Vize, jakou potřebujeme/1466

dnes | 00.01 |

blog ›

Ke 4. výročí vize/6

První díl seriálu k pěstování vize byl uveřejněn 17. prosince 2021. Dnes jsou to tedy čtyři roky. Zde je první díl:

https://radimvalencik.pise.cz/9991-vize-jakou-potrebujeme-1.html

Příležitost k ohlédnutí odkud kam jsem došli a zamyšlení nad tím, jak dál.

K tomu, jak zefektivnit práci na vizi a sdílení poznatků přispěla Jana Nováčková. V dalším pokračování se vyjádřím k otázce analyzované ve třech předcházejících příspěvcích: Jak si lépe porozumět a využít práce na vizi ke vzájemnému obohacování.

Náměty na zefektivnění práce

Jana Nováčková

Já jsem na vizi za obyčejné, docela primitivní lid, kteří chodí po zemi a dělají každý den malé kroky směrem vpřed.

To, co jsem zmínila, je obyčejné, malé, ale podle mne užitečné zpestření našich setkání:

1) Úvod moderátora setkání

2) Přednáška hosta.

3) Otázky na hosta.

4) Pracovní skupiny v oddělených skupinách k danému tématu (tzv. breakup rooms, většina softwarů by to měla umět, o meet.jit.si nevím) - volná diskuze mezi členy skupiny v ideálním případě zaměřená na implementaci slyšených myšlenek v zítřejším dni; kladení podrobných otázek včetně zpochybnění či hledání slabých míst (toto není oslabováním, ale přípravou na útoky zlých politických oponentů) - 10 až 15 minut, je třeba ukázněně dodržet dobu, poté následuje návrat do pléna a přednesení hlavní myšlenky, popřípadě konstatování, že jsme na nic dalšího nebo nového nepřišli. Vždy by byla hlava skupiny (skupin 4 - 5), lidé by se přihlašovali do skupiny buď dle svého zájmu o daného vedoucího skupiny nebo by byly k vedoucím skupiny přidělováni.

5) Plénum - vystoupení buď vedoucích skupin nebo osob, na které se shodli členové dané skupiny: nejzajímavější myšlenky či klíčové otázky

6) Nějaké shrnutí, zakončení osobou, která byla moderátorem setkání

7) Volná diskuze tak, jak jsme až dosud byli zvyklí, při níž se postupně odpojují účastníci ´.

Poznámka: práce ve skupinách se nenahrává, je intimnější, umožní "vytěžení" znalostí, zkušeností, dovedností, kompetencí i osob, které se jinak v plénu neprojeví.

Budu už druhou, která zdůrazní, že podmínkou je vzájemné naslouchání a respekt k názoru, který se nám nemusí líbit, který může být blíže názorům našich politických oponentů. Dosavadní schopnost naslouchání a respektu nedosahuje ani nutného minima.

Realizací tohoto postupu bychom mohli zvýšit efektivitu našich setkání, co se týče dopadů do přítomnosti. Slovo vyslovené/zaseté působí vždy, avšak záleží i na podkladu, na který spadne či do kterého je zasazeno. Každý z účastníků a větší počet náhodných posluchačů na youtube by mělo ze setkání či nahrávky vyvodit, které myšlenky či teze si mohou zařadit do svého pojetí světa a které konkrétní úkony mohou okamžitě začít realizovat ve svém každodenním životě.

Poznámky na závěr:

1) Poslechla jsem si neurologa Beneše v jednom podcastu či nadcastu a byla jsem zděšena (a pocitově ohrožena) z toho, jak mnoho obecných myšlenek, které vyslovuje, či postojů, které zastává, odporuje tomu, co jsem v dětství přijala od předků, učila se ve škole a v kostele. Totéž se mi stalo při poslechu jedné z přednášek p. Hejlka. Tím dané osobnosti nechci snížit, nevím, nakolik sledují myšlenkové proudy, kterým jsou vystaveni, ale zdálo se mi, že se odkloňujeme o myšlenky rovnosti lidí, úcty k práci, .rovnosti práv ... Proto jsem nedávno komusi řekla, jak přínosné pro mne bylo vyslechnutí si přednášky pana Hejlka bylo, neboť mi pomohl pochopit, jak daleko jsme se odchýlili od toho, co jsem já považovala za přínosné pro uspořádání společnosti, v níž většina lidí žije život hodný člověka, kde člověk není instrumentalizován/objektivizován/zpředmětňován a zotročován. I proto jsem se nedávno ptala pana Skály na to, co si myslí, že je dějinným úkolem KSČM v tomto období v České republice. Přílišná pozornost je zaměřená na získání křesel v parlamentu (důležitost tohoto ani nepodceňuji, ani nezlehčuji), žádná či malá pozornost je věnována základům, na kterých je možno stavět. Političtí oponenti byli chytřejší a silnější, podkopali velmi úspěšně základy. Podkopávali je dlouhodobě a systematicky a podkopali je natolik úspěšně, že jsem tím znepokojena i já nekomunista! Zajímavé pro mne je, že v katolických kruzích nejsem jediná, koho to znepokojuje. Znepokojení katolíci však zůstávají ve svém vnímání aktuálního stavu individualizováni, osamoceni.

2) Žijeme v myšlenkovém poli, jsme obklopeni narativy a narativy jsou nám vnucováni všude a všemi prostředky, často velmi rafinovanými. Komunisti vydávají "Naši pravdu". Je to inspirativní i pro nekomunisty a obyčejné, nejobyčejnější lidi. Každý z nás by měl být schopen vygenerovat SVOJI PRAVDU, přijít s vlastním narativem. Nejvíce jsem si toto uvědomila ve chvíli, když po vyslechnutí výsledku 4,3 % jak p. Drulák, tak p. Bobošíková, tak p. Skála zcela podlehli cizímu narativu a nebyli schopni si udržet vlastní narativ, popřípadě žádný neměli a vlastní nevygenerovali. A v tom šoku začali ničit všechno, co se až dosud podařilo jim a jejich spolupracovníkům vybudovat. – Ta naše pravda musí mít velmi dobré základy, základy dobře postavené, jednoduché, pochopitelné a osvojitelné. Toto není nic originálního, od toho jsou tady křesťané, kteří přijali slovo Boží a jsou tu, aby byli jeho ztělesněním, aby se v nich toto slovo stalo tělem, díky tomu, aby se stali solí země a světlem světa. Stále ještě věřím, že jádro křesťanského učení je dobré a že je alespoň pro některé základem, který může být použit pro srovnání s tím, co se na nás valí, pro rozlišení známé - neznámé, dobré - špatné.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Začala nejnepříjmnější část roku. Příchod zimy "po česku", málo slunce, krátký den, zlatá barva podzimu se vytratila. Na tuto dobu jsem si připravil komentovanou sérii fotografií z letního putování po Černé Hoře. Je krásná, ale dost drahá. Rozhodně však doporučuji.

Právě tuto náhorní dolinu, ze které byly obrázky v předcházejících dvou pokračováních, obcházíme.