Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/19

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/19

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 19.

Odlišné vidění neutrality pozičního investování hráči – příčiny vzniku a cesty řešení konfliktů

c) Koncept výnosů z trvalého řešení obtížně řešitelných konfliktů

(Pokračování subkapitoly)

d) Nejdůležitější závěry z modelu trvalého řešení obtížně řešitelných konfliktů

V době, kdy nazrála potřeba přechodu k efektivnějšímu typu ekonomiky, ve které je dominantním sektorem odvětví produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka, je nutné se vznikem konfliktů, včetně těch, které, které přerůstají v otevřené konfrontace a které jsou obtížně řešitelné, nutné počítat. Z modelů odvozených od základního modelu vyplývají některé důležité závěry:

- Nejvhodnější cestou předcházení problémů je hledat cesty k realistickému vidění množiny (funkce, linie) společně přijatelných řešení všemi zúčastněnými hráči. Nahlíženo z opačné strany, eliminovat různé vlivy, které se snaží realistickému vidění množiny (funkce, linie) společně přijatelných řešení všemi zúčastněnými hráči zabránit. Je to doporučení velmi obecné a v některých případech neprosaditelné, na druhé straně má i určitou doporučující roli.

- Nejspolehlivější zárukou řešení obtížně řešitelného konfliktu je vidět až do oblasti výrazného zvýšení ekonomické efektivnosti subjektů, které se nacházejí v konfliktu, využíváním investičních příležitostí, které se stávají dostupnými ukončením konfliktu a postupným obnovováním vztahů důvěry. Je nutné dohlédnout až do oblasti, kde k využití investičních příležitostí jednoho subjektu mohou být využity investiční prostředky jiného subjektu a rozdělení výnosů z těchto investičních příležitostí je pro zúčastněné subjekty vzájemně přijatelné. Pokud koncept řešení konfliktu "nedohlédne" až do této fáze, není dostatečně perspektivní a lze očekávat, že je jen cestou ke konfliktu dalšímu.

Cesta k vyšší efektivnosti ekonomického systému

Tato kapitola se sestává ze dvou částí:

- První je stručným výkladem některých relevantních pasáží teorie designu a implementace mechanismů, která je jednou z oblastí teorie her a má nejblíže k praktickým aplikacím. U jejího zrodu stál nositel Nobelovy ceny Leo Hurwicz. V úvodu je dlužno poznamenat, že její stávající pojetí stojí na základech neoklasické ekonomie, a tím jsou výrazně omezeny i možnosti jejího dalšího rozvoje na teoretické bázi, která se již přežila; současně s tím jsou omezeny i možnosti její praktické aplikace. Prezentací základů teorie mechanismů si jednak připravujeme půdu pro prezentaci další významné oblasti rozvíjená na základě ekonomie produktivní spotřeby, jednak dáváme vhodnou ilustraci významných aspektů toho, v čem je rozdíl mezi neoklasickou ekonomií a ekonomií produktivní spotřeby.

Nejdůležitější otázka, která nás bude v této části zajímat, je následující: Co je nutným a nejdůležitějším předpokladem pozitivních změn?

Ukazuje se, že tato otázka velmi podstatným způsobem souvisí s obsahem a poselstvím Hurwiczovy přednášky při příležitosti udělení Nobelovy ceny v roce 2007 s názvem "But Who Will Guard the Guardians?" (Kdo bude hlídat strážce?). Má se na mysli autority, která bude bdít nad tím, aby byla dodržována ta pravidla, bez kterých efektivní fungování navržených mechanismů není možné. Na první pohled se sice nezdá, že by problematiky předpokladů pozitivních změn souvisela s problematikou dodržování pravidel, ale ukáže se, že tato souvislost je velmi těsná.

a) Jak to vidí stávající teorie designu a implementace mechanismů

Teorii mechanismů, jejíž základy položil L. Hurwicz, se podařilo formulovat řadu významných doporučení, v nichž využil poznatky teorie her. Ve své již zmíněné nobelovské přednášce shrnul podstatnou část svého celoživotního díla a upozornil na nejdůležitější neřešené problémy v oblasti teorie designu a implementace mechanismů.

Zdůrazňoval význam problematiky "vyšší autority", která by uhlídala dodržování pravidel jako jeden z elementárních předpokladů fungování mechanismů, které mají zabezpečit efektivnost systému.

L. Hurwicz se zabývá problémem skutečné implementace a klade si otázku: "Jsou Nashovy rovnováhy sebevynucující?" Hurwicz pak naznačuje skutečnost, že v Nashových rovnováhách mohou existovat pro hráče výhodné jednostranné odchylky k fyzicky proveditelným, ale nelegálním strategiím. Tento poznatek ho vede nejprve k otázce, jak prosazovat legální strategie, a poté k rozlišení mezi danou "legální hrou" a větší "skutečnou hrou", do níž je legální hra zasazena. Hurwicz zavádí dva pojmy "úspěšného prosazování" (successful enforcement)": "Říci, že pravidla legální hry jsou úspěšně prosazována, znamená, že výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance by vyžadovala pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá se proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu."

Tento slabší koncept definuje úspěšné prosazení legální hry G ve skutečné hře H postulátem, že množiny Nashových rovnováh G a H se shodují a nejsou prázdné. Myerson navrhuje oslabení úspěšného prosazení legální hry G ve skutečné hře H tím, že požaduje, aby množina strategických profilů G byla uzavřená při racionálním chování. Hurwicz uzavírá svou část o "Úspěšném prosazování a implementaci" odpovědí na svou předchozí otázku: "Důvodem, proč nelze Nashovy rovnováhy považovat za samoimplementační, je to, že předpoklad efektivnosti výsledkové funkce skrývá potřebu institucionálních opatření, která jsou k tomu obvykle zapotřebí." Pokud jde o institucionální design, je rozlišení mezi legální a skutečnou hrou pouze výchozím bodem. Pokud hráči vyšší institucionální vrstvy určují a kontrolují pravidla skutečné hry na nižší úrovni tím, že vystupují jako strážci těchto pravidel, jsme konfrontováni s Hurwiczovou otázkou: "Ale kdo bude hlídat strážce?".

V oddíle Zpět k Juvenalovi dochází Hurwicz k závěru, že "buď neexistuje způsob, jak hlídat strážce", nebo je k hlídání těchto strážců zapotřebí také "strážců druhého řádu"... "Pak ale, pokud i ti podléhají korupci, jsou zapotřebí i strážci třetího řádu atd. To vyvolává představu nekonečného regresu strážců, kdy strážce řádu k je nutný ke střežení strážce řádu k,1 s k = 2, 3 ... ad infinitum. Jestliže nekonečno strážců není obvykle k dispozici, zdá se, že to vylučuje možnost vynucení." Nicméně Hurwicz na základě "náhodné empirie" tvrdí, že v mnoha situacích jsou pravidla skutečně implementována nebo vynucována, "i když ne dokonale", a pokračuje: "Někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidlem (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování, a kteří mají možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklon jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Dobře fungující společnosti se snaží vybírat soudce a vládce z řad takových jedinců"...

(Pokračování