Obrana racionality (4): Husserl a Marx

29. duben 2014 | 09.21 |

V textu zveřejněném na stránkách Českého rozhlasu, viz:

http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/alexandr-mitrofanov-leninovi-dedici--1343055

dává A. Mitrofanov svou představu o Leninovi, jeho motivech, významu jeho díla. Nabízím jinou. Tu, která vychází z dějin evropské racionality.

A. Mitrofanov se v článku obrací na lidi, "kterým v hlavě nevibruje jen prázdnota či zloba, prožívají mrazivý pocit bezmoci a obav z počínající války". Dělám totéž. Tak pokud se za tyto považujete, vydržte přečtěte si celý následující miniseriál. Toto je předposlední pokračování, příští bude věnováno přímo Leninovi a jeho roli v rozvíjení a obraně evropské racionality. A použijte svůj rozum. Budu se snažit o co nejstručnější a nejsrozumitelnější podání logiky vzestupu a krize evropské racionality:

Zdrcující Hegelovu kritiku I. Kanta, které jsem se věnoval v předcházejícím dílu série o obraně racionality, nepochopili zdaleka všichni myslitelé té doby. Dnes v době nárůstu iracionality (projevující se mj. povrchností v chápání logiky vývoje dějin lidského myšlení) je podstata této kritiky pozapomenuta a jen málokdo ji zná.

Jedním z myslitelů, kteří si velmi dobře uvědomili, v čem spočívá síla Hegelovy argumentace proti I.

Kantovi, byl náš moravský rodák Edmund Husserl(1859-1938):

http://cs.wikipedia.org/wiki/Edmund_Husserl

Pokusil se Kantův omyl řešit cestou ještě důslednějšího hledání apriorních (předzkušenostních) základů lidského myšlení. Pokud budeme výrok "všichni lidé vnímají svět v podobě trojrozměrných věcí" považovat za empirický (a on je empirický), pokusme se jeho empirický obsah "vyzávorkovat" a zaznamenat tu "čistou subjektivitu", která nám umožňuje tento výrok vyslovit. Pokud to, co získáme, ještě nebude "čistá schopnost myšlení", opakujme tento postup "vyzávorkování" (E. Husserl jej též pojmenovává "fenomenologickou redukcí"), až najdeme čistý, neměnný, jednou provždy a všem daný základ jakéhokoli lidského vztahování se ke světu (prostřednictvím myšlení, vnímání apod.). Husserlův program byl ambiciózní, žádnou čistou "subjektivitu" se mu ovšem tímto postupem nepodařilo najít. Svou badatelskou důsledností v podstatě prodemonstroval, že jít při hledání nezpochybnitelných základů lidského poznání cestou směřující k tomu, co je apriorní (předzkušenostní), se ke kýženému výsledku nedostaneme.

Osobní poznámka: Dlouho jsem si myslel, že Husserlův program je dnes pasé. Po přečtení knížek J. Barrowa poněkud přehodnocuji svůj názor. Jde o to, že z čistě matematického hlediska ne v každém myslitelném světě může vzniknout něco, co umožňuje "přepsat tento svět ve zkratce na to, co je součástí tohoto světa", tj. kde je možný vznik subjektu, který je schopen svět poznávat a na základě toho s ním úspěšně interagovat. Světy, v nichž je to z čistě matematického hlediska možné, vyhovují velmi náročným předpokladům. A tyto předpoklady jsou "předzkušenostní". - Ale to by bylo na jiné povídání.

Úplně opačným směrem se vydal Karel Marx(1818-1883), který rovněž pochopil podstatu Hegelovy kritiky I. Kanta:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx

Převzal jeho myšlenku pravdy jako uceleného rozvíjejícího se systému i řadu metodologických postupů provazujících dílčí poznatky v ucelený systém. Celý systém osvobodil od představy "samovývoje Absolutní ideje" a dal mu přirozenou interpretaci vývoje člověka i společnosti jako přírodně historického procesu - člověk přetváří přírodu a tím dochází i k jeho vlastnímu sebeutváření, k jeho vlastnímu vývoji. Podobně i vývoj společnosti se odvíjí od procesu přetváření přírody společností, která neustále zdokonaluje výrobní prostředky (technologie), kterými na přírodu působí. Lidské poznání není jen souhrn individuálních systémů poznatků osvojených jednotlivými lidmi, ale je vázáno na určitý společenský subjekt - třídu. Ta toto poznání využívá k tomu, aby ve společnosti prosadila svůj zájem. Pokud svým zájmem nereprezentuje i zájmy všech, je omezeností jejího zájmu omezeno i poznání, jehož je nositelem. Jedinou třídou, jejíž zájem neomezuje nikoho jiného, je (podle K. Marxe) dělnická třída. Proto je rozvoj lidského poznání bezprostředně spojen s její historickou rolí. Každý poznatek je dobově podmíněn. Pokud si chceme uvědomit meze jeho platnosti, musíme ho chápat jako součást historického vývoje lidského poznání, které neustále překračuje své meze.

Osobní poznámka: Čertovo kopýtko této koncepce je zde skryto mj. v otázce, KDO je individuálním nositelem poznání společenského subjektu, který je realizátorem společenského pokroku. Tak jako si G. Hegel myslel, že právě prostřednictvím jeho filozofického systému "Absolutní idea" dospívá ke svému sebepoznání, tak si K. Marx myslel, že právě prostřednictvím jeho poznání (souhrnu prací, které napsal) dospěje dělnická třída k uvědomění své role, k pochopení svých vlastních zájmů a způsobu jejich prosazení. Trochu mu nahrálo i to, že B. Engels byl ve vztahu k němu poměrně submisivní. Většina z myslitelů, kteří navázali nebo se pokusili navázat na Marxovo dílo, trpěla intelektuální chorobou vlastní výlučnosti. Každý z nich sám sebe považoval za toho, kdo jediný správně pochopil "velikého Marxe". Tato iluze vznikla mj. proto, že velký systém poznatků lze obtížně udržet v jediné hlavě, a každý svůj dílčí systém poznatků považuje za tu nejdůležitější část lidského poznání. S touto chorobou se ti, co šli cestou K. Marxe, nikdy zcela nevyrovnali.

Poznámka na závěr této části: V další části bude již řeč přímo o V. Leninovi. Ukážeme si, kdo jak v dobách Leninových, tak i v době současné (slovy A. Mitrofanova ve výše zmíněném textu) hledá a nachází ty, "jimž v hlavě vibruje prázdnota či zloba".Považuji tuto otázku za naprosto zásadní otázku dneška.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře