Vize, jakou potřebujeme/1468

Vize, jakou potřebujeme/1468

Ke 4. výročí vize/8

První díl seriálu k pěstování vize byl uveřejněn 17. prosince 2021. Dnes jsou to tedy čtyři roky. Zde je první díl:

https://radimvalencik.pise.cz/9991-vize-jakou-potrebujeme-1.html

Příležitost k ohlédnutí odkud kam jsem došli a zamyšlení nad tím, jak dál.

V této části uveřejňuji kritickou reflexi, kterou uveřejnil Ondřej Černík k prvnímu dílu učebnice:

Přečetl jsem si úvod k "Experimentální mikroučebnici nové ekonomie" a zkusím to říct co nejstručněji a přitom věcně: na mnoha místech to působí spíše jako směs s velkým balastem až struskou – (i) věcí dávno známých, (ii) věcí přebalených do nové terminologie a (iii) několika velkých tvrzení bez důkazů, která pak znějí více jako manifest než jako učebnice.

Než se začne mluvit o "nové ekonomii", chtělo by to nejdříve udělat základní hygienu: co přesně je nové, čím se to liší od existující literatury a kde je formalizace (definice, model, predikce, empirická kontrola). Jinak to vždycky sklouzne k tomu, že se v rámci jedné věty smíchají hrušky s jablky a čtenář má až "ethanolový" pocit, že objevil nový kontinent, i když jde spíše jen o nový popisek na staré mapě.

1) "Věnováno památce průkopníka neoklasiky" 

Už tady to lehce ujíždí. Hermann Heinrich Gossen (1810–1858) byl určitě důležitý předchůdce marginálního myšlení (užitek, mezní veličiny atd.). Jenže nazývat ho "průkopníkem neoklasiky" je historická zkratka, která u autora stránek spíše mate. Přesnější je: předchůdce marginalismu, který pak v marginální revoluci vykrystalizoval do neoklasiky. Není to tragédie, ale jako úvodní tón "učebnice" to naznačuje styl: velká (východní – bolschoje) slova dříve než (západní – pokorná) přesnost.

2) "Změna výraznější než průmyslová revoluce": efektní, ale bez metriky 

Průmyslová revoluce není metafora, ale měřitelný zlom: produktivita, urbanizace, energie, stroje, organizace výroby. Pokud někdo tvrdí, že dnešní změna je "ještě výraznější", musí to opřít o nějaký indikátor a srovnání. Jinak je to jen dramaturgie – na podestu prof. Iva Budila. A dramaturgie do učebnice příliš nepatří.

3) "Dominantní sektor produktivních služeb": ano, ale... 

Tohle je učebnicový fakt, nikoli důkaz nové teorie. Roste váha služeb, vzdělání, zdravotnictví, sociální práce a péče – to je reálný strukturální vývoj, o kterém se píše desítky let (Allan G. B. Fisher, Colin Clark, Jean Fourastié, Simon Kuznets a moderní literatura strukturální transformace). To není objev. Objev by byl, kdyby tu byla nová teorie, která umí něco, co tyto přístupy neuměly: třeba přesně vysvětlit mechaniku, dát jasné předpovědi a ukázat, kde se dosavadní modely mýlí.

A hlavně: růst služeb není automaticky "nový motor růstu". Část z toho může být mechanika relativních cen (William J. Baumol a jeho nákladová nemoc): personálně intenzivní služby zdražují, sektor "bobtná" v podílech, aniž by to nutně znamenalo produktivní revoluci. To je přesně ten moment, kdy je potřeba oddělit popis (sektor roste) od interpretace (sektor je motor neomezeného růstu).

4) Skutečné jádro (a přitom vůbec není nové): spotřeba jako investice, PV budoucích příjmů 

Když odhrnu všechnu mlhu, jádro je v zásadě standardní: osobní/rodinná spotřeba jako investice do schopností (vzdělání, zdraví, výcvik, výchova). To je klasická linie lidského kapitálu: Gary Stanley Becker, Yoram Ben-Porath (životní cyklus investic do lidského kapitálu), Michael Grossman (zdravotní kapitál), James J. Heckman a Flavio Cunha (tvorba dovedností, dynamika raných investic). Nic z toho není "mimo starou ekonomii". Je to v mainstreamu už dlouho.

A to "maximalizace současné hodnoty budoucích příjmů" je v podstatě Irving Fisher a intertemporální volba (spotřeba dnes vs. spotřeba zítra). Zase: nic proti, ale není to revoluce. Je to normální ekonomie, jen s novou nálepkou.

5) Největší zmatek: dějiny ekonomie jako pohádka o třech patrech 

"Klasika → neoklasika → ekonomie produktivní spotřeby" se tu vypráví jako lineární postup, kde další stupeň "překonává" předchozí. Jenže reálně je vývoj ekonomie mnohem spletitější: spousta věcí se vrací, přepisuje, doplňuje, formalizuje, testuje. Pokud se z toho udělá teleologie ("teď přichází třetí etapa dějin"), začne to znít jako ideologický rámec, ne jako učebnice.

6) Úplně na zem: sám autor přiznává, že jde hlavně o starší články 

To je férové přiznání. Ale pak je opravdu na místě skromně říci: "dávám dohromady syntetický rámec, zjednodušuji a překládám do učebnicové formy". Ne: "přináším novou ekonomii" a "změnu větší než průmyslová revoluce".

Shrnutí (bez zbytečných urážek): 

Zatím to vypadá, že "ekonomie produktivní spotřeby" je hlavně

(A) známý mainstream (Fisher + lidský kapitál),

(B) strukturální změna (Fisher/Clark/Fourastié/Kuznets a spol.) přejmenovaná jako "produktivní služby" a

(C) několik velmi silných tezí bez opory ("neomezený šetrný růst", "návrat člověka do ekonomiky"), které jsou spíše manifestační.

Pokud to má být učebnice, čekal bych méně patosu a více řemesla (ne brněnského fušerství): definice pojmů (co přesně je "produktivní spotřeba" a jak ji odlišit od běžné spotřeby), formální model (ne jen pivní metafory), a teprve pak velké závěry. Jinak to zanechá dojem "nové školy" jen proto, že se starým věcem dá nový "vlastenecký" slovník – Palackého "nové dějiny" pro vlastence – či jiné masy.

Celé je  zde: https://radimvalencik.pise.cz/12711-komentare.html Sem lze připojit i další  komentáře.

K tomu: Poznámky jsou podnětné. Nepotřebuji se k nim vyjadřovat, protože to, co je přínosné, zapracuji s odvoláním na autora poznámek, to, kde míří vedle, najde čtenář v dalších dílech konceptu učebnice.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Do série ke vzpomínce na léto v Černé Hoře vkládám zážitky z návtěvy Křivoklátu. Pro vánoční dobu vhodné. Hrad přístupný s velkou prohlídkou bez průvodce za 160 Kč, skvělý kulturní program, stánky na nádvoří i v podhradí, ve kterých bylo všechno a za přijatelné ceny a hlavně - skvělá nálada. Organizace parkování stovek a celé akce na jedničku. Pak jsem si ještě zajel na zpáteční cestě do Berouna na oběd a návštěvu náměstí.

Plné nádvoří. A je zde veselo. Spousta stánků se vším možným, toho, co lze pojíst zde i vzít si s sebou.

Začínám samostatnou prohlídku hradu. Ta mně vyhovuje.

Pohled na hlavní věž zdola.

Kaple Korunování Panny Marie. Krásná gotika.