Vize, jakou potřebujeme/1402

Vize, jakou potřebujeme/1402

Prokop-Hauser v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus/4

Reaguji na jeden z nejobsáhlejších příspěvků v časopisu Argument z pera Vítka Prokopa, který je věnován knize Michala HauseraMetapopulistická demokracie: Politika doby přechodu, s jejímž poselstvím autor článku souzní. C Celé zde: https://casopisargument.cz/66159

Podle mého názoru, který doložím, se jedná o obyčejný dogmatismus doprovázený všemi neduhy:

- Neúctou k teorii.

- Syndromem sektářské výlučnosti.

- Ambicí kádrovat.

Z velmi obsáhlého článku V. Prokopa (i v něm obsažených citací M. Hausera) vyberu to nejdůležitější s důrazem na to, co považuji za nejpřínosnější (autentické pasáže z textu Vítkova pojednání pro lepší orientaci odlišuji barvou).

K článku V. Prokopa o knize M. Hausera v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus – část IV.

Dnes se dostáváme k tomu, jak autoři chