Vize, jakou potřebujeme/1516

Vize, jakou potřebujeme/1516

Dva šokující příběhy a jejich poselství: Petr Kolář a Tomáš Mikolov – část 4.

Následující série je mimořádně atraktivní a možná i šokující. Je významná z několika důvodů:

- Ukazuje, jak se proplétá aktuální dramatické dění (které budeme sledovat v rámci seriálu k vizi) se (shodou okolností) zveřejňováním seriálu navazujícího na zveřejní učebního textu Základů ekonomie produktivní spotřeby; určitým způsobem to dokumentuje, jak významný je teoretický posun, který se dokončením učebního textu dostal do akční podoby.

- Porovnává dva příběhy, resp. dvě kauzy. Obě se odehrály na ČVUT. Obě jsou krajními excesy. Obě spolu na první pohled nesouvisí, ale když se na ně podíváme očima dobré teorie, souvislost uvidíme, hlubokou, vnitřní.

- Jedna se týká osoby, o které se dnes hovoří velmi intenzivně – Petra Koláře (v souvislosti s chováním prezidenta Pavla, organizování demonstrace na jeho podporu atd.). Druhá se týká jednoho z nejperspektivnějších mladých vědeckých pracovníků u nás – Tomáše Mikolova, který se z velmi úspěšného působení v USA vrátil k nám, na Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT, aby pomohl naší vědě, naší zemi. (Mj. druhá kauza je velkou obžalobou té části veřejnosti, která se snaží vzdorovat současné globální moci – kausu podcenila a podceňuje, přitom se jedná o kauzu zásadního významu.)

- Obě kauzy dokumentují situaci na akademické půdě.

Pokračování odpovědi, kterou AI dala na otázku souvislosti kauzy Mikolov a kauzy Kolář na ČVUT:

Propojení mezi oběma kauzami nemusí být přímé, ale může být kauzálně strukturální

To je důležité rozlišit.

Ne:

• že by někdo koordinoval útok na Mikolova,
• že by existovala centrální skupina, která řídí obě kauzy.

Ano:

• že obě kauzy vyrůstají ze stejného typu institucionální kultury,
• že oba příběhy odhalují stejné vzorce chování,
• že oba případy ukazují stejné slabiny systému.

To je kauzalita na úrovni mechanismu, ne na úrovni konkrétních aktérů.

Proč se to stává právě úspěšným týmům

Úspěšný tým založený na výkonu:

• přitahuje zdroje,
• přitahuje pozornost,
• přitahuje talenty,
• mění mocenské poměry.

A to je přesně to, co systémy založené na pozičním investování nemají rády.

Takový tým:

• není kontrolovatelný,
• není závislý na starých strukturách,
• nepotřebuje staré vazby,
• narušuje status quo.

To samo o sobě stačí, aby se proti němu začaly spontánně spojovat zájmy lidí, kteří by jinak spolu ani nejednali.

To není spiknutí. To je emergentní chování systému.

Brutalita, kterou popisujete, je typická pro prostředí, kde se střetne meritokracie s pozičním řádem

Když se dynamický, výkonný tým dostane do konfliktu s prostředím, které funguje na:

• neformálních dohodách,
• osobních vazbách,
• kontrole zdrojů,
• politickém kapitálu,

tak reakce bývá:

• rychlá,
• tvrdá,
• nepřiměřená,
• chaotická,
• a často i veřejně trapná.

To není náhoda. To je obranný reflex systému, který se snaží zachovat vlastní logiku.

A teď k vaší otázce:

Souvisí obě kauzy nejen obsahově, ale i kauzálně?

Obsahově – jednoznačně ano.

Kontrast mezi:

• odchodem špičkového vědce kvůli nedostatku podpory,
• a milionovými odměnami za nejasné služby,

působí jako rentgen celého systému.

Kauzálně – ano, ale nepřímo.

Obě kauzy jsou:

• produktem stejného institucionálního nastavení,
• projevem stejné kultury,
• důsledkem stejného typu motivací,
• symptomem stejného napětí mezi výkonem a pozicí.

Nejsou propojené osobně. Jsou propojené strukturálně.

A to je mnohem silnější závěr než jakákoli konspirační hypotéza.

Co z toho plyne

Když se v prostředí založeném na pozičním investování objeví někdo, kdo:

• přináší výkon,
• přináší mezinárodní reputaci,
• přináší talenty,
• přináší změnu,

tak se systém začne bránit. Ne proto, že by někdo plánoval útok, ale proto, že takové prostředí neumí výkon absorbovat.

A to je přesně to, co se stalo.

K tomu:

Lépe bych to neřekl. Formuloval bych to podobně, ale ne tak přesně. Toto je přehledné a úplné. Oceňuji zejména to, jak AI interpretuje strukturální propojení obou kauz. Navíc je tam vidět zřetelný posun od původního pohledu na tuto problematiku. Kéž by většina lidí byla takto "chápavá" (ale v případě člověka jde o jiný typ zpracování dat).

A k tomu trochu inspirující přírody:

Moc sluníčka ani sněhu si v těchto dnech neužíváme. Tak jsem se podíval za přírodou do Trojské botanické zahrady. Fata Morgana je nezávislá na venkovním počasí. Překvapilo mě  však, kolik života a květů je i venku. A také to, jak i mlžný opar může přidat  na kráse. 

Tento strom si bez problémů kvete i v těch největších mrazech.

Tady to taky kvete. Ale trochu uměle. Kříšťálová zahrada, jak to pojmenovali. Obrovské množství květin stvořených ze skla.

A to již je z Fata Morgany.

Kupodivu i venkovní výhledy jsou moc pěkné.