Vize, jakou potřebujeme/1533!!

Vize, jakou potřebujeme/1533

Ještě ke Kauze EPSTEIN/3

Jeden z nejlepších komentářů ke Kauze EPSTEIN napsal Rostislav Čuba. Vždy umí problém skvěle podat. Ukazuje, kam až úpadek zašel. Stojí za to si přečíst a nejen promyslet, ale i procítit. Poprosím čtenáře, ať se pokusí průběžně dávat svou odpověď na otázku, jak to mohlo zajít tak daleko, a proč reakce na šílenství není mnohem ostřejší, než jsme svědky? Na závěr dám svoji odpověď i s odpovědí na to, jako to souvisí s pěstováním perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Text R. Čuby odlišuji barvou.

X. Zákon desetinásobku: Odplata jako matematická nezbytnost

V jedné nejmenované zemi na východě existuje princip, který je pro západní liberální právo nemyslitelný, ale pro zdravou společnost nezbytný: Pravidlo 1×10. Je to zákon asymetrické odpovědnosti. Pokud přijmete úplatek, pokuta je desetkrát vyšší. Pokud se k majetku, vlivu nebo moci dostanete skrze podvod, lhaní či zneužívání druhých, dluh vůči společnosti se násobí deseti.

Tento princip není trestem; je to restaurace rovnováhy.

Je vrcholným pokrytectvím, když dnes Gatesova nadace či jiné elitní instituce vydávají prohlášení o tom, jak se cítí "potřísněny" vazbou na Epsteina. Neměly by mluvit; měly by v tichosti přepočítávat své jmění a zjišťovat, že na splacení svého dluhu nemají dost. Pokud aplikujeme Pravidlo 1×10 na ty, kteří po desetiletí legitimizovali rituální zrůdnost, zjistíme, že jejich dluh je likvidační.

Zrůdy v oblecích vizionářů musí pocítit chladnou realitu: že neexistuje dostatek majetku, akcií ani farmlandu, který by mohl vyrovnat váhu jediné zničené dětské duše, natož milionů životů ovlivněných jejich biopolitickými experimenty. Likvidační pokuta zde neznamená jen ztrátu peněz. Znamená to metafyzický bankrot. Odnětí práva vlastnit cokoli v tomto světě, který se pokusili zotročit. Musejí zjistit, že jejich "božství" bylo postaveno na hliněných nohou a že dluh, který nadělali v chrámu stínů, je splatitelný pouze jejich totálním pádem.

Epilog: Očištění skrze poznání prázdnoty

Lidstvo se nachází v bodě, kdy už nemůže dál předstírat, že elity jsou jen "trochu zkažené". Pravda, která vyvěrá ze spisů, je šokující, protože odhaluje, že jsme vedeni lidmi, kteří se aktivně rozhodli sloužit temnotě. Označit to za sexuální delikt je největší lež naší doby. Je to duchovní válka.

Filozoficky vzato, kauza Epstein a její napojení na globální elity je okamžikem, kdy lidstvo dostává šanci pohlédnout do tváře pravé prázdnotě. Watergate byla dětská hra v písku, pokus o politický náskok. Toto je pokus o zrušení člověka jako bytosti svobodné a posvátné.

Očištění nepřijde skrze soudy, které tito lidé ovládají, ani skrze média, která spoluvlastní. Přijde skrze kolektivní šok z poznání reality v její plné, syrové obludnosti. Bill Gates, princ Andrew, politici a bankéři – ti všichni nejsou hrdiny našich dějin, ale aktéry v rituálu, který má za cíl zlomit lidského ducha.

Očištění však nezačne v soudních síních, které jsou součástí stejného kultu. Začne v okamžiku, kdy přestaneme s těmito zrůdami vyjednávat. Když přestaneme přijímat jejich dary, jejich vakcíny a jejich vize budoucnosti. Když pochopíme, že jejich moc je jen odleskem našeho vlastního strachu.

Zánik tohoto kultu přijde skrze absolutní neuznání jejich mandátu. Pravidlo 1×10 musí být uplatněno nejprve v našem vědomí – musíme jim v našich myslích odebrat desetkrát více, než nám vzali. Musíme je nechat padnout do prázdnoty, kterou sami vytvořili. Teprve až tito architekti nicoty zjistí, že jsou sami, beze zbraní a bez majetku, v přímém přenosu své vlastní morální nahoty, bude moci začít skutečná obnova světa.

Watergate byl o moci. Epstein je o duši. A duše je jediná věc, kterou nelze v rámci rituálu prodat, pokud se k tomu sami nerozhodneme. Je čas přestat být kulisami v jejich hře. Je čas nazvat zrůdu zrůdou a systém, který ji chrání, nepřítelem lidstva. Skutečná svoboda začíná tam, kde končí náš strach podívat se do tváře tomu, co vyznávají ti, kteří si myslí, že nás vlastní.

Je čas přestat se bát mluvit o tom, co spisy naznačují: že zlo, kterému čelíme, není lidské.

K tomu:

1. Přestat se "bát mluvit o tom, co spisy naznačují: že zlo, kterému čelíme, není lidské" asi nestačí. Bez pochopení toho, jak fungují mechanismy, které produkují zlo a které umožňují jeho obrovskou resistenci (odolnost a přetrvávání) se ani nic nepodaří. Proto ten sedmidílný seriál, který uveřejnění pojednání R. Čuby předchází.

2. Je nutné pochopit, jak se vyvinulo jádro současné globální moci jako prorostlice struktur založených na pozičním investování a struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

3. Tím vznikla historicky nevídaná koncentrace všech složek moci (dynastické koncentrace rodových majetků, "beránku otřes se" v podobě výroby dolaru z ničeho a jeho distribuce přes finanční systém FEDu, BlackRocku apod., nekontrolovatelných enkláv zpravodajských služeb, globální mediální manipulace, penetrování institucionálních systémů atd.).

4. Pocit všemocnosti a pohrdání bezmocnými, "zbytečnými" lidmi, kult moci spojený s možností překročit jakékoli morální bariéry daný logikou struktur založených na vzájemném krytí prasáren vede k deformaci lidské bytosti do stavů, které v Kauze Epstein vypluly na povrch. Do excesů, před kterými blednou i Mengeleho pokusy s jednovaječnými dvojčaty.

5. Neexistuje žádná "jejich vize budoucnosti", existuje jen "jejich prázdnota". – To to dělá je, nikoli nás, bezmocnými. Naše moc spočívá v tom, že dokážeme rozvíjet, konkretizovat, a hlavně šířit naší vizi, vizi, která je perspektivní (vidí až za horizont řešení současných problémů, současného osudového úskalí, kterým procházíme, excesu, který vznikl výše popsaným způsobem), realistickou (o dostatečné společenské síly, o dostatečně širokou koalici sjednocovanou průběžně pěstovanou vizí) a přitažlivou (nabízející smysl žití i smysl bytí) vizi.

(Pokračování dalším tématem spojeným s pěstováním vize)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Malinká procházka kolem pískovců u Vidoule. Původně jsem si chtěl udělat větší výlet v areálu Cibulky, ale právě tam pokutovali měšťáci, tak jsem změnil plán.

Jeskyně Pískovna. Jméno dostala podle toho, že se zde kopal písek. V Obřenech, periférii Brna, kde jsem vyrůstal, bylo takových "písečňáků" velké množství. A mnohem větších. V jednom jsme tehdy našli munici z 2. světové války. Na počátku 60. let.

Je odusd i výhled na zastavěnou část bývalé Waltrovky, vlevo pláň, kde je výběh stádečka koně Przewalského, v dálce "pražský Manhattan" (Pankrác).

Cestu kolem pískovců lemuje krásná alej dubů.

I samotné pískovce stojí za to.