Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/50

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/50

Připomínky a dodatky AI ke konceptu učebnice

Ekonomie produktivní spotřeby – část 13.

Arnošt Zeman si dal práci a "prohnal" postupně zveřejňované díly učebnice AI. Nejdřív požádal o připomínky a následně o úpravu. Nebylo by patrně příliš šťastné hned po uveřejnění původní verze uveřejnit upravenou. Změny nejsou tak zásadní. Je stojí za to vybrat a komentovat některá doporučení a některé navržené úpravy, protože to lépe umožní pochopit to nové, s čím učebnice přichází.

Důležité je přečíst si část 1. (zde: ), kde je výchozí model s komentářem vylepšeným AI (a podstatně srozumitelnějším, než byl můj).

V této části (bezprostředně navazující na předešlou) lehce polemizuji s AI, abychom společně dospěli k přesné definici pozičního investování:

Moje připomínka zaslaná AI:

AI dříve uvedla (cituji): "Poziční investování je takové jednání, při němž subjekt využívá své zdroje k ovlivnění budoucích interakcí ve svůj prospěch, a to buď:

1. aktivním potlačením investičních příležitostí druhých (Valenčíkův užší význam), nebo

2. strategickým přijímáním či odmítáním současných výnosů podle jejich dopadu na budoucí vyjednávací pozici (širší význam)."

Podle mě to není zcela přesné. To, co AI označuje jako "strategické přijímání či odmítání současných výnosů podle jejich dopadu na budoucí vyjednávací pozici" a prezentuje jako "širší význam" je rozmlžení problému. Důvodem mé nespokojenosti je to, že důvodem odmítnutí rozdělení současných je VŽDY anticipace očekávaného zneužití odmítaného rozdělení k potlačení investičních příležitostí odmítajícího. Není to  žádný "širší význam", ale vždypřítomný a důležitý atribut pozičního investování, který identifikuje podstatu mechanismů, prostřednictvím kterých poziční investování působí.

Nebo se mýlím? Lze uvést nějaký příklad "strategického přijímání či odmítání současných výnosů podle jejich dopadu na budoucí vyjednávací pozici", které není "aktivním potlačením investičních příležitostí druhých"?

Odpověď AI na tuto připomínku k intepretaci pozičního investování:

Ne, nemýlíš se.  Pokud je odmítnutí současného výnosu motivováno anticipací budoucího zneužití a potlačením vlastních investičních příležitostí, pak to není žádný "širší význam", ale samotná podstata pozičního investování. Jde o mechanismus, kterým poziční investování funguje — ne o jeho rozšířenou definici.

Původní formulace vytváří dojem, že existují dva různé typy chování:

- Potlačování investičních příležitostí druhých

- Strategické přijímání/odmítání současných výnosů

Jenže ve skutečnosti strategické odmítnutí současného výnosu má smysl pouze tehdy, pokud by jeho přijetí zhoršilo budoucí investiční možnosti subjektu. A to se děje právě proto, že druhá strana by získala poziční výhodu, kterou by mohla využít k potlačení investičních příležitostí odmítajícího.

Aby existoval příklad, který by spadal do kategorie (2), ale ne do (1), muselo by platit, že subjekt odmítá současný výnos kvůli budoucí vyjednávací pozici,  ale tato budoucí pozice nemá žádný vztah k potlačování investičních příležitostí druhých. Takový příklad je extrémně obtížné najít — a podle mě prakticky neexistuje, pokud se držíme Valenčíkovy teorie.

Zkusme hypoteticky hledat výjimku, například: Subjekt odmítne současný výnos, aby si "zachoval reputaci tvrdého vyjednavače". Ale reputace má hodnotu pouze tehdy, pokud druhé strany budou v budoucnu omezovat své kroky (tedy své investiční příležitosti), aby se vyhnuly konfliktu nebo sankci. Takže i zde jde o poziční mechanismus. Patrně neexistuje smysluplný příklad, kde by strategické odmítnutí výnosu nebylo spojeno s potlačením investičních příležitostí druhých, přímo nebo nepřímo. Z tohoto hlediska lze poziční investování definovati takto:

Přímé potlačení: subjekt aktivně omezuje investiční možnosti druhých (např. blokuje přístup ke zdrojům, informacím, institucím).

Nepřímé potlačení: subjekt odmítá nebo přijímá současné výnosy podle toho, zda by jejich rozdělení posílilo schopnost druhých potlačit jeho budoucí investiční příležitosti, nebo oslabilo jeho vlastní schopnost bránit se takovému potlačení.

Strategické odmítání současných výnosů není širší význam, ale vnitřní mechanismus pozičního investování, protože jeho motivací je vždy anticipace budoucího pozičního zneužití. Tato definice odstraňuje falešné dělení na "užší" a "širší" význam. Ukazuje, že všechny projevy pozičního investování mají společný jmenovatel: budoucí potlačení investičních příležitostí druhých (přímo nebo nepřímo). Zároveň zachycuje dynamiku: současné rozdělení → budoucí pozice → budoucí možnost potlačit investice.

K tomu:

Teď už jsem spokojen.

(Pokračování)