Vize, jakou potřebujeme/1492

Vize, jakou potřebujeme/1492

Jak rozumem uchopit současné dramatické dění?/2

Jak se zdá, čím je současné dění dramatičtější, tím je komentování událostí více plytké. K jeho úrovni nepřispívá ani jejich prošpikování katastrofismy či aforismy. Po delší době se objevilo pojednání, které se netají ambicí dosáhnout co největší komplexnosti pohledu na současnou realitu. Je z dobře kalibrovaného pera Jana Cambella a zaslouží si, aby se s ním seznámilo co nejvíce osob. Zde je celé: https://www.ceske-novinky.cz/2026/01/11/jan-campbell-na-tri-krale-o-krok-dale/

Odlišuji je od svého textu barvou, důležité pasáže jsem zvýraznil, rozděluji na každodenně stravitelné části, svůj komentář dám až na závěr, tj. po uveřejnění poslední části:

Na tři krále o krok dále – část II.

Jan Campbell

Odolat emocím

Američané ukradli Venezuele Madura. Je to pro mnohé levicové síly noční můra. Proč? Protože si myslí, že ztratili všechno. Američané zajali již několik tankerů, z nich některé pod ruskou vlajkou. Je to další noční můra. Proč? Protože pořád ještě máme milovníky tzv. mezinárodního práva, které Spojené státy neratifikovaly, máme kreativní lidi, kteří se nebojí překážek a velká většina z nás idealizuje své vědění, neznajíc ani mentalitu sousedů, Rusů, Němců a podobných.

Evropská Unie skládá další balíček sankcí proti Rusku, pro které bude muset budovat sklad. Kanceláře v Bruselu pomalu a jistě nestačí všechny spisy archivovat a soutěž s Kongresem USA, který vypracoval dvou partijní zákon, vyžaduje srovnání. Zákon dává prezidentovi bezprecedentní pravomoc týkající se sankcí proti Rusku, které konání Ruska ale nezmění.

Nová vláda České republiky se rychle vrací do starých kolejí. Málokdo z nás si uvědomuje, že prezident Trump není autorem ničení starého systému, ale pouze instrumentem. O jeho loutkovodičích se zatím nesmí mluvit, ani psát, pouze potichu myslet. Málokdo si v ČR uvědomuje, že v současnosti podmíněná suverenita nebo vědomé otroctví je tím nejlepším pro český stát. Proč Institut VK nepíše na toto téma, nevím. A také, proč nikdo z křičících na téma střetu zájmů a bohatství pana premiéra si neuvědomuje, že jeho bohatství je mu pouze propůjčeno k plnění jemu přidělené role a zábavě závistivých. A že hodina pravdy teprve přijde. Jinými slovy a krátce? Komu není rady, tomu není pomoci. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

Je na čase si na všechno zvyknout

Obecně platí, že si lze na všechno zvyknout. A že již přišel čas zvyknout si. Venezuela, tankery, sankce, speciální vojenská operace na Ukrajině, bombardování Orešnikem a další to všechno je částí antropologické války, ve které nejde ani o přímé nepřátelství. Proč? Protože existují objektivní zákony přírody. A také skutečnost, že Venezuela nebyla před napadením nikým vlastněna a patřila sama sobě. Takže mluvit o ztrátě, mimo Venezuelu, je nesmysl.

Analogicky to platí i o tankerech, sankcích, bombardování, a v neposlední řadě i o tragédii v Crans-Montany. Je to naše vina, případně spoluvina a idealizace vědění. Představivost řady analytiků a expertů nabízených veřejnosti na TV a v rádiu je obrovská, ale s deficitem schopnosti analyzovat to, co nevidíme a neslyšíme. Je čas si zvyknout na to, že náš vnitřní a vnější nepřítel je chytrý a mazaný. Má dlouhou paměť a ví, jak pracovat se strachem a zastrašováním. Proto je čas prověřit svoji odolnost, vynalézavost a historické zkušenosti.

Děláme spoustu chyb. A proto to bude těžké. Lidé, kteří jsou přímo zapojeni do výroby a tvoří hodnoty plně chápou, co by dělali. Co udělá vláda, která nic netvoří, je jiná otázka. Ale vím, že se staronovými kádry, ctižádostivými s možností kompromitování a strachem, nebude možné spolu tvořit společnost schopnou důstojně spolužít s tou, která vzniká za horizontem české kotliny pomocí osobností typu Donalda Trumpa, Stephena Millera (1985) či James David Vance (1984), dosazených do svých výkonných funkcí vyšší strukturou řízení, o kterou se obyčejní lidé nezajímají, nebo ji vnímají jako konspirační apod.

Evropská unie, respektive Evropská komise bohužel nemůže nabídnout radu, ani realistické řešení současných výzev již z důvodu jejího složení ze staronových a odložených politiků, jejího byrokratického aparátu a času potřebného pro rozhodnutí. EK a EU se sama nezruší, což by bylo nejlepším řešením pro všechny. Proto pánové Macinka a Turek se budou i nadále snažit vést ministerstva a pan AB se nepokusí vzdát své role. Nejenom uvedení žijí v iluzi o vědění a potvrzují, že peníze představují hodně, ale ne všechno, a že nedostatek kvalifikovaného personálu je spojen s poklesem úrovně vzdělávacího systému. Ten dávno není konkurenčním prostředím, které by mělo podporovat ty nejzručnější, nejtalentovanější a nejsmělejší.

Indikuje to Generální tajemník Rady Evropy Alain Berset (1972), s ukončeným vzděláním MSc (political science) a PhD (economics) University Neuchâtel. Klíčové oblasti zaměření toho švýcarského génia představuje v EK mimo jiné Demokratická bezpečnost s důrazem na budování demokratické bezpečnosti prostřednictvím silných institucí, právního státu a důvěry. Samozřejmě Lidská práva a Evropské úmluvy o lidských právech a jejich dodržování je ústřední součástí jeho vysoce placené práce. Ta mu ale jako génii dovoluje zabývat se ještě i otázkami konfliktu na Ukrajině a podporou multilateralismu v Evropě.

Proto se v den práce na příspěvku a po příletu bomby Oreškina rozhodl světu sdělit, že organizace pracuje na tom, aby Rusko bylo odpovědné, a komentoval útok Oreškinem na území Ukrajiny, který se odehrál 9. ledna, tvrzením, že Rusko projevuje neúctu k mezinárodnímu právu. Podle pomateného generálního tajemníka Tady Evropy je hlavní prioritou Rady Evropy přivést Rusko před spravedlnost za zločiny a vyplatit odškodnění. Taková je svoboda slova a názorů v EU.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Mrazy a pak obleva. Ale  měl jsem štěstí. Trávil jsem dva týdny mezi Vánocemi a Novým rokem v Athénách. Občas byla po ránu jinovatka, občal  lilo jako z konce, ale většina dnů byla slunečných a teplota dosahovala i přes 20° C. Dost lidí se koupalo v moři. Měl jsem pracovně-zdravotní program. Ráno jsem vstával velmi časně a 2-3 hodiny tvořil důležitý text. Pak jsem nachodil na jeden zátah kolem 20 km, většinou v okrajových částech velkoměsta, hlavně v kopcích, které jsou  nádherné. Tam jsem nabral inspiraci pro další den. Výsledkem bylo dokončení první verze učebnice Ekonomie produktivní spotřeby.

V největší  athénské botanické zahradě, o které jsem psal v předcházející části, je i několik kopců, ze kterých jsou pěkné výhledy.

Například tento  výhled. Ukazuje, jak se nově postavené domy šplhají do kopců, které Athény obklopují.

Tady jsem si trochu přiblížil detaily hranice mezi městem a přírodou.

Místní druh sasanky. Jak ještě uvidíme, na některých místech se jich blízko sebe vyskytují stovky. A mají různé barvy - od bílé, přes růžovou nebo takto červenou až po modrou či fialovou.