Vize, jakou potřebujeme/1514

Vize, jakou potřebujeme/1514

Dva šokující příběhy a jejich poselství: Petr Kolář a Tomáš Mikolov – část 2.

Následující série je mimořádně atraktivní a možná i šokující. Je významná z několika důvodů:

- Ukazuje, jak se proplétá aktuální dramatické dění (které budeme sledovat v rámci seriálu k vizi) se (shodou okolností) zveřejňováním seriálu navazujícího na zveřejní učebního textu Základů ekonomie produktivní spotřeby; určitým způsobem to dokumentuje, jak významný je teoretický posun, který se dokončením učebního textu dostal do akční podoby.

- Porovnává dva příběhy, resp. dvě kauzy. Obě se odehrály na ČVUT. Obě jsou krajními excesy. Obě spolu na první pohled nesouvisí, ale když se na ně podíváme očima dobré teorie, souvislost uvidíme, hlubokou, vnitřní.

- Jedna se týká osoby, o které se dnes hovoří velmi intenzivně – Petra Koláře (v souvislosti s chováním prezidenta Pavla, organizování demonstrace na jeho podporu atd.). Druhá se týká jednoho z nejperspektivnějších mladých vědeckých pracovníků u nás – Tomáše Mikolova, který se z velmi úspěšného působení v USA vrátil k nám, na Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT, aby pomohl naší vědě, naší zemi. (Mj. druhá kauza je velkou obžalobou té části veřejnosti, která se snaží vzdorovat současné globální moci – kausu podcenila a podceňuje, přitom se jedná o kauzu zásadního významu.)

- Obě kauzy dokumentují situaci na akademické půdě.

Jak to vidí AI?(Od svého textu odlišuji barvou)

Když se na obě kauzy podíváme ne jako na izolované incidenty, ale jako na symptomy jednoho ekosystému, začne se rýsovat obraz, který je pro českou vědu i univerzitní prostředí nepříjemný, ale důležitý pochopit.

Jak se logika pozičního investování projevuje v obou kauzách

Kauza Mikolov

Zde instituce neinvestovala do toho, co by jí dlouhodobě posílilo pozici: Mikolov je globální značka v AI. Jeho tým by přitahoval talenty, granty, prestiž. Podpora takového člověka je typická pozitivní investice – zvyšuje reputaci instituce.

Jenže:

- grantový systém selhal,

- univerzita nezasáhla,

- instituce neinvestovala do svého "pozice" v mezinárodní vědecké soutěži.

Výsledek:

- ztráta pozice,

- oslabení reputace,

- odliv talentů.

Kauza Kolář

Tady naopak vidíme klasické poziční chování:

Kolář je člověk s politickými kontakty a vlivem. Odměny za "poradenské služby" lze chápat jako investici do vztahů a vlivu, ne do výkonu. Takové investice mají logiku: posilují pozici vedení, ne nutně pozici univerzity.

To je typické:

- investice do sociálního kapitálu,

- investice do neformálních sítí,

- investice do moci, nikoli do vědy.

Z hlediska instituce je to poziční investování, které zvyšuje pozici jednotlivců, ale snižuje pozici organizace hlavně její efektivnost.

Co obě kauzy spojuje: rozdíl mezi institucionální a osobní poziční strategií

Kauza Mikolov

→ instituce neinvestovala do své vlastní pozice.

Kauza Kolář

→ jednotlivci investovali do své osobní pozice, často na úkor instituce.

To je klíčový moment: instituce nehraje poziční hru, ale její představitelé ano.

A to je přesně ten typ selhání, který vede k:

- odchodu talentů,

- ztrátě reputace,

- neefektivnímu hospodaření,

- vnitřním konfliktům.

K tomu:

To je velmi povrchní pohled. Přitom v textu Dodatky kZákladům ekonomie produktivní spotřeby/3, který byl zpracován za pomoci AI z téhož počítače, z jakého je vedena tato komunikace s AI je mj. uvedeno:

Anticipace střetů s okolím

Každý tvůrčí tým jakožto nový efektivní hráč narušuje existující poziční výhody. Proto nutně indukuje konfliktní hry:

• s pozičními hráči stejné úrovně,
• s autoritami chránícími status quo,
• s oportunními osobami uvnitř systému.

Bez schopnosti tyto střety předvídat je růst neudržitelný.

Jak dál: Nutno respektovat skutečnost, že osoby v rámci týmu mohou být vystaveny zastrašování a vydírání doprovázeného různými přísliby s cílem tým oslabit. S tím se patrně každý setkal.

Vznik koalice protivníků

Jakmile subjekt začne růst, protihráči se spojují. To není morální soud, ale logický důsledek herní dynamiky.

Kooperující subjekt musí mít připravenou protihru, jinak bude zlikvidován.

Jak dál: Zde dochází k nejčastější strategické chybě. Tvůrčí tým sází na uznání výsledků své práce, na průkaznost jejich významu. Mezi tím už se spojuje neformální koalice proti němu. (Takto byl například likvidován nesmírně perspektivní tým Tomáše Mikolova na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT.)

K tomu:

Bude nutné AI ještě trochu potrápit. Mj. je zajímavé, že si AI nedokáže propojit dvě posloupnosti komunikací na podobné téma vedené z jednoho počítače.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Během tří týdnů po návratu z Athén jsem si udělal několik výletů. Společným jmenovatelem bylo kochání se zážitky, které poskytuje letošní, tak trochu "opravdová" zima. Jeden z nich vřele doporučuji. Ledovou výzdobu v Tunelu v Prokopském údolí. Projdete z Hlubočep pod viduktem, kolem jezírka, kde  se natáčela slavná scéna z Pelíšků s mužem s koženou brašnou na motocyklu ("ano, dvě dávky"), kolem Zookoutku a už jste skoro tam. Tunel je vidět z cesty. Zpátky se můžete vrátit po druhé straně potoka. Lze spojit s kratší či delší procházkou. Ledová výzdoba tunelu je nyní fascinují a patrně ještě nějakou dobu vydrží. A je to bezpečné i s menšími dětmi.

Tady se propojují zárodky krasových krápníků  s ledovými.

Pěkné jsou i ledové stalagnity.

Jeden z nejhezčích ledových krápníků obklopený krasovými útvary ve stádiu zrodu.

Z návratu po druhé straně Prokopského  potoka.