Vize, jakou potřebujeme/1457

Vize, jakou potřebujeme/1457

Do seriálu k pěstování vize vkládám přínosný a velmi čtivý příspěvek Ladislava Zelinky, jehož dříve uveřejněné články v tomto seriálu vždy zaujaly. Toto příspěvek přednesený na 28. ročníku mezinárodní vědecké konference  LIDSKÝ KAPITÁL A INVESTICE DO VZDĚLÁNĺ 2025: Předpoklady a cesty k pozitivním změnám, viz: https://www.vsfs.cz/lidskykapital

Předpoklady a cesty k pozitivním změnám z hlediska výrobních sil a výrobních vztahů – část II.

Ladislav Zelinka

Hlavní názorový proud v retrográdní oblasti vychází z odmítnutí marxistického sepětí mezi výrobními silami a výrobními vztahy. Proto může kalkulovat s jejich dichotomií – výrobní síly (nazývané technologiemi) budou zachovány a nadále progresivně rozvíjeny, zatímco "velký návrat" proběhne toliko jen v nadstavbové oblasti (svítit budeme nadále elektřinou, ale společenské instituty převezmeme z 19. století). To je ovšem slovo do pranice, neboť v tu chvíli se nůžky mezi výrobními silami a vztahy doširoka otevřou. Zatímco marxisté jsou přesvědčeni o tom, že napětí/rozpor mezi nimi povede k jejich spontánnímu vyrovnání cestou společenských otřesů, hlasatelé "návratu" počítají s tím, že kombinace moderních výdobytků s tradičními společenskými vztahy nás přivede zpět do doby, "kdy svět byl ještě v pořádku".

Pozn.: I kdyby takový svět měl být držen na bodácích, bajonetech, na červeném tlačítku jaderného arzenálu a přebyteční lidé byli odklizeni do Matrixu (dodávám já).

Progresivní pohyb

Další část myšlenkových proudů počítá s tím, že "velký návrat" není možný ani praktický. Souladu mezi výrobními silami a výrobními vztahy hodlá dosahovat nedialekticky – cestou rozvoje moderních technologií, následovaným nerevoluční adaptací společenských mechanismů na jeho jednotlivé stupně.

Pozn.: Právě v současnosti jsme toho svědky kupř. v oblasti umělé inteligence, kde nejprve vypouštíme džina z lahve a následně (bude-li kdy a bude-li to ještě vůbec technologicky možné) začneme vymýšlet, kterak jej zkrotit, ne-li do té lahve zase vrátit.

Jde v současnosti patrně o převažující koncept, který by byl (mohl být) užitečný za podmínek neglobalizovaného světa a neexistence nástrojů pro jeho fatální destrukci, pokud by jej bylo možno prakticky ověřit jen v nějaké izolované části světa, jejíž event. neúspěch by měl jen lokální (a nikoli globální) dopady. Za stávajících podmínek jde o – dle mého názoru – nepřiměřené riziko, neboť – pokud vím – nemá žádný plán "B", který by byl připraven pro případ neúspěchu/selhání, kdy by hrozil katastrofický scénář. Tedy s výjimkou oněch Matrixů, bajonetů a jaderného zastrašování.

Pozn.: neexistence onoho plánu B vyvěrá z praktické likvidace všech alternativních proudů myšlení, jež by mohly v případě neúspěchu "plánu A" nabídnout pomocnou ruku.

Vedle popsaného hlavního proudu přežívá dnes spíše okrajově marxistický koncept, počítající s vědomým dialektickým udržováním souladu výrobních sil a výrobních vztahů. Jeho největší slabinou je však to, že v oblasti teorie nemá dostatečně/rukolapně rozpracován model toho, jak by ony nové/souladné vztahy měly vypadat (vědecký komunismus se soustředil hlavně na krátké přechodové období revoluce a o dalších fázích už hovoří spíše jako Sibyla s Nostradamem). Stejně tak neoslnil ani v oblasti praktické – tzv. reálný socialismus obstál jako nástroj pro rychlou industrializaci zaostalých ekonomik a jako model pro válečnou ekonomiku, ale po vyčerpání těchto zdrojů byl postupně opuštěn.

Pozn.: Státní kapitalismus, aplikovaný v Číně, Vietnamu atd., využívá potenciálu tzv. asijského výrobního způsobu a zatím není zřejmé, kam se dovyvine. Je možné, že se uplatní mechanismy popsané Milovanem Djilasem a i zde vznikne tzv. nová třída a s ní jakýsi nedědičný feudalismus. Ale na takovéto soudy je zatím příliš brzo.

Shrnutí a doporučení

Dosažený stupeň vývoje lidstva je poznamenán rozporem mezi sílící potřebou adaptovat vztahy mezi lidmi na novou úroveň prostředků, jimiž disponuje, a mezi rozměrem potencionálních následků, jež hrozí při chybném postupu. Stávají společenské mechanismy, zejména v oblasti politické, jsou těmito obavami paralyzovány a vedou k předávání horkých brambor do kruhu a čekání na Godota. Proto je hlavním proudem rozpačité spoléhání se na vědecko-technický pokrok s neurčitou vírou v to, že nás spasí.

Možná je to cesta. Nebo alespoň kousek cesty (že by "odpočívadlo"?), jež nám může přinést chvilku na usebrání se a nalezení byť jen dílčího řešení na další ohraničený úsek. Anebo také ne – teprve budoucnost ukáže, zda se naopak nejednalo o promrhání drahocenného času, který nám pak bude chybět.

Z hlediska akademické teorie se nabízí řešení vedoucí k rozlomení onoho rozporu jeho "de-fatalizací" cestou likvidace zbraní hromadného ničení a de-globalizací ekonomiky. Avšak nikoli retrográdním pohybem (ryze mechanickým "velkým návratem"), nýbrž pohybem vpřed. Nastolením vztahů, odpovídajícím prostředkům, jimiž lidstvo disponuje již nyní a hlavně těch, jimiž bude disponovat v dohlédnutelné budoucnosti.

(Pokračování závěrečnou částí příspěvku)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Začala nejnepříjmnější část roku. Příchod zimy "po česku", málo  slunce, krátký den, zlatá barva podzimu se vytratila. Na tuto dobu jsem si připravil komentovanou sérii fotografií z letního putování po Černé Hoře. Je krásná, ale dost drahá. Rozhodně však doporučuji.

Málokdy se podaří při letu letadlem vidět takovou nádheru. Letadlo už začíná klesat do Podgorici.

Letadlo už začíná klesat do Podgorici.

Zde je vidět část Skadarského jezera. Za ním už je Albánie.

Další část Skadarského jezera.