Vize, jakou potřebujeme/1442!!!

Vize, jakou potřebujeme/1442

Prokop-Hauser v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus/7

Předúvod k pokračování série k článku V. Prokopa o knize M. Hausera v !Argumentu:

Sérii jsem přerušil 21. října, protože bylo potřeba reagovat na nebezpečí prezidentského puče zorganizované řídícím důstojníkem Pavla Kolářem. Kdo z "progresivistů" ještě pochybuje o tom, že hlavním zdrojem problémů nejsou "oligarchové", ale současná – vysoce koncentrovaná – globální moc, musí na sobě ještě hodně popracovat, nebo nadělá víc škody než užitku. A také jsem právě dokončil významnou sérii o přínosu Marxe, ale i o tom, jak jít dál v rozvoji teorie, u jejíhož zrodu stál.

Reaguji na jeden z nejobsáhlejších příspěvků v časopisu Argument z pera Vítka Prokopa, který je věnován knize Michala HauseraMetapopulistická demokracie: Politika doby přechodu, s jejímž poselstvím autor článku souzní. C Celé zde: https://casopisargument.cz/66159

Podle mého názoru, který doložím, se jedná o obyčejný dogmatismus doprovázený všemi neduhy:

- Neúctou k teorii.

- Syndromem sektářské výlučnosti.

- Ambicí kádrovat.

Z velmi obsáhlého článku V. Prokopa (i v něm obsažených citací M. Hausera) vyberu to nejdůležitější s důrazem na to, co považuji za nejpřínosnější (autentické pasáže z textu Vítkova pojednání pro lepší orientaci odlišuji barvou).

K článku V. Prokopa o knize M. Hausera v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus – část VII.

Příkladem toho, co jsem nazval "nepoužitelný a zavádějící text", jsou i následující pasáže:

Současnou situaci popsal Imannuel Wallerstein už před 20 lety v knize Utopistika: Historické rozhodování ve 21. století: "Jestliže budeme v následujících padesáti letech postaveni před zásadní historickou volbu, mezi čím se budeme rozhodovat? Je zřejmé, že půjde o rozhodování mezi systémem (v jistých základních ohledech obdobný současnému systému), v němž někteří budou mít mnohem rozsáhlejší privilegia na úkor ostatních, a mezi systémem relativně demokratickým a rovnostářským...Můžeme však konstatovat, že vzhledem k nashromážděným poznatkům ze světových dějin a mnohem dokonalejším prostředkům celosvětové komunikace bude na straně privilegovaných v průběhu této historické přeměny určitě více inteligentního přemýšlení a cílevědomého rozhodování...Budou ovšem čelit standardnímu problému. Netvoří organizovanou, disciplinovanou sektářskou skupinu. Jedná se o amorfní a značně rozmanitou skupinu lidí, kteří mají prospěch ze současného stavu věcí." Wallerstein uvádí několik zásadních strukturálních problémů, které na vládnoucí třídu dopadají, ať už to je snižující se míra zisku anebo samotné planetární limity omezující akumulaci kapitálu. Přechodové období tak, jak jej Wallerstein vymezuje, by mělo trvat zhruba do roku 2050 – jsme tedy přesně v polovině. A moc vládnoucí třídy se stále zdá neochvějnou. Jak to? Několik masových protestů (Occupy Wall Street v USA a u nás ProAlt) se nepodařilo přetavit v dlouhodobější hnutí s jasnou strategií a vizí. Naopak minimálně v případě Evropy jsou levicové síly roztříštěnější a slabší více než kdy před tím, přičemž míra levicového sektářství dosahuje až absurdních rozměrů.

Pokud srovnáme Wallersteinovu Utopistiku publikovanou v roce 2004 s Hauserovým Metapopulismem z roku 2024 tak vidíme jeden podstatný rozdíl. Wallerstein viděl možnou naději v jakési duhové alianci – ve spojenectví ekologického hnutí s hnutím za práva žen a sexuálních menšin, kdežto naopak Hauser upozorňuje na nutnost vytvořit hnutí postavené primárně na tématu práce. Právě ta může být pojítkem širokého lidového hnutí za skutečnou demokracii proti silám technofašismu. Historicky všechna úspěšná revoluční hnutí byla postavena právě na budování širokých aliancí. Například Mao Ce-tung dokázal vybudovat alianci rolníků, dělníků, žen napříč třídami a příslušníků maloburžoazie. Všechny složky této aliance, ale držely pohromadě dva společné problémy, které komunisté dokázali řešit – jedním byla ekonomická a sociální zaostalost Číny a druhým imperialistická agrese cizích států vůči Číně. Oba problémy byly jasné a srozumitelné. A oba organicky ovlivňovaly zájmy všech výše zmíněných segmentů čínského obyvatelstva. Podobné pojítko pro realizaci Wallersteinovy duhové aliance ovšem chybí, a pokud by existovalo, bylo by příliš abstraktní, což by neumožňovalo efektivní zapojení mas.

K tomu:

Úmyslně cituji obsáhlou pasáž. Tím nejdůležitějším v ní je to, co V. Prokop poměrně přesně zformuloval:

"Wallerstein viděl možnou naději v jakési duhové alianci – ve spojenectví ekologického hnutí s hnutím za práva žen a sexuálních menšin, kdežto naopak Hauser upozorňuje na nutnost vytvořit hnutí postavené primárně na tématu práce."

Jenže tak to nemůže fungovat. Na základě ani jednoho ani druhého nelze vyvinout účinný odpor vyúsťující ve změnu k lepšímu, protože celé prezentované intelektuální úsilí je "mimo mísu". Při vší úctě k Wallersteinovi je toto zásadní a hrubá chyba v pochopení současné reality:

"Netvoří organizovanou, disciplinovanou sektářskou skupinu. Jedná se o amorfní a značně rozmanitou skupinu lidí, kteří mají prospěch ze současného stavu věcí."

Naopak. Současná globální moc (zejména její jádro) je velmi koncentrovaná a konzistentní.

Proces jejího vzniku se začal odvíjet od toho, že si kapitalisté začali konkurovat i v oblasti pozičního investování. To je mnohem nenasytnější na disponibilní prostředky. Aby se k nim dostali, museli je získat tím nejdravějším způsobem, tj. i porušováním obecně přijatých zásad (od běžných zlodějin až po nejperverznější formy). Tím ovšem nejen "demoralizovali" kapitalistické podnikání, ale začali vytvářet struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, které prorostlo s nejvíce zločinnými formami pozičního investování, globálně se zkoncentrovalo a vede svět do slepé uličky. Největší lumpárny v dějinách překrývá vyvoláváním konfliktů a manipulací veřejnosti s využitím dvojíme metru. Tak funguje současná globální moc
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12606-vize-jakou-potrebujeme-1430.html

Současná doba je prosycena střety a konflikty nejrůznější druhu a na nejrůznějších úrovních. Z metodologického hlediska je při zkoumání takových situací vhodné držet se zásady, že je nutné "přes stromy vidět les". Tj. společný základ všech konfliktů, resp. dominantní konflikt současné doby. Ten lze formulovat takto:

To nastoluje otázky:

- Jak vznikla, jakou má strukturu, jak funguje současná globální moc?

- Proč dochází k její degeneraci a jak proces její degenerace probíhá?

- Jaké jsou složky odporu vůči současné globální moci?

- Kdo může být či kdo se prosadí jako hegemon tohoto odporu?

- Jakou roli hraje teorie a jak na jejím základě může vyrůstat ideové zázemí jednotlivých složek odporu vůči současné globální moci?

- Jak teorie a od ní se odvíjející zázemí v několika směrech může přispět k sebeuvědomování a sjednocování jednotlivých složek odporu vůči současné globální moci, následně pak přerůstání odporu v nápravu stavu?

Pokud se nerozloučíme se setrvačným viděním reality spojeným s velkou dávkou naivity, nebude odpor vůči zlu účinný.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Večerní procházka ze stanice metra Roztyly do kampusu Vysoké školy ekonomické u Volhy. 

Sluníčko  zapadá, ale podzim čaruje. Kousek od stanice metra.

Tady pohled téměř pohádkový. Kdo by řekl, že jsme stále v Praze.

Asi v půlce cesty.

Souběh večera a podzimu v Kunratickém lese.