Vize, jakou potřebujeme/1456

Vize, jakou potřebujeme/1456

Do seriálu k pěstování vize vkládám přínosný a velmi čtivý příspěvek Ladislava Zelinky, jehož dříve uveřejněné články v tomto seriálu vždy zaujaly. Toto příspěvek přednesený na 28. ročníku mezinárodní vědecké konference  LIDSKÝ KAPITÁL A INVESTICE DO VZDĚLÁNĺ 2025: Předpoklady a cesty k pozitivním změnám, viz: https://www.vsfs.cz/lidskykapital

Předpoklady a cesty k pozitivním změnám z hlediska výrobních sil a výrobních vztahů – část I.

Ladislav Zelinka

Letošní konference – jak se lze dočíst v propozicích – je zaměřena na cesty k pozitivním změnám. Jde zejména o synergické efekty vzdělání a dalších faktorů, které jsou tam příkladmo uvedeny (technologie, legislativa, hodnoty společnosti, inovace atp.). Můj příspěvek má za cíl objasnit, že tento vnitřní obsah má smysl (a tím i šanci na pozitivní přínos) pouze tehdy, pokud je se svým "makro-rámcem" koherentní. Resp. není-li, jeho účinnost se vytrácí, může jít až o tzv. prázdný chod nebo i působení negativní, jež je v přímém rozporu s cíli, jichž mělo být dosaženo.

Současný stav

Pojďme se tedy nejprve podívat na "status praesens" našeho světa. Není sice dokonalý, ale spousta věcí se povedla. Statistické údaje, jimiž se měřívá pokrok a úspěšnost lidské civilizace dokládají, že se nám daří stále lépe a lépe. Ano, občas něco zaskřípe, jako když začneme do benzínu přidávat olovo nebo plnit chladničky freonem. Ale zachytilo se to a v rámci možností napravilo. Ale zatím po sobě nestřílíme jadernou municí, netrávíme se somanem, sarinem, tabunem ani yperitem. Dokonce i covid jsme zvládli. Takže co se to děje? Kde se bere to napětí a stres, jako by se zítra měla naše civilizace sesypat?

Pozn.: Viz příspěvek o českých rodinách, kde jsou údaje o abnormálním poklesu porodnosti.

Marxistická teorie současný stav diagnostikuje poměrně jasně. Stupeň rozvoje výrobních sil tlačí na změnu dosavadních výrobních vztahů, jež už dosluhují a vyžadují "upgrade". Ale nikoli takovým způsobem, že na to v oblasti teorie upozorní nějaký fousatý dědek-učenec, lidstvo se zastydí a začne horem pádem s budováním něčeho nového. Kdepak, lidem jsou takovéhle věci úplně fuk.

Ani to není tak, že ne-upgradované výrobní vztahy způsobují lidem každodenní strázně a utrpení takové intenzity, že je to vyžene na barikády. Povídali, že mu hráli. To by se nám muselo dařit mnohonásobně hůře než dnes a pak – kdoví jestli – by se něco pohnulo. Takovýto scénář by přicházel v úvahu až po pokročilém marasmu, který si zatím asi ani neumíme představit. Takže zase vedle.

Ono napětí (ta Havlova "blbá nálada") nepramení z toho, jak nám je, nýbrž z rozporu mezi tím, jak nám je v porovnání s tím, jak by nám mělo či mohlo být. Přeloženo do řeči vázané, v rozporu mezi potenciálem a skutečností. Ale nikoli v nějakém abstraktním modelu, nýbrž v realitě. Lidé jsou schopni uvědomovat si jednotlivě a v jednotlivostech rozdíly mezi tím, jak co je a mezi tím, jak by co mělo být. A ono "mělo být" není nějakou pravdou zjevenou shůry, ani pábení barona Prášila, ani blouznění zdrogovaného básníka. Jde o jednu z nejdůležitějších schopností lidského mozku, uvažovat v konkrétním čase a v konkrétních podmínkách o reálných variantních scénářích a tyto varianty hierarchizovat.

Takže – abychom to shrnuli – nacházíme se ve stavu subjektivní nespokojenosti s tím, že věci nejsou uspořádány a nefungují tak, jak bychom si (kvalifikovaně) představovali a přáli. Má-li pravdu marxistický model, pak by se toto relativní zaostávání skutečnosti za potenciálem mělo do budoucna zvětšovat do té míry, že část tohoto zaostávání se stane z relativního absolutním. T.j. lidem se nebude dařit hůře oproti tomu, jak by se jim dařit mohlo, nýbrž zaostávání bude takové, že se jim bude dařit hůře oproti tomu, jak se měli v minulosti. Pak teprve začne být zaděláno na onen shora zmíněný marasmus a výbuch, vedoucí lidi na barikády.

Retrográdní pohyb.

Pohyb po časové ose je jednosměrný a vede od toho, co jsme poznali, přes to, co jsme jen zahlédli z rychlíku, do toho, co zatím neznáme. Přes všechnu snahu věštců a ptakopravců o predikci budoucnosti jsme stále vrháni do něčeho, co nás dokáže opakovaně zaskočit a překvapit. Není tedy divu, že zvláště v dobách trudných sílí volání po návratu. Again! Udělat něco znovu, vrátit se zpátky – tam, kde už to známe a kde (jak se domníváme) máme vyšší šanci uspět, než v prostředí novém a neznámém. Z politického hlediska jde o dokonalý Haškův "Reelní podnik" – neprodáváte žádné fantazie (utopie ani dystopie), nýbrž něco, co si každý pamatuje. Kytky víc voněly, kráva byla větší a deset deka salámu, to bylo salámu! Kdo by na to neslyšel?!

Ze společensko-vědního hlediska to takhle bohužel nefunguje. Neumíme přepnout na zpětný chod a vrátit se po těch samých kolejích dozadu. Resp. teoreticky jsme schopni určit, co by se pro takový návrat muselo stát, ale prakticky to neumíme zařídit. Pokud by se totiž měl replikovat minulý svět, museli bychom retrográdně vrátit vývoj nejen v oblasti nadstavby, nýbrž i základny. Tedy nejen přetvořit společenské instituty ve formě morálky, práva atd., nýbrž i podhoubí, ze kterého vyrůstají – tedy způsoby, jimiž se udržujeme při životě a zajišťujeme svou reprodukci.

Pokud bychom globálně naordinovali model "Amish" a začali po večerech svítit svíčkami, museli bychom počítat s tím, že (v důsledku nepředstavitelného poklesu efektivity) většina obyvatel naší planety zahyne hladem, nedostatkem pitné vody a chybějící zdravotní péčí. A další neodhadnutelný podíl obětí zemře při bojích v revoltách/hladových bouřích a občanských válkách, jež by v důsledku toho vypukly. Za současných technicko-mocenských podmínek si proto nelze aplikaci takovéhoto "mechanického marxismu naruby" představit jako použitelné řešení. Naštěstí o takovémto extrémním postupu (snad) nikdo zatím neuvažuje – alespoň já o tom nevím.

(Pokračování další částí příspěvku)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Začala nejnepříjmnější část roku. Příchod zimy "po česku", málo  slunce, krátký den, zlatá barva podzimu se vytratila. Na tuto dobu jsem si připravil komentovanou sérii fotografií z letního putování po Černé Hoře. Je krásná, ale dost drahá. Rozhodně však doporučuji.

Málokdy se podaří při letu letadlem vidět takovou nádheru.

Hory Černé Hory. Bohužel sem se nedostaneme v rámci tohoto výletu.

Tak aspoň pár foto z přeletu přes Durmitor a Sinjajevinu.

Za chvíli budeme přistávat v Podgorici.

0