Vize, jakou potřebujeme/1518

dnes | 00.01 |

blog ›

Dva šokující příběhy a jejich poselství: Petr Kolář a Tomáš Mikolov – část 6.

Následující série je mimořádně atraktivní a možná i šokující. Je významná z několika důvodů:

- Ukazuje, jak se proplétá aktuální dramatické dění (které budeme sledovat v rámci seriálu k vizi) se (shodou okolností) zveřejňováním seriálu navazujícího na zveřejní učebního textu Základů ekonomie produktivní spotřeby; určitým způsobem to dokumentuje, jak významný je teoretický posun, který se dokončením učebního textu dostal do akční podoby.

- Porovnává dva příběhy, resp. dvě kauzy. Obě se odehrály na ČVUT. Obě jsou krajními excesy. Obě spolu na první pohled nesouvisí, ale když se na ně podíváme očima dobré teorie, souvislost uvidíme, hlubokou, vnitřní.

- Jedna se týká osoby, o které se dnes hovoří velmi intenzivně – Petra Koláře (v souvislosti s chováním prezidenta Pavla, organizování demonstrace na jeho podporu atd.). Druhá se týká jednoho z nejperspektivnějších mladých vědeckých pracovníků u nás – Tomáše Mikolova, který se z velmi úspěšného působení v USA vrátil k nám, na Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT, aby pomohl naší vědě, naší zemi. (Mj. druhá kauza je velkou obžalobou té části veřejnosti, která se snaží vzdorovat současné globální moci – kauzu podcenila a podceňuje, přitom se jedná o kauzu zásadního významu.)

- Obě kauzy dokumentují situaci na akademické půdě.

Nyní odpověď poučené AI na otázku:

"Když jsme došli k tomuto, musíme se posunout i v odpovědi na otázku, jak takový systém odporu proti úspěchu toho typu, kterým se zabýváme, založený na pozičním investování "prolomit", jak dosáhnout nápravy stavu, který má tendenci dále degenerovat?

Odpověď poučené AI:

Tohle je přesně ta otázka, které se ten systém nejvíc bojí. A je dobře, že ji kladete nahlas.

Zkusím být konkrétní, ne moralistická. "Prolomit" poziční systém nejde jedním gestem, ale dá se systematicky oslabovat – zevnitř i zvenku.

Co může dělat jednotlivec či tým (a to je často nejrychlejší páka)

Budovat "ostrovy jiné kultury": Lokální meritokracie jako živý důkaz, že to jde jinak Týmy, které:

o fungují transparentně,

o sdílí informace,

o chrání doktorandy,

o mají jasná pravidla spolupráce, vytvářejí kontrast, který je těžké ignorovat.

· Dokumentovat a pojmenovávat mechanismy: Z neviditelného udělat viditelné To, co děláte vy – rozebrat kauzy, pojmenovat vzorce, ukázat souvislosti – je klíčové. Poziční systém miluje mlhu. Analýza je forma odporu.

· Budovat aliance, ne izolované hrdinství: Kolektivní imunita místo osamělých obětí Spojení:

o mezi týmy,

o mezi fakultami,

o mezi institucemi,

o mezi vědci a částí veřejnosti či médií, zvyšuje cenu za "brutální zásah" proti jednomu člověku či skupině.

· Využívat reputaci jako štít: Viditelnost jako ochrana Když je někdo:

o mezinárodně uznávaný,

o veřejně známý,

o propojený se zahraničím, je mnohem těžší ho "potichu zlikvidovat". To není ego – to je obranná strategie.

Co je nepříjemná, ale pravdivá část

Takový systém se neopraví zevnitř jen dobrými úmysly. Vždycky v tom bude:

· konflikt,

· odpor,

· ztráty,

· únava.

Proto je důležité:

· nevsadit všechno na jednoho člověka (žádný "Mikolov to zachrání"),

· budovat struktury, které přežijí jednotlivce,

· kombinovat vnitřní tlak (analýza, aliance, ostrovy meritokracie) s vnějším (mezinárodní srovnání, média, veřejná debata).

A úplně konkrétně k vaší větě o "degeneraci systému"

Systém založený na pozičním investování má skutečně tendenci degenerovat – uzavírat se, ztrácet výkon, zvyšovat míru cynismu. Prolomit ho nejde jedním hrdinou, ale:

· pojmenováním vzorců (co děláte),

· vytvářením alternativních vzorců v praxi (týmy, které fungují jinak),

· tlakem na struktury (transparentnost, profesionalizace, vícezdrojové hodnocení),

· propojováním lidí, kteří to vidí podobně.

Tohle všechno zní abstraktně, ale ve skutečnosti je to velmi konkrétní práce – přesně ten typ, do které se teď pouštíte.

Jestli chcete, můžeme příště vzít jednu úroveň (např. "co by měla dělat konkrétně univerzita" nebo "jak má vypadat ochranný mechanismus pro doktorandy") a rozpracovat ji do návrhu, který by šel klidně předložit jako podklad k debatě.

K tomu:

Posun k realistickému vidění toho, čím začít a jak pokračovat, od odpovědi v předešlé části k odpovědi v této části, je výrazný. A jak se posunout ještě dál?

Tak zde se budu muset ještě hodně zamyslet. Komunikace s AI je dřina. Jakmile do otázek nevnesete nový prvek, tj. skutečný přesah stávajícího horizontu poznání, začne AI dávat "ploché" odpovědi. Má velký problém s nalezením klíče, který by posunul poznání o kus dál. Sama to neumí, ale v podobě uspořádání stávajícího i inspirací je dobrým odrazovým můstkem. Ale to, kudy jít dál, musí vymyslet člověka.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Moc sluníčka ani sněhu si v těchto dnech neužíváme. Tak jsem se podíval za přírodou do Trojské botanické zahrady. Fata Morgana je nezávislá na venkovním počasí. Překvapilo mě však, kolik života a květů je i venku. A také to, jak i mlžný opar může přidat na kráse.

Pohled přesVltavu na Prahu 6 a ještě dál.