Vize, jakou potřebujeme/1403

Vize, jakou potřebujeme/1403

Prokop-Hauser v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus/5

Reaguji na jeden z nejobsáhlejších příspěvků v časopisu Argument z pera Vítka Prokopa, který je věnován knize Michala HauseraMetapopulistická demokracie: Politika doby přechodu, s jejímž poselstvím autor článku souzní. C Celé zde: https://casopisargument.cz/66159

Podle mého názoru, který doložím, se jedná o obyčejný dogmatismus doprovázený všemi neduhy:

- Neúctou k teorii.

- Syndromem sektářské výlučnosti.

- Ambicí kádrovat.

Z velmi obsáhlého článku V. Prokopa (i v něm obsažených citací M. Hausera) vyberu to nejdůležitější s důrazem na to, co považuji za nejpřínosnější (autentické pasáže z textu Vítkova pojednání pro lepší orientaci odlišuji barvou).

K článku V. Prokopa o knize M. Hausera v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus – část V.

Příklad toho, co jsem v předcházejícím dílu nazval "nepoužitelný a zavádějící text" (je to z pasáže v počáteční části textu):

Pod pojmem metapopulismus se dle autora skrývá neustále rostoucí seznam taktik, jak vládnout rozdělené společnosti. Metapopulismus tedy není ničím jiným než odpovědí vládnoucích elit na stále méně funkčnější systém liberální demokracie. Zde je potřeba se zamyslet nad samotným pojmem populismus. Ten je nyní tak nadužíván, že už se i řada politologů ptá, zda je ještě vůbec užitečný, zda neztratil svůj význam.

Nejrozšířenější politologický přístup chápe populismus jako ideologii vytvářející rozdělení na zkorumpované elity a čistý lid. I další přístupy ke studiu populismu, které jej chápou například jako strategii či diskurz uznávají za klíčovou charakteristiku právě toto rozdělení. Argentinský filozof Ernst Laclau pak jde ještě dále a považuje takovéto vytváření antagonistických skupin za podstatu samotné politiky. Právě z Laclaua Hauser ve své knize kriticky čerpá. Samotný Laclau bývá řazen do takzvaného diskurzivně-performativního přístup ke studiu populismu. Do tohoto myšlenkového proudu patří například i australský politolog Benjamin Moffit, který pro změnu chápe populismus jako svébytný druh politického stylu, který do určité míry praktikují téměř všichni politici.

Například česká politika je téměř pátým rokem v zajetí permanentních kampaní antibabiš a antifiala. Díky tomu neexistuje dostatečný mediální a politický prostor pro to řešit skutečný problém, kterým je samotný politický a ekonomický systém, jež dává politickou moc oligarchům jako je Babiš, případně umožňuje vládnout neschopným, leč poslušným administrátorům nadnárodního kapitálu jako je Fiala. Jsme svědky stále stejného mediálního dramatu: zkorumpovaný Fiala vs čistý lid a zkorumpovaný Babiš vs čistý lid.

Populistický politický styl ale ve své podstatě není ničím jiným než zbastardizovaným marxistickým uvažováním. Logika třídního boje proletariátu proti vládnoucí buržoazii je ovšem nahrazována prázdným moralizováním. Díky tomu se pak za autentického reprezentanta lidu a bojovníka proti zkorumpovaným elitám může vydávat i miliardář (Trump, Berlusconi, Babiš). Stačí jen, aby si dotyčný koupil dostatečně výkonný mediální aparát, který vysvětlí, že jejich peníze jsou čisté na rozdíl od peněz ostatních příslušníků elit. Moffitt správně poukazuje, že když zkoumáme populismus nestačí se zaměřit jen na populistického aktéra, ale že musíme zkoumat širokou mediální krajinu dané země. To znamená zkoumat vlastnickou strukturu médií. A od toho bodu už je jen nepatrný krok k tomu přejít ke skutečnému kořeni problému, totiž k otázce distribuce ekonomické a politické moci ve společnosti. Epidemie populistického fenoménu je totiž vždy příznakem selhání marxistické levice – kdyby byla dostatečně silná, tak by latentní třídní vědomí pracujících nemohlo být zneužito populisty.

K tomu:

Místo strašení populismem či "metapopulismem" by to chtělo vrátit se k teorii. Hlavní problém je totiž právě v ztrátě kontaktu  levice s teorií. Dovolím si parafrázovat tuto pasáž:

"Populistický politický styl ale ve své podstatě není ničím jiným než zbastardizovaným marxistickým uvažováním. Logika třídního boje proletariátu proti vládnoucí buržoazii je ovšem nahrazována prázdným moralizováním."

A to takto:

"Dogmatickýpolitický styl ale ve své podstatě není ničím jiným než zbastardizovaným marxistickým uvažováním. Logika osudového střetu mezi současnou globální mocí vyrostlou z pozičního investování a na poziční investování navazujícího vytváření struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad je ovšem nahrazována prázdným a  dogmatickým omíláním vyčpělých a nefunkčních schémat."

K pochopení toho, o co jde, snad stačí odkaz na následující text popisující strukturu a způsob fungování současné globální moci: https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

Každý si může ověřit, zda tento popis je či není v souladu s fakty. Chápat logiku současného dění prizmatem "třídního boje proletariátu proti vládnoucí buržoazii" je nejen hodně zjednodušené, ale přímo zavádějící. Z praktického hlediska například působí přímo rozkladně a dezorientačně, pokud jde o odpověď na otázku hegemona a jeho spojenců při vytváření obdoby jednotné lidové fronty, která  by degenerující současné globální moci čelila.

Ztráta kontaktu s funkční teorií rozvíjenou v souladu s Marxovým metodologickým odkazem je obrovská. Obnovit tento kontakt nebude jednoduché a dá to hodně práce. Každý, kdo pochopí, že je nejvyšší čas a v rámci svých možností k obnově tohoto kontaktu napomůže (není to záležitost jen pro "profíky", tady je  nutná masová účast), sehraje velmi důležitou historickou roli.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Výhled na Blaník. Ale nejen na něj. Panoramatický výhled kousek od odbočky z dálnice na Vlašim, ale musíte jet na druhou stranu, směrem na Kácov. Kousek. Asi 600 m odbočka vlevo na Zdebuzeves a po 250 m sjedete na polní cestu. Lze dobře zaparkovat. Malá procházka na Velkonáč (509 mnm) a nádherný panoramatický výhled na všechny strany. Ať jedete z Brna do Prahy či Prahy do Brna stojí za to obětovat 20-30 minut a vychutnat tu krásu tam, kde se snoubí krása Posázaví a Vysočiny.

Tak to je ten Blaník. Vlevo od něj Vlašim.

Krása podzimu. Javor.

Toto je třešeň.

A toto je další nádhera. Pohled přes dálnici (kterou krajina ukryla) na jih. Blaník je vlevo.