Vize, jakou potřebujeme/1445

Vize, jakou potřebujeme/1445

Vladimír Prorok v !Argumentu: Jaké ideje se střetají

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/100

114. článek:Subjekty globální hry a perspektivy současného vývoje

22.10.2025 Vladimír Prorok

Celé zde: https://casopisargument.cz/66591

Obsáhlý článek, který má několik dimenzí. Časopis !Argument po delší době uveřejnil něco, co stojí za hlubší prostudován. První část, kterou vybírám, obsahuje dosud nejpřesnější výklad pojmu "narativ". Text V. Proroka od svého odlišuji barvou:

Vědecká škola a vidění světa – část I.

Vladimír Prorok

Racionální chování v současném chaotickém světě je podmíněno znalostí klíčových aktérů a prostředí, které svou činností vytvořili nebo vytvářejí. Ne náhodou čínský vojenský stratég konstatoval, že "Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ, Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě." [1] Při hodnocení reality se dnes vedle vědecko-filosofických přístupů prosazují i zjednodušující ideologické přístupy, oceňující svět prizmatem uznávaných hodnot a na nich vytvářených schématech, nebo dokonce tzv. narativy, které představují jednoduché příběhy vytvářené na základě účelově vybíraných emocionálně zatížených faktů, kde subjekty příběhu v čase a prostoru nemění charakter své činnosti a o obsahu narativu se nesmí pochybovat, což je zásadní odlišnost od ideologického soupeření nebo vědecko-filosofického pohledu na realitu, kde spor je standardní součástí ověřování věrohodnosti přístupů.

Prosazení se narativů v současné politické praxi má nicméně logiku. Vědecko-filosofické vnímání reality je pluralitní, existují zde různé pohledy na společensko-politickou realitu, což je v nemalé míře podmíněno ideologickým (hodnotovým) zakotvením vědců – tvůrců jednotlivých koncepcí. Zároveň konzervativní a liberální ideologie, které dnes dominují, vykazují problémy z hlediska vysvětlování a prognózování vývoje reality. Oproti tomu "výhodou" narativů je to, že alternativní pohledy jsou a priory tabuizovány a lze je mocensky potlačit, coby dezinformace protivníků, snažících se manipulovat s veřejností a poškodit státní zájem. Narativy jsou tak maskovací sítí znemožňující vidět bídu liberálního a konzervativního řešení problémů. Problém se dnes netýká jen jednotlivých událostí, ale výkladu dějin v duchu sloganu "kdo kontroluje minulost, kontroluje budoucnost".

Poznámky:

[1] SUN-C.´ Umění války. B4U Publishink 2008, s. 23 (III/18).

K tomu: K vymezení pojmu "narativ" bych dodal, že se jedná o nejvyšší formu "kupování pravdy", resp. o manipulaci s pravdou v podmínkách, kdy se dominantním rysem degenerující moci stalo poziční investování vyznačující se přeměnou peněž v moc a moci v peníze. Tomuto "vyvrcholení" nástupu iracionality předcházely tři etapy:

1. Relativismus, který začal vzkvétat v Rusku po porážce první revoluce v létech 1905-1908. Tomu ještě dokázala cesta za pravdou pojatou v Hegelově stylu jako rozvíjející se systém absorbující při interakci s realitou nové poznatky a prokousávající se ke stále hlubšímu pochopení základu světa na obecnějších základech sjednocující se teorie a současně s tím i k přesnějšímu chápáním logiky vývoje společnosti pojaté jako přírodně historický proces zabránit (viz Leninův Materialismus a empiriokriticismus 1908).

2. Postmoderna, která položila základy iracionality. Lze ji považovat za "relativismus na druhou". Ve stručnosti ji lze charakterizovat tak, že "každý má svou pravdu" a tato pravda není odvozena od procesu poznání světa, protože touto cestou ji ani poznat nelze.

3. Narativismus, který se stál nástrojem manipulace s masami, ideovou zbraní degenerující globální moci. Pokud si klademe otázku, proč je "společnost znepřátelená" (což se netýká jen našich malých českých poměrů, ale všech zemí, v nichž současná globální moc prosadila svůj dominantní vliv), tak právě v něm můžeme hledat příčiny. Společnost není znepřátelena, ale je znepřátelována, konflikty ve společnosti jsou vyhrocovány mediálním mainstreamem, který je ovládán současnou globální mocí.

Je obrovským proviněním levice, že nedokázala udržet své ideové zázemí prostřednictvím rozvíjení teoretického systému, jehož základy měla k dispozici. Otázka, proč k tomu došlo, si zasluhuje samostatný rozbor. Podle mého názoru to bylo zapříčiněno tím, že dogmatická dezinterpretace odkazu těch, kteří stáli u zrodu první vědecké sebereflexe dějinného vývoje, bezprostředně souvisela s logikou vzniku "nové třídy" (jak ji pojmenoval M. Djilas). Uzavřený soubor idejí, který se označoval jako "marxismus leninismu", obrněný vůči "revizionismus" a vyzbrojený nástroji boje proti "revizionismu", přestal sloužit neprivilegovaným vrstvám, ale pravému opaku, udržení establišmentu poskytujícímu privilegia těm, kteří se podíleli na realizaci postátněných vlastnických vztahů.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jedno z nejromantičtějších, nejkouzelnějších a nejkrásnějších míst nedaleko od Prahy je údolí Kocáby pod Kozími horami v okolí Plechhamru a skály nad ním.  Původně zde v roce 1698 vznikl nový hamr na výrobu plechu. Počátkem 18. století byl upraven na mlýn, který fungoval až do roku 1931, kdy vyhořel. V současnosti spatříte pouze zříceniny mlýna. Procházka z okolí části Mokropsů "Pouště" stojí za to.

Divočina, jak má být. Pozůstatky nádrže, která zadržovala vodu pro plechhamr a později mlýn, současně i dostatečný přepad. Je vidět i hráz.

Tady jsou vidět zůstatky přestavby plechhamru na mlýn.

Prostřední na stráních a skalách nad Kocábou v tomto místě je mimořádně čisté, o čemž svědčí tento lišejník.

A jak to vypadá nahoře? Tady i v tuto dobu "ošklivého podzimu" to vypadá překrásně.