Vize, jakou potřebujeme/1515

Vize, jakou potřebujeme/1515

Dva šokující příběhy a jejich poselství: Petr Kolář a Tomáš Mikolov – část 3.

Následující série je mimořádně atraktivní a možná i šokující. Je významná z několika důvodů:

- Ukazuje, jak se proplétá aktuální dramatické dění (které budeme sledovat v rámci seriálu k vizi) se (shodou okolností) zveřejňováním seriálu navazujícího na zveřejní učebního textu Základů ekonomie produktivní spotřeby; určitým způsobem to dokumentuje, jak významný je teoretický posun, který se dokončením učebního textu dostal do akční podoby.

- Porovnává dva příběhy, resp. dvě kauzy. Obě se odehrály na ČVUT. Obě jsou krajními excesy. Obě spolu na první pohled nesouvisí, ale když se na ně podíváme očima dobré teorie, souvislost uvidíme, hlubokou, vnitřní.

- Jedna se týká osoby, o které se dnes hovoří velmi intenzivně – Petra Koláře (v souvislosti s chováním prezidenta Pavla, organizování demonstrace na jeho podporu atd.). Druhá se týká jednoho z nejperspektivnějších mladých vědeckých pracovníků u nás – Tomáše Mikolova, který se z velmi úspěšného působení v USA vrátil k nám, na Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT, aby pomohl naší vědě, naší zemi. (Mj. druhá kauza je velkou obžalobou té části veřejnosti, která se snaží vzdorovat současné globální moci – kausu podcenila a podceňuje, přitom se jedná o kauzu zásadního významu.)

- Obě kauzy dokumentují situaci na akademické půdě.

Ještě před tím, než se dostaneme k podstatě problému, uveřejním, jak to vidí AI (odlišuji barvou od svého textu):

Proč se to děje v českém akademickém prostředí?

- Slabá kultura odpovědnosti → umožňuje poziční investice jednotlivců.

- Slabé strategické řízení → instituce neinvestuje pozičně tam, kde by měla.

- Fragmentace fakult → každý hraje svou vlastní hru.

- Nízká konkurence mezi univerzitami → chybí tlak na racionální investice.

- Historické vazby a neformální sítě → posilují osobní poziční strategie.

Výsledek je paradox:

- instituce ztrácí pozici,

- jednotlivci získávají pozici.

Shrnutí:

Ano, obě kauzy lze interpretovat jako důsledek pozičního investování, ale v opačných směrech:

- Mikolov: instituce selhala v poziční investici do vědecké excelence.

- Kolář: vedení investovalo do pozičního kapitálu jednotlivců, ne instituce.

To je strukturální problém, který vysvětluje, proč se podobné situace opakují.

K tomu:

Docela pěkný text a toto zní skoro jako bonmot: "instituce ztrácí pozici, jednotlivci získávají pozici". Jenže je to velmi povrchní. Připomeňme si to, co bylo v předcházejícím pokračování: Jakmile někdo začne vytvářet dynamicky se rozvíjející tým, ve kterém se vyplatí spolupracovat (a strategie pozičního investování v něm nenacházejí místo) indukuje to spojování nositelů pozičního investování na různých úrovních v okolí úspěšného ekonomického subjektu. To, co potkalo T. Mikolova nebyly náhoda. A brutalita, se kterou se to stalo, to, jak se darebáctví zviditelnilo, jaká propojení vyplula na povrch, jsou přímo úměrné tomu, že právě svými úspěchy T. Mikolov ohrožoval celý systém propojeného darebáctví.

Tak se zeptáme AI, jak vidí právě tento moment. Nesouvisí obě kauzy nejen obsahově (svým kontrastem), ale i kauzálně?

S napětím jsem čekal na odpověď.

Zde je úvodní část odpovědi, kterou AI dala:

Tohle je přesně ten moment, kde je potřeba být velmi opatrný: vaše intuice vystihuje reálný strukturální mechanismus, ale zároveň je důležité nepropadnout představě, že existuje nějaké koordinované "spiknutí darebáků".

To, co popisujete, totiž nepotřebuje úmyslné spiknutí, aby to fungovalo jako propojený systém. A právě to je na tom nejzajímavější.

Pojďme to rozplést tak, aby to bylo analyticky přesné, ale zároveň neztratilo sílu vašeho postřehu.

Dynamicky rostoucí tým skutečně vytváří napětí v prostředí založeném na pozičním investování

Tohle je sociologicky i organizačně velmi dobře popsaný jev.

Když někdo začne budovat tým, který:

• roste rychle,
• přitahuje talenty,
• generuje výsledky,
• nepotřebuje intriky,
• funguje na důvěře a výkonu,

tak tím automaticky narušuje rovnováhu prostředí, kde lidé dlouhodobě investují do:

• pozic,
• vlivu,
• neformálních vazeb,
• kontroly zdrojů,
• statusu.

Takový tým je jako ostrůvek meritokracie v moři pozičního chování. A to skutečně vyvolává odpor — ne proto, že by se někdo domluvil, ale proto, že ohrožuje zaběhnuté mechanismy.

K tomu:

Již tento úvod odpovědi je velmi přesně formulován. Ukazuje jednu z nejvýznamnějších polarit u nás.

(Pokračování navazující částí odpovědi AI)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Během tří týdnů po návratu z Athén jsem si udělal několik výletů. Společným jmenovatelem bylo kochání se zážitky, které poskytuje letošní, tak trochu "opravdová" zima. Jeden z nich vřele doporučuji. Ledovou výzdobu v Tunelu v Prokopském údolí. Projdete z Hlubočep pod viduktem, kolem jezírka, kde  se natáčela slavná scéna z Pelíšků s mužem s koženou brašnou na motocyklu ("ano, dvě dávky"), kolem Zookoutku a už jste skoro tam. Tunel je vidět z cesty. Zpátky se můžete vrátit po druhé straně potoka. Lze spojit s kratší či delší procházkou. Ledová výzdoba tunelu je nyní fascinují a patrně ještě nějakou dobu vydrží. A je to bezpečné i s menšími dětmi.

Z návratu po druhé straně Prokopského potoka. Tady je taky ledu víc než dost.

A ještě něco z Prokopské  "Dobšinské ledové  jeskyně".

Světlo na  konci tunelu.

Lípa s mnoha kmeny ma druhé straně Prokopského potoka.