Vize, jakou potřebujeme/1459

Vize, jakou potřebujeme/1459

Institut české levice vydal knížku prof. Pavla Sirůčka Dialektika teorie a praxe Františka Valenty a Miroslava Tomse, dvou velikánů české ekonomické teorie. Byl jsem poctěn možností napsat její úvod. Celá kniha je dostupná online zde:

https://library.institutcl.cz/Valenta_Toms_1ed.pdf

Doporučuji si ji přečíst, protože její obsah souvisí mj. i s pochopením toho, odkud kam jdeme a na co můžeme navázat. Zde je  moje předmluva:

F. Valenta a M. Toms – příběh osobností, které obstály v testu vědy společenským kontextem

(Předmluva R. Valenčíka)

Není jednoduché psát předmluvu k tak vycizelovanému a obsáhlému pojednání, jaké vzešlo z pera profesora Pavla Sirůčka a které je navíc věnována takovým velikánům, jako jsou František Valenta a Miroslav Toms.

Oba dva jsem znal velmi dobře osobně. František Valenta mě brával na akce, na kterých vytupoval se zajímavými a vždy inovovanými, obohacenými o nové pohledy přednáškami před různě složeným publikem. Po cestě autem jsme si povídali o teorii i osobním životě. S Miroslavem Tomsem jsme trávili času ještě víc. Jednou za týden či dva svolal mě a ještě dva kolegy, abychom si zahráli několik šachových partiček formou "Davis Cupu". Partie, na kterou měl každý jen pět minut. Hrálo se se starými hodinami, takže bez bonifikace na tah. Byli jsme s Mirkem slabší hráči, takže ti silnější (Tomáš Tepper a Emil Szirmai) o nás losovali. Pak hrál slabší se silnějším, následovala čtyřhra, spoluhráči se nesměli radit, takže jsem tomu silnějšímu vždy kazil jeho kombinace, hra vyvrcholila soubojem slabší a následně silnějších hráčů. Končili jsme ráno než do Ekonomičáku (EÚ ČSAV) začali přicházet první pracovníci. V pauzách, hodinových i delších, mezi jednotlivými koly každého pětidílného utkání jsme se hodinu i více bavili o ekonomických a společenských problémech. Stále otevřeněji a intenzivněji, protože jsme během rozhovorů popíjeli levné červené víno. V těchto rozhovorech se rodilo nové poznání i hledání cesty nejen k tomu, jak dál ve vědě, ale také v uplatnění jejích výsledků v praxi. Věda je totiž především a zejména (ze své vlastní podstaty) o překonávání strereotypů a vžitých myšlenkových bariér, o hledání přesahů, o nalezení vzácných kamenů, z nichž se sestává, v podobě odhalení toho, že to, co se doposud mělo "tak a tak a ne jinak", může být "i jinak". Pak teprve nasleduje dřina – prostudovat všechny zdroje, definovat pojmy, vyvinout vhodný formalismus, resp. matematický aparát, a vše v návaznosti na stávající poznání srozumitelně sdělit.

Jsem velmi rád, že hned v úvodu a pak i na další místech Pavel Sirůček připomněl Tomsovo "Nejdříve se vždy podívejme, co na to říká věda". Té věřil bezvýhradně a stavěl ji nad politiku, kterou sledoval též poctivě a kriticky. Považuji za důležité tento citát doplnit o to, jak chápal to, co "říká věda". Zejména mladší generace má totiž určitý sklon ke konformismu vůči stávajícímu, a tak by si to mohla špatně vyložit. Neznamenalo to obrátit se ke vědě jako k autoritě, která dává hotové poznatky a která má na všechno odpověď. Znamenalo to prostudovat, jak na vědecké půdě k dané problematice probíhala a probíhá výměna názorů, jak se střetají různé názorové proudy, z nichž některé daly vzniknout vědeckým školám, jaké jsou nejnovější výsledky střetu mezi různými přístupy. Podívat se na to "co říká věda" znamenalo s pokorou k tomu, co již bylo vydiskutováno, vstoupit do střetu různých názorů, protože jen z toho se rodí nové poznání, nové přesahy stávajícícho. To platí pro všechny vědy – pro fyziku tak jako pro ekonomii a podobně.

Za příklad nejvíce ilustrativního rytířského souboje v oblasti ekonomie, který hnal vědu vpřed, považoval M. Toms diskusi mezi Ludvikem Misesem a Oskarem Langem o vztahu trhu a plánovitosti, resp. a roli tržních mechanismů, nedokonalostech trhu a jeho regulaci ve 30. létech, která v různé doplňované sestavě probíhala až do 50. let.[1]

S trochou lítosti v návaznosti na vzpomínku, jak se dělala skutečná věda, připomenu, že dnešní způsob hodnocení vědu umrtvuje či doslova zabíjí. "Evaluace" se změnila v "devalvaci", v cinknuté administrativní rituály bezohledné cenzury všeho nového a přínosného, na které ti, kteří skutečné vědě rozumí, namají žádný vliv. Proč? Protože ti, kteří vliv mají, vědu zabývající se reflexí společenského dění nejen nepotřebují, ale také nechtějí a považují  ji za nepřítele.

