Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce V.

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce V.

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

V době, kdy připravuji další zpřehlednění a doplnění posunu, který se podařil v oblasti analýzy teoretických základů současného dění s využitím ekonomie produktivní spotřeby, dodal do diskuse přínosný text Ondřej Černík. Velmi jej vítám, protože právě díky své  kritičnosti umožňuje lépe vyjádřit podstatu posunu, ke kterému došlo. Celý jeho text najdete v původní úpravě zde (pod příslušným dílem seriálu): https://radimvalencik.pise.cz/12651-komentare.html Jako vždy od svého odlišuji barvou a průběžně komentuji:

V tomto pokračování vložené minisérie uvedu nejdůležitější pasáže ze shrnujícího pojednání W. Trockela, ve kterém porovnává přístup L. Hurwicze a R. Myersona k řešení problematiky dodržování pravidel (odpovědi na Hrurwiczovu otázku "Ale kdo uhlídá strážce?"). To, že používám Trockelovu intepretaci, má své oprávnění – je přesná, zvýrazňuje to nejdůležitější a koncentrovaná. Trockelův text od svého odlišuji barvou:

Zabývá se (Hurwicz) problémem skutečné implementace a klade si otázku: "Jsou Nashovy rovnováhy sebevynucující?" Hurwicz pak naznačuje skutečnost, že v Nashových rovnováhách mohou existovat pro hráče výhodné jednostranné odchylky k fyzicky proveditelným, ale nelegálním strategiím. Tento poznatek ho vede nejprve k otázce, jak prosazovat legální strategie, a poté k rozlišení mezi danou "legální hrou" a větší "skutečnou hrou", do níž je legální hra zasazena. Hurwicz zavádí dva pojmy "úspěšného prosazování" (successful enforcement)": "Říci, že pravidla legální hry jsou úspěšně prosazována, znamená, že výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance by vyžadovala pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá se proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu."

Tento slabší koncept definuje úspěšné prosazení legální hry G ve skutečné hře H postulátem, že množiny Nashových rovnováh G a H se shodují a nejsou prázdné. Myerson (2009) navrhuje oslabení úspěšného prosazení legální hry G ve skutečné hře H tím, že požaduje, aby množina strategických profilů G byla uzavřená při racionálním chování, což z ní činí množinu CURB, jak ji definoval Basu a Weibull, v souboru strategických profilů hry H. Žádná z těchto dvou slabších definic neimplikuje platnost té druhé. Hurwicz (1998) uzavírá svou část o "Úspěšném prosazování a implementaci" odpovědí na svou předchozí otázku: "Důvodem, proč nelze Nashovy rovnováhy považovat za samoimplementační, je to, že předpoklad efektivnosti výsledkové funkce h (.) skrývá potřebu institucionálních opatření, která jsou k tomu obvykle zapotřebí." Pokud jde o institucionální design, je rozlišení mezi legální a skutečnou hrou pouze výchozím bodem. Pokud hráči vyšší institucionální vrstvy určují a kontrolují pravidla skutečné hry na nižší úrovni tím, že vystupují jako strážci těchto pravidel, jsme konfrontováni s Hurwiczovou otázkou: "Ale kdo bude hlídat strážce?".

V oddíle Zpět k Juvenalovi dochází Hurwicz (1998) k závěru, že "buď neexistuje způsob, jak hlídat strážce", nebo je k hlídání těchto strážců zapotřebí také "strážců druhého řádu"... "Pak ale, pokud i ti podléhají korupci, jsou zapotřebí i strážci třetího řádu atd. To vyvolává představu nekonečného regresu strážců, kdy strážce řádu k je nutný ke střežení strážce řádu k,1 s k = 2, 3 ... ad infinitum. Jestliže nekonečno strážců není obvykle k dispozici, zdá se, že to vylučuje možnost vynucení." Nicméně Hurwicz na základě "náhodné empirie" tvrdí, že v mnoha situacích jsou pravidla skutečně implementována nebo vynucována, "i když ne dokonale", a pokračuje: "Někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidlem (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování, a kteří mají možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklon jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Dobře fungující společnosti se snaží vybírat soudce a vládce z řad takových jedinců"...

V několika jeho článcích jsou tito zvláštní opatrovníci nazýváni interventy. Hurwicz (1993, s. 59) poznamenává: "Kromě modelových otázek je zde zajímavá věcná otázka. Do jaké míry je přítomnost interventů nezbytná pro dosažení společenských cílů v případě, že je nutné prosazování?" Hurwicz (1998, s. 12, 13) poskytuje (částečnou) odpověď, když píše: "Nemusíme se však spoléhat na přítomnost interventů. Existují i jiné struktury, které napomáhají úspěšnému prosazování." Pak navrhuje konečně mnoho vrstev, řekněme k, herních forem, kde občané hrající legální hru první vrstvy jsou zároveň strážci k-tého řádu kontrolující herní formu na poslední vrstvě. Dochází k závěru: "Tento typ struktury také úzce souvisí (ale není totožný) s pojmem dělby moci"...

Myerson (2009) podrobně popsal a rozebral Hurwiczovy myšlenky a naznačil další možný vývoj. Bohužel se zdá, že kromě Myersona (2009) neexistuje mnoho teoretické literatury týkající se prosazování, skutečného provádění a jejich vztahu k základní teorii institucí. Existuje však nedávný článek Myersona a Weibulla, v němž kombinují svůj přístup k úspěšnému prosazování... Nedávno se otevřel další slibný nový směr výzkumu vztahující Hurwiczův model úspěšného prosazování k pojmu sociálního systému Debreua. Ukazuje se, že tento koncept, v literatuře známý také jako abstraktní ekonomie nebo zobecněná hra, úzce souvisí s Hurwiczovým přístupem založeným na rozlišení legálních a nelegálních strategií (srov. Trockel a Haake 2017). Byl bych velmi rád, kdyby tento svazek přilákal k teorii designu mechanismů mnoho mladých badatelů a přesvědčil je o jejím obecném významu a zejména o jejím významu pro Hurwiczův program rozvoje kompletní základní teorie institucí a jejich skutečného provádění.

K tomu ještě přikládám to, jaké řešení navrhuje R. Myerson:

"Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno. Pokud je tedy pokušení velké a pravděpodobnost odhalení malá, mohou být mocní úředníci třeba velmi dobře odměňováni. Měli bychom tedy očekávat, že vedoucí představitelé základních politických institucí budou velmi dobře odměňovanou elitou, vysoce motivovanou potřebou zachovat si svá privilegia".(Myerson 2009)

Zdroje:

Hurwicz, L. 1973. The design of resource allocation mechanisms, American Economic Review Papers and Proceedings, 58 (May, 1973), 1-30.

Hurwicz, L. 1986. Chapter 28 Incentive aspects of decentralization, Handbook of Mathematical Economics, Elsevier, Volume 3, 1986

Hurwicz, L. 1994. Economic design, adjustment processes, mechanisms, and institutions, Economic Design, 1(1): 1–14. Chapter 14 this volume

Myerson, R. 2008, Roger. The autocrat's credibility problem and foundations of the constitutional state. American Political Science Review, 102(1),125-139.

Trockel W., 2002. Integrating the Nash program into mechanism theory, Review of Economic Design, 2002, 7, 27–43.

K tomu:

Ponechávám na každém, ať si o úrovni řešení problematiky dodržování pravidel udělá každý představu sám. Já zde vidím spíše bezradnost.

(Pokračování)