Vize, jakou potřebujeme/1415

Vize, jakou potřebujeme/1415

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/Reakce I.

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

V tomto pokračování vkládám reakci Ondřeje Černíka, která velmi vhodným způsobem doplňuje díl 1414 pěstování vize, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12563-vize-jakou-potrebujeme-1414.html

Ondřej Černík:

Dnes bych dále rozšířil význam teorie návrhu mechanismů. Teorie mechanismů, jejíž základy položil Leonid Hurwicz, představuje základní rámec pro formální návrh institucí, pravidel a pobídkových struktur, které směrují jednání jednotlivých hráčů k efektivním výsledkům i za předpokladu, že sledují vlastní zájem. Hurwicz využil poznatky teorie her a ekonomie informací k formulaci principů, jak konstruovat samovynucující se mechanismy, tedy takové, v nichž se hráči rozhodnou dodržovat pravidla, protože jejich porušení by nebylo výhodné.

Ve své přednášce u příležitosti udělení Nobelovy ceny shrnul Hurwicz podstatu svého díla a současně upozornil na dosud neřešené problémy v oblasti implementační teorie. Klíčovým tématem jeho úvah je problém tzv. "vyšší autority" – otázka, kdo zajistí, že budou dodržována pravidla, a kdo zaručí, že ten, kdo na pravidla dohlíží, je sám neporuší. Hurwicz ukazuje, že řešení spočívající v zavedení dalších strážců vyššího řádu vede k nekonečné regresi, nikoli ke skutečnému vyřešení problému dohledu.

Alternativní řešení podle Hurwicze může spočívat ve vytvoření takových podmínek, v nichž se nikomu nevyplatí pravidla porušovat. Jinými slovy, v ideálním případě by Nashova rovnováha odpovídala stavu, kdy se pravidla dodržují. Takový mechanismus by byl samovynucující (self-enforcing). Ve skutečnosti však k tomu často nedochází, proto Hurwicz rozlišuje mezi "legálními hrami" (v nichž jsou pravidla dodržována) a "skutečnými hrami" (v nichž mohou být pravidla porušována). Legální hra je tak vnořena do skutečné hry, jejíž výsledky určují, zda jsou nelegální strategie méně atraktivní než legální.

Hurwicz proto zavádí pojem "úspěšné prosazování" (successful enforcement). Pravidla jsou úspěšně prosazována tehdy, pokud výsledky skutečné hry způsobují, že hráči preferují legální strategie před nelegálními. Silná forma enforcementu vyžaduje, aby pro každého hráče existovala dominantní legální strategie vůči každé nelegální. Slabá forma stačí s požadavkem, že si hráč nepohorší, pokud zůstane v souladu se zákonem. Hurwicz však upozorňuje, že i tato podmínka může být příliš silná – pokud většina hráčů jedná nelegálně, může být pro jednotlivce racionální pravidla porušit. Proto doporučuje přijmout slabší pojetí enforcementu, analogické konceptu evolučně stabilní strategie (ESS), která je stabilní pouze v daném prostředí a může se změnou podmínek zaniknout.

Hurwicz dále předpokládá, že na konečném konci řetězce strážců mohou existovat individuální nebo kolektivní aktéři, kteří sdílejí hodnoty a normy, jež podporují legální jednání – např. etické normy odmítající korupci – a disponují mocenskými, majetkovými či charismatickými zdroji, které jim umožňují odrazovat nižší řád od nevhodného chování. Takoví aktéři mohou dočasně zajistit úspěšné prosazování pravidel, ale jejich existence sama o sobě nezaručuje trvalou stabilitu systému.

Roger Myerson, žák L. Hurwicze a spoludržitel Nobelovy ceny, se pokusil Hurwiczovu koncepci konkretizovat. V jeho modelu vystupuje malá skupina speciálně určených osob – úředníků prosazujících právo – jejichž strategie zahrnují potrestání každého, kdo se odchýlí od ústavních omezení. Myerson formuluje princip pobídkové kompatibility pro tyto úředníky: každý z nich musí mít očekávání, že se mu bude dařit lépe, pokud bude pravidla správně prosazovat, než kdyby je porušil. Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost odměny alespoň rovna potenciálnímu zisku ze zneužití pravomoci děleno pravděpodobností, že bude toto zneužití odhaleno. Čím nižší je pravděpodobnost odhalení, tím vyšší musí být odměna za poctivé jednání.

Z toho Myerson usuzuje, že vedoucí představitelé základních institucí musí být vysoce motivovanou elitou, která je velmi dobře odměňována právě proto, aby se zachovala jejich loajalita k pravidlům a systém zůstal stabilní. Tento závěr má široký přesah – poukazuje na to, že mechanismy efektivního řízení společnosti vyžadují nejen formální pravidla, ale také reálné nastavení pobídek, které usnadňuje jejich dodržování.

V současné teorii designu mechanismů je tato problematika stále aktuální. Koncept samovynucujících se rovnováh se stává výchozím bodem pro návrh decentralizovaných systémů, jako jsou blockchainové protokoly, reputační systémy nebo autonomní organizace (DAO), kde není k dispozici centrální autorita, ale compliance je zajišťována samotnou strukturou pobídek. Stejně jako u Hurwicze a Myersona i zde platí, že efektivnost a stabilita systému závisí na tom, zda jsou jeho účastníci motivováni dodržovat pravidla nejen ze strachu z trestu, ale proto, že je to pro ně dlouhodobě racionální.
K tomu:

Popsáno velmi přesně. Skutečně se lze podivovat tomu, kam až Leo Hurwicz dohlédl.

V čem jsme podstatně dál v našem přístupu? – V tom, že se nám podařilo  na bázi ekonomie produktivní spotřeby a teorie pozičního investování dát model, který ukazuje naprosto zásadní rozdíl v efektivnosti systémů kontaminovaných pozičním investováním (v míře, kde selhává Myersonovo řešení, tam, kde "ryba smrdí od hlavy", resp. aktuálně – tam, kde je prostředí kontaminováno penetrací současné globální moci propojující poziční investování s tvorbou struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, které přerostlo v globální sytém) a v systémech, z nichž bylo poziční investování vytlačeno, nebo se v nich nerozvinulo.

Zásadní otázka zní: Proč se tyto systémy (subsystémy systémů vyššího řádu) neprosadí svou mnohem vyšší ekonomickou efektivností?! – K tomu aktuálně probíhá mimořádně plodná komunikace s AI, kterou po zpracování začleníme do seriálu. Jedním z nových prvků, který posunuje danou problematiku o velký kus dopředu je docenění role generování nových investičních příležitostí, resp. možnost nastartovat proces kaskádového generování investičních příležitostí, což je možné jen v systémech, kde nepůsobí poziční investování (případně je  jeho působení výrazně omezeno).

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Kousek u Prahy, přesněji na Prahou. U golfového hřiště u Nebřenického zámku. Je pěkně upraven a golfové hřiště nenarušuje klid malého polesí, ve kterém pramení Botič. Objevil  jsem ho, když jsem šel k pramenům od soutoku s Vltavou. Jsou odsud výhledy až na kraj Čech a také do posázaví. Hojně tu rostou houby. Tentokrát jsem si vyrazil na Strmělku mlženku, ale našel jsem řadu dalších hub.

Polesí je malé. Jakmile ho projdeme, otevře se pohled na Posázaví.

A tady směrem na Brdy.

Ještě další část Posázaví směrem k Požáreckému polesí.

A k tomu krásná kytka. Prý ty "nižší rostliny". Bedla jedlá.