V této souvislosti považuji za důležité připomenout, že věda ve kterékoli oblasti lidkého poznání nemůže existovat, být chápána a sdílená bez své historie. Historie více než dvoutisícileté, kdy se začaly objevovat její první výhonky. Mimořádně významné pro pochopení vědy v kterémkoli oboru je i její "testování" v různých společenkých podmínkách, mezi které patřil i tehdejší společenský systém. V něm věda zabývající se reflexí společenského vývoje díky takovým velikánům, jakými byli Radovan Richta, František Valenta, Miroslav Toms (i další, na které se v pojednáních zplozených perem a dřinou Pavla Sirůčka možná také ještě dostane), obstála. Nepatří minulosti a lze z jejich odkazu (nyní, pokud jde o dvě osobnosti uvedené v názvu knihy, prezentované mimořádně přesně a podrobně), čerpat i dnes. Věda musí stát na pevných základech pochopení svého vývoje, a ne na tekutých píscích postmoderního relativismu a konjunkturalismu, který mění ty, kteří vstoupili na akademickou půdu ve snadno manipulovatelné slouhy cizí moci na jedno použití. Možná, že Sirůčkova kniha přispěje k návratu institucionalizovaného poznání do lůna skutečné vědy.

Zneužiji příležitost a připomenu epizodu týkající se diskusí s M. Tomsem, kterou P. Sirůček zmiňuje na s. 207. V poměrně žertovném kontextu, který je tam popsán, se mně podařilo nastínit možnost rozšířit Tomsovo "dvoukomponentní" pojetí sociálně ekonomické efektivnosti (sestávající se z "hospodárnosti" a "účelnosti") na čtyřkomponentní (doplněné o "dynamičnost" a "produktivnost") tak, aby byly zachyceny i produktivní aspekty spotřeby tak, jak je popsal K. Marx ve svých Rukopisech "Grundrisse".[2] M. Toms na to tehdy reagoval asi  takto: "Tak to operacionalizuj a dodej k tomu vhodný matematický aparát, ať to lze spočítat a použít v praxi." – Dodnes se jeho doporučením řídím a postupně se prodírám trním nástrah ke splnění Tomsova požadavku. A tak, téměř po 40 létech, se mně částečně daří splnit to, co mně tehdy doporučil.[3] Myslím, že s významnými aplikacemi na součanost.[4]

Omlouvám se za určitou nevyváženost, pokud jde o pozornost, kterou jsem věnoval F. Valentovi a M. Tomsovi. Není to jen proto, že M. Tomse jsem znal mnohem blíž, ale především proto, že jeho pohled na roli vědy mně umožnil ukázat to nejdůležitější, totiž to, že silný teoretický přínos zůstává trvalou součástí vědy, tak jako v našem mozku hrají důležitou a nezastupitelnou roli části jeho funkční struktury, které se vyvinuly ještě v druhohorách. Stále mám před očima rozevlátého dynamického Františka Valenty a stále nahlížím na ekonomické děním prizmatem jím neustále inovovaného pojetí inovací, právě tak jako mám před očima sarkasmem sršícího spojeného s nemilosrdným pedantismem Miroslava Tomse. Oba ve své době, v podmínkách, kdy byla věda vystavena různým tlakům, byli schopni uchovat její funkci jako plnohodnotné vědy, jako toho, co navazuje na historii lidského poznání, stojí na diskusích, hledá cestu k praktickému uplatnění a jako takové je odolné vůči manipulaci, konjunkturalismu i vyprázdnění. Jak obstojí pohledem historické retrospekce jeden každý z těch, kteří působí na akademické půdě v dnešní době?

Radim Valenčík Praha, 7. 11. 2025

A k tomu trochu inspirující přírody:

Začala nejnepříjmnější část roku. Příchod zimy "po česku", málo  slunce, krátký den, zlatá barva podzimu se vytratila. Na tuto dobu jsem si připravil komentovanou sérii fotografií z letního putování po Černé Hoře. Je krásná, ale dost drahá. Rozhodně však doporučuji.

Pohled na historickou část Ulcinu.

Ohlédnutí na cestu po pobřeží, po které jsme se došli.

Typický malý záliv v této oblasti.

Ještě jeden pohled na pobřeží. Tam v dálce už je Albánie.