Vize, jakou potřebujeme/1448

Vize, jakou potřebujeme/1448

Vladimír Prorok v !Argumentu: Jaké ideje se střetají

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/100

114. článek:Subjekty globální hry a perspektivy současného vývoje

22.10.2025 Vladimír Prorok

Celé zde: https://casopisargument.cz/66591

Obsáhlý článek, který má několik dimenzí. Časopis !Argument po delší době uveřejnil něco, co stojí za hlubší prostudován. První část, kterou vybírám, obsahuje dosud nejpřesnější výklad pojmu "narativ". Text V. Proroka od svého odlišuji barvou:

Vědecká škola a vidění světa – část IV.

Vladimír Prorok

Specifický pohled na realitu nabízí fenomenologicko-existenciální škola, která vyúsťuje do postmoderny. S trochou nadsázky lze tvrdit, že to je teoretická forma běžného vědomí. Fenomenologie definuje svůj úkol jako bezpodmínečný popis zkušenosti poznávajícího vědomí a vydělení v něm podstatných znaků. [6] Fenomenologie odmítá konstrukce deduktivních systémů filozofie, redukování věcí a vědomí na kauzální souvislosti zkoumané vědami a obrací se k primární zkušenosti. Přímé bezprostřední vnímání a přemýšlení je zaměřeno výhradně na data přímé intuice. Existencionalismus [7] věnuje zvláštní pozornost individuální a jedinečné lidské zkušenosti, pro kterou je charakteristická svoboda a její protějšek odpovědnost, důraz na opravdovost, odhodlanost řešit mezní situace, které vyvolávají úzkost a rizika viny a smrti. Člověk je podle fenomenologicko-existenciálního konceptu bytostí pravdy, hledá pravdu, praxe nicméně ukazuje, že introspektivní analýza vlastní zkušenosti a prožívání reality jedincem vytváří riziko subjektivismu. Příkladem realizace fenomenologicko-existenciálního přístupu je činnost českého disentu a odkaz V. Havla, promítající se v aktivitách "tzv. kavárny" a její "nepolitické politiky". V širším smyslu slova je to pak postmoderna a koncepce narativů, jejichž účelem je udržení moci vytvářením zjednodušených a účelových vyprávění předestřených běžnému vědomí jako jediný pravdivý obraz reality.

Zdroje:

[6] K jejím představitelům patří E. Husserla (1859–1938) a jeho žák M. Heidegger (1889–1976).

[7] J. P. Sartre (1905–1980), A. Camus (1913–1960) a V. Havel (1936–2011)

K tomu:

Ideový paskvil zde nazvaný "fenomenologicko-existenciální škola" nemá s Husserlovou fenomenologií ani Sartrovým existencialismem společného. Prostějovský rodák E. Husserl, který zavedl do filozofie pojem "fenomenologie", se pokouší pomocí určité racionální konstrukce (tzv. transcendální redukce) překonat Hegelovu kritiku Kanta s velmi nepřesvědčivým výsledkem. J.-P. Sartre se poměrně úspěšně pokusil sladit racionální pohled  na svět s tím, jak svět prožíváme.  Filozoficky bezvýznamný Havel jen ukradl a zprznil tyto pojmy. Je uctíván, protože sehrál nemalou roli v devastaci lidského myšlení. Lze ho chápat i jako jednoho ze zakladatelů narativismu.

(Pokračování V. P.)

Vlivnou školou se stal koncem 19. století marxismus [8], který se rozvinul v řádu dílčích přístupů – marxismus-leninismus, neomarxismus (frankfurtská škola), trockismus, eurokomunismus a další. Jednotlivé varianty odlišně interpretují výchozí principy školy. S marxismem nemá de facto nic společného současný levicový liberalismus, který se prezentuje jako neomarxismus. Historickým základem marxistické koncepce je dialektický a historický materialismus. Dialektika v pojetí marxismu je teorií, která objasňuje obecná schémata rozvoje poznání, přírody a přeměny hmotného světa sociálním člověkem. Zákony dialektiky – jednota a boj protikladů, přechod kvantity v kvalitu a negace negace, charakterizují mechanismus změny a vývoje. Historický materialismus je koncepcí vývoje společnosti, kde klíčovou roli mají ekonomické faktory – výrobní prostředky a výrobní vztahy, tvořící základnu společnosti, která determinuje politickou a ideologickou nadstavbu. Historický vývoj je řetězením souvislostí, mající charakter zákonitostí, kdy na základě změn v ekonomické základně dochází nejen k proměnám v nadstavbě, ale i ke změně fungování celé společnosti, tj. společensko-ekonomické formace. Vědomí, tj. poznání odráží bytí, vnější reálně existující svět, byť to může být ve zkreslené podobě. Kritériem pravdivosti je praxe, tj. předmětno-praktická, historická a společenská činnost lidí přetvářející svět. Poznání se historicky vyvíjí a úspěšná praxe potvrzuje míru jeho pravdivosti. Poznání má proto konkrétní charakter a obsahuje jak prvky absolutní pravdy, tak i pravdy relativní, odrážející neúplnost znalostí dané etapy vývoje. Rozpornost dané koncepce odráží z jedné strany vznik komunistických režimů ve 20. století, a ze strany druhé, jejich porážka ve východní Evropě ke konci téhož století.

Zdroje:

[8] Navazující a přehodnocující materialistickou linii L. Feurbacha (1804–1872) a dialektický přístup G. W. F. Hegela (1770–1831

K tomu:

K tomu, co se nazývá "marxismus" či "marxismus-leninismus" mám jednu zásadní otázku:

Potažmo: Jak je možné, že si tuto otázku nekladou ti, kteří se k marxismu hlásí?

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na cestě do moravského vinného sklípku na setkání se spolužáky z Gymnázia (Elgartky) jsem se stavil v Dolních Kounicích, kde trávila dětství moje maminka. Když ještě byla, vozil jsem ji tam každý rok, aby si zavzpomínala. Ráno  mě čekalo překvapení - první sníh. Po cestě zpět do Prahy jsem se ještě stihl zastavit zastavit ne místě kousek před Prahou, kde je výhled na Blaník.

Menšíkova rozhledna u obce Hlína.

Rohledna byla uzavřena, ale z úpatí kousek od ní se nabízí nádherný pohled do  okolí, mj. na jednu z nejvýznamnějších ekologických staveb.

Ještě jeden pohled na rozhlednu a její okolí.

Pohled na kopce nad řekou Jihlavou.