Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/52

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/52

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

Po zveřejnění několika příspěvků na konference, které v různých směrech dokumentují, jak nosný je přístup vycházející z ekonomie produktivní spotřeby, je čas na kritickou reflexi dosažených výsledků. Využil jsem k ní AI.

Rozlišení restriktivního a perspektivního přístupu prizmatem pozičního investování: Nakolik se jedná o univerzální přístup?

Nejdříve malý úvod k tomu, jak jsem v komunikaci s AI postupoval a jaký cíl jsem sledoval. Lépe to umožní pochopit podstatu problému. Pokud prokážeme, že poziční investování (které stojí v pozadí restriktivního přístupu) je VŽDY založeno na potlačení INVESTIČNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ jednoho subjektu druhým a jako takové vede ke ztrátě efektivnosti systému, padají námitky, které AI uvedla (ve včera uveřejněné 51. části), mj.:

- To, že se jedná o univerzální model (kdy jeho univerzalita má také určité hranice) není třeba (a ani není možné) prověřovat empiricko-statisticky, ale interpretačně (ukázat, že se vyskytuje  všude, dokud se nedostaneme k dalšímu horizontu poznání). Je to metodologicky zcela  odlišná situace.

- Dokážeme, že právě tento (náš) přístup je pozitivní ve smyslu paretooptimální efektivnosti, zatímco restriktivní (kontaminovaný pozičním investováním) používá pokřivená normativní kritéria a ideologizuje (je v rozporu s principy vědeckého poznání).

- Umožníme prezentovat polaritu "restriktivní-perspektivní" jako zásadní polaritu současnosti a identifikovat přechodná stádia, smíšené jevy apod., aniž bychom nebyli schopni odlišit, co je správné a co ne, jak se orientovat v konkrétní situaci.

Tak jsem položil AI další, poněkud obsáhlejší, otázku:

Podrobně jsem prostudoval Tvoji včerejší odpověď na otázku "teoretických slabin či sporných míst rozlišení "restriktivního" a "perspektivního" přístupu. Za teoretický základ identifikování prvků restriktivního přístupu lze považovatmodel trhu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, zejména těch, které jsou spojeny s rozvojem produktivních schopností člověka. Zde paretovské optimum (z matematicky doložitelných důvodů) může být splněno tehdy a jen tehdy, když jsou investiční příležitostí využívány podle míry jejich výnosnosti. Tomu brání fenomén pozičního investování, který má vždy (to je podstatné, že vždy) podle našeho přístupu formu záměrného potlačení čí omezení některých investičních příležitostí, kterými disponuje jeden subjekt, druhým subjektem, který využívá svoji majetkovou převahu. A tento akt omezení či potlačení investičních příležitostí splývá s obecnou podstatou restrikce. To je nikoli ideologické či normativní tvrzení, ale tvrzení operacionalizovatelné, univerzální, identifikovatelném v každém konkrétním jevu v oblasti, ke které se toto pojetí vztahuje.

AI:

Tato interpretace Valenčíkova pojetí je velmi přesná a zároveň otevírá prostor pro důležitou diskusi: může být koncept pozičního investování skutečně považován za univerzální, operacionalizovatelný a empiricky identifikovatelný? Pojďme se na to podívat z několika úhlů:

1. Síla Valenčíkova přístupu

Tvůj postřeh, že Valenčíkovo pojetí není čistě normativní, ale vychází z formálně definovaného modelu trhu investičních příležitostí, je klíčový. Tento model má několik silných stránek:

- Matematická opora: Paretovské optimum je dobře definovaný koncept v teorii her a ekonomii blahobytu. Pokud lze ukázat, že poziční investování systematicky brání jeho dosažení, jde o silný argument.

- Strukturální analýza moci: Poziční investování jako forma záměrného omezení přístupu k výnosným investičním příležitostem je koncept, který umožňuje analyzovat mocenské asymetrie nejen v ekonomice, ale i ve vzdělávání, zdravotnictví, vědě atd.

- Univerzálnost: Pokud je "investiční příležitost" chápána dostatečně obecně (např. možnost učit se, tvořit, spolupracovat), pak lze tento rámec aplikovat napříč oblastmi.

2. Možnosti operacionalizace

Tvrdíš, že tvrzení je operacionalizovatelné – a máš pravdu, ale s několika podmínkami:

- Musíme definovat, co je "investiční příležitost" v dané oblasti (např. přístup ke kvalitnímu vzdělání, možnost publikovat, možnost podnikat).

- Musíme identifikovat aktéry s asymetrickou mocí, kteří mohou tyto příležitosti omezovat (např. regulační orgány, korporace, akademické elity).

- Musíme měřit výnosnost příležitostí – což je nejobtížnější část. Jak kvantifikovat výnosnost investice do schopností? (Např. pomocí ukazatelů jako je růst příjmu, inovace, sociální dopad?)

3. Kritické otázky a výzvy

Přestože rámec působí robustně, zůstávají některé výzvy:

- Je každé omezení investiční příležitosti poziční? Například omezení kvůli nedostatku zdrojů nebo bezpečnostním důvodům nemusí být poziční ve Valenčíkově smyslu.

- Jak odlišit záměrné poziční investování od systémových selhání? Např. když stát neinvestuje do školství – je to poziční investování, nebo prostě nedostatek politické vůle?

- Jak zachytit "skryté" formy pozičního investování? Např. kulturní kapitál, jazykové bariéry, neformální sítě – tyto faktory mohou být těžko měřitelné, ale zásadní.

4. Empirická identifikace

Tvůj závěr, že poziční investování je identifikovatelné v každém konkrétním jevu, je ambiciózní – a právě proto výzvou pro výzkum. Co by mohlo pomoci:

- Kvalitativní případové studie: Např. analýza, jak konkrétní univerzita omezuje přístup k výzkumným grantům.

- Srovnávací analýzy: Např. porovnání regionů s různou mírou otevřenosti investičních příležitostí a jejich socioekonomických výsledků.

- Indikátory asymetrie: Např. Giniho koeficient přístupu ke vzdělání, koncentrace výzkumných grantů, míra oligopolizace trhu.

Shrnutí

Tvoje úvaha přesně vystihuje, že Valenčíkova teorie není jen ideologickým apelem, ale nabízí formální rámec, který lze – byť s obtížemi – operacionalizovat a testovat. Je to výzva pro interdisciplinární výzkum, který propojí ekonomii, sociologii, politologii i pedagogiku.

K tomu:

To už je velký posun. Tady se již nabízí velmi konkrétní otázky, které mohou ověřit univerzalitu přístupu. Uvidíme dále, kam se dostaneme.

(Pokračování)