Vize, jakou potřebujeme/1494

Vize, jakou potřebujeme/1494

Jak rozumem uchopit současné dramatické dění?/4

Jak se zdá, čím je současné dění dramatičtější, tím je komentování událostí více plytké. K jeho úrovni nepřispívá ani jejich prošpikování katastrofismy či aforismy. Po delší době se objevilo pojednání, které se netají ambicí dosáhnout co největší komplexnosti pohledu na současnou realitu. Je z dobře kalibrovaného pera Jana Cambella a zaslouží si, aby se s ním seznámilo co nejvíce osob. Zde je celé: https://www.ceske-novinky.cz/2026/01/11/jan-campbell-na-tri-krale-o-krok-dale/

Odlišuji je od svého textu barvou, důležité pasáže jsem zvýraznil, rozděluji na každodenně stravitelné části, svůj komentář dám až na závěr, tj. po uveřejnění poslední části:

Na tři krále o krok dále – část IV.

Jan Campbell

Závěr

Je tomu více než 2 000 let od doby, kdy velký čínský filozof Konfucius (551–479 př. n. l.) neúnavně pracoval na rozvoji lidí prostřednictvím kultury. V jeho rodišti v provincii Šan-tung, kterou jsem měl možnost navštívit v rámci aktivní účasti na mezinárodní konferenci v říjnu minulého roku, nejsou starodávné tradice jen pouhými slovy v učebnicích, ale živými a hmatatelnými zážitky.

Nedaleko ve vesnici Luyuan v Qufu mají turisté příležitost být nejen diváky, ale skutečnými účastníky nesčetných tradičních zážitků. Mohou si vyzkoušet tkaní složitých lujin nebo Lu brokátu a sledovat napínavé akrobatické vystoupení zblízka. Tyto příklady nehmotného kulturního dědictví, které dříve hrozilo, že se stanou vzdálenou vzpomínkou, nacházejí novou vitalitu díky integraci s moderním turismem. Ten podporuje snahu Šan-tungu o kreativní transformaci a inovativní rozvoj kvalitní tradiční čínské kultury v kolébce kultury Qilu a domova starověkých filozofů Konfucius a Mencius (372–289 př. n. l.).

Na tomto místě si zaslouží být zmínka o podpoře prezidenta Si Ťin-pchinga při obnově kulturního dědictví. Během své návštěvy Qufu v roce 2013 prezident Si zdůraznil, že oživení čínského národa musí být podpořeno prosperující čínskou kulturou.

V roce 2014, při projevu na zahajovacím ceremoniálu Mezinárodní konference k 2565. výročí narození Konfucia, Si vyzval k naučení se transformovat a posilovat tradiční kulturu kreativním způsobem, integrovat staré i nové a nechat obě sloužit současné misi pěstování lidí. Tento princip byl zakotven ve zprávě 19. národního sjezdu KSČ v roce 2017.

V květnu 2024, při své další návštěvě Šan-tungu, Si vyzval provincii, aby dále prozkoumala to nejlepší z tradiční čínské kultury, posunula svou inovativní transformaci a rozvoj a využila platformy jako Mezinárodní Konfuciův kulturní festival k prohloubení výměny a vzájemného učení s ostatními civilizacemi a zvýšení atraktivity čínské kultury. Shandong tuto výzvu vyslyšel. Provincie v červenci hostila již 11. Nishan Forum o světových civilizacích. Fórum zainteresovalo 560 hostů z více než 70 zemí tématem Krása v rozmanitosti: Pěstování porozumění mezi civilizacemi pro globální modernizaci.

Snažil jsem se, po dotazu organizátorů získat pro ČR kratší a jednodušší setkání evropských a čínských specialistů, zájemců a pozorovatelů vývoje lidských práv v Evropě a Asii. Po vyhodnocení situace, trendů a osobností nové vlády, rozhodnutí padlo na jinou evropskou zemi, ještě před posledními událostmi v české kotlině, EU a jinde ve světě.

Na tři krále, o krok dále směrem k novému začátku, po svrhnutí starého řádu, jsou mnozí, které znám. Bohužel nežijí v české kotlině, ve které nová vláda bude mít jiné starosti než se starat o pěstování porozumění mezi civilizacemi a důstojný život jejích občanů.

Souhlasu netřeba.

K tomu ode mne:

Při studiu textu J. Campbella mě napadly tyto otázky:

1. Je současná globální Trumpova aktivita (resp. aktivita jeho grupy) projevem zoufalé snahy uchovat monopolární svět, nebo hraje o udržení a upevnění moci ve svém (euroatlantickém) světě?

2. Proč se Čína drží tak trochu "za bukem" – obává se do vřavy vstoupit, nebo chytře vyčkává, až se ukáže, že ukazovat svaly nemá na reálné dění žádný vliv?

3. Jakou perspektivu má EU – má smysl usilovat o obnovu jejích globálních pozic, nebo se soustředit na emancipaci Středounijního prostoru a integraci Střední Evropy?

4. Podaří se lídrům  současného finančního světě manévr, který nastínil J. Campbell, nebo nás čekají velké turbulence na finančních trzích spojené nejen  se ztrátou pozic dolaru, ale i jeho potomků?

5. Má  smysl  lámat hůl nad současnou vládou (abychom se "zase nenechali napálit"), nebo platí Leninovo, že "když je fůra hnoje velká, musí se vyvážet po částech"; má smysl dát od současné vlády ruce pryč, abychom se nekompromitovali, nebo ji podporovat v rozumných aktivitách, aby se vyvážil tlak současné globální moci na ni?

6. Jak obnovit funkčnost a autoritu akademické půdy, je to v současných podmínkách v "naší" části světa reálné?

7. Jaké jsou historické rámce současného dění, v nichž došlo k historickému excesu, jehož jsme svědky; jak se podívat na současné dění z "nadhledu" pochopení logiky dějin?

8. Obejdeme se bez dobré teorie – a pokud ne, tak jaké by měla mít parametry, z čeho by měla vycházet, na co navázat, s čím novým přijít?

Zakončím svým oblíbeným ruským příslovím: I hlupák dokáže položit otázku, na kterou ani deset mudrců neodpoví.

(Pokračování dalším tématem)

Mrazy a pak obleva. Ale  měl jsem štěstí. Trávil jsem dva týdny mezi Vánocemi a Novým rokem v Athénách. Občas byla po ránu jinovatka, občal  lilo jako z konce, ale většina dnů byla slunečných a teplota dosahovala i přes 20° C. Dost lidí se koupalo v moři. Měl jsem pracovně-zdravotní program. Ráno jsem vstával velmi časně a 2-3 hodiny tvořil důležitý text. Pak jsem nachodil na jeden zátah kolem 20 km, většinou v okrajových částech velkoměsta, hlavně v kopcích, které jsou  nádherné. Tam jsem nabral inspiraci pro další den. Výsledkem bylo dokončení první verze učebnice Ekonomie produktivní spotřeby.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Mrazy a pak obleva. Ale  měl jsem štěstí. Trávil jsem dva týdny mezi Vánocemi a Novým rokem v Athénách. Občas byla po ránu jinovatka, občal  lilo jako z konce, ale většina dnů byla slunečných a teplota dosahovala i přes 20° C. Dost lidí se koupalo v moři. Měl jsem pracovně-zdravotní program. Ráno jsem vstával velmi časně a 2-3 hodiny tvořil důležitý text. Pak jsem nachodil na jeden zátah kolem 20 km, většinou v okrajových částech velkoměsta, hlavně v kopcích, které jsou  nádherné. Tam jsem nabral inspiraci pro další den. Výsledkem bylo dokončení první verze učebnice Ekonomie produktivní spotřeby.

Největší botanická zahrada v Athénách. Je radost jít po takovéto cestě.

Vracímm se z divoké do kultivované části. Ta je méně bohatá, než jsme zvyklí u nás.

A to už jez dalšího výletu do kopců nad mořem. 

Toto je docela zajímavý pohled. Vlevo uprostřed je kopec, na jehoš boku je botanická zahrada. Nyní jsme na druhé straně Athén. Pohled směrem na západ, tak něco severně od Korintu. Vpravo uprostřed je Akropoli, v tuto chvíli zastíněná  mráčkem.