnil plán.

Pískovce pod Vidoulí vytvářejí bizrní útvary.

Tady vpravo jsem objevil ještě kousíček sněhu, pozůstatek naváté závěje.

A ještě jedna ukázka pískovců.

Výhled na sídliště u Waltrovky. Luxusní byty. Kopeček uprostřed stojí za to navštívit.