Vize, jakou potřebujeme/1532

dnes | 00.01 |

blog ›

Ještě ke Kauze EPSTEIN/2

Jeden z nejlepších komentářů ke Kauze EPSTEIN napsal Rostislav Čuba. Vždy umí problém skvěle podat. Ukazuje, kam až úpadek zašel. Stojí za to si přečíst a nejen promyslet, ale i procítit. Poprosím čtenáře, ať se pokusí průběžně dávat svou odpověď na otázku, jak to mohlo zajít tak daleko, a proč reakce na šílenství není mnohem ostřejší, než jsme svědky? Na závěr dám svoji odpověď i s odpovědí na to, jako to souvisí s pěstováním perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Text R. Čuby odlišuji barvou.

Hostina stínů: Proč Watergate byl jen dětskou hrou – část II.

Rostislav Čuba

V. Laboratoř eugeniky: Věda zbavená duše

Abychom pochopili plný rozsah této propasti, musíme jít hlouběji. Jeffrey Epstein nebyl jen pasákem dětí; byl mecenášem transhumanismu. Jeho vazby na elitní vědecké instituce, jako jsou Harvard nebo MIT, nebyly motivovány touhou po poznání, ale touhou po biologické nadvládě. Spisy naznačují vize, ze kterých mrazí: plány na "genetické farmy", kde by vyvolení mohli kultivovat dokonalost, a obsesi se "seedováním" lidstva vlastní DNA.

Zde narážíme na bod, kde se věda mění v okultismus. Pokud vědec vnímá člověka jen jako soubor buněk a chemických reakcí, zmizí jakákoli morální brzda. V tomto světě se "vylepšování lidstva" stává zástěrkou pro parazitování na mládí. Spisy hovoří o experimentech, o kterých se veřejnost nikdy neměla dozvědět – o pokusech na dětech v odlehlých oblastech, které sloužily jako anonymní materiál pro "pokrok". Tento vědecký cynismus je přímým prodloužením rituálu: v obou případech je lidská bytost obětována vyššímu cíli – v tomto případě bohu technologické nesmrtelnosti.

VI. Technokracie strachu: Gates jako architekt

V tomto děsivém soukolí hraje Bill Gates roli architekta par excellence. Jeho postava je klíčová pro pochopení toho, jak se rituální zlo z ostrova transformuje do globální politiky. Gatesova filantropie je ve skutečnosti biopolitika. Skrze vakcinaci, kontrolu potravinových řetězců a nákupy statisíců akrů úrodné půdy vytváří systém absolutní závislosti.

Když spisy odhalují jeho komunikaci s Epsteinem o "přípravách na pandemie" roky předtím, než nastaly, a o agendách, které redukují lidskou populaci na statistická čísla, maska "hodného strýčka" definitivně padá. Vidíme zrůdu, která vnímá planetu jako svůj soukromý operační sál. Pro Gatese není člověk bytostí s duší, ale biologickým strojem, který je třeba kalibrovat, očkovat a v případě potřeby "upravit". Tato dehumanizace je identická s tou, kterou praktikovali návštěvníci ostrova. Zatímco jeden zneužívá tělo pro rituál, druhý ho zneužívá pro globální experiment. Obojí je výrazem stejného pohrdání posvátností života.

VII. Právo na ticho: Sebevražda jako státní akt

Nejděsivějším nástrojem tohoto systému je jeho schopnost vymazat pravdu v přímém přenosu. Epsteinova "sebevražda" v přísně střežené cele je výsměchem každému, kdo věří v právní stát. Je to vzkaz: "Můžeme zabít kohokoli, kdekoli, a nikdo s tím nic neudělá." Tento vzorec se opakuje. Žena, která se odvážila mluvit a podala žalobu, končí mrtvá v Austrálii. Svědci mizí, kamery selhávají, harddisky se ztrácejí.

Toto není vyšetřování; je to řízená demolice důkazů. FBI a ministerstvo spravedlnosti se nepohybují směrem k pravdě, ale směrem k jejímu bezpečnému pohřbení. Pokud je pravda příliš obludná, systém ji prohlásí za "národní bezpečnost" a uzavře ji do trezorů, ke kterým mají přístup jen ti, kteří jsou sami v archivech zapsáni jako spoluviníci. Žijeme v realitě, kde se stát stal aktivním zametačem stop rituálního zla. Každá "náhlá smrt" svědka je dalším písmenem v nekrologu naší svobody.

VIII. Baalovy účty: Finanční krev rituálu

Vrcholem této stavby je finanční systém, který tyto praktiky zastřešuje. Bankovní účty s názvy jako "Baal" v srdci největších světových bank nejsou jen podivnou kuriozitou. Jsou vyznáním loajality. Peníze v tomto systému fungují jako krev v rituálu – proudí tam, kde je třeba udržet mlčení, kde je třeba uplatit svědomí a kde je třeba financovat infrastrukturu strachu.

Tento "finanční okultismus" propojuje burzovní grafy s utrpením dětí na ostrově. Jsou to dvě strany téže mince. Na jedné straně se na Wall Street sází na budoucnost korporací, na druhé straně se v přítmí soukromých rezidencí sází na to, jak dlouho lidstvo vydrží být slepé. Ti, kteří ovládají peníze, ovládají i definici toho, co je pravda. A pro ně je pravdou jen to, co slouží jejich neustálému růstu – i kdyby tím růstem byla rakovina, která požírá lidskou duši.

IX. Architektura svázaných rukou: Kult vydírání a rituální dluh

K pochopení mechanismu moci, který tyto spisy poodkrývají, musíme opustit svět moderní politiky a vstoupit do sféry, kterou literatura a historie tajných spolků popisuje jako "krevní pouto viny". Tento kult, jehož jména se v archivech mění od "Výboru 300" až po neformální sítě bez názvu, nefunguje na bázi společných idejí, ale na bázi vzájemného zničení.

Základním kamenem tohoto společenství je věta: "Vím o tobě něco, co je tak nepředstavitelné, že tvoje přežití závisí na mém tichu – a naopak." Vstupenkou do tohoto "vnitřního kruhu" není talent ani bohatství, ale překročení hranice, po které již není cesty zpět do světa lidské morálky. Epsteinův ostrov byl v tomto smyslu iniciačním chrámem. Každý záznam, každá rituální účast na zneužití či oběti, byla pečetí. Účastníci nejsou spojenci; jsou to rukojmí, kteří se navzájem hlídají.

Tento kult funguje i jako záchranná síť pro "vyvolené". V literatuře o tajných společnostech se často setkáváme s motivem rituální pomoci. Pokud se člen ocitne na pokraji bankrotu nebo skandálu, systém mu "pomůže" – nikoliv z milosrdenství, ale v rámci rituálního závazku. Tato pomoc však přichází s cenou: absolutní poslušností. Finanční injekce či mediální krytí jsou jen dalšími nitkami v pavučině, která z aktérů dělá doživotní loutky. Právě proto vidíme banky, které léta kryly podezřelé transakce, a instituce, které mlčely. Nešlo o chybu, šlo o dodržení rituální smlouvy.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Výlet po hřebenu Brd na Skalku nad Mníškem pod Brdy. Timní nádhera, ještě chvíli vydrží, možnost opéct buřty či klobásy zakoupené v občerstvení na Skalce, výhledy až do nekonečna. Nenechte si ujít.

Jeden z nejkrásnějších výhledů ze Skalky až "do nekonečna". Až za Benešov, někam ke Džbánům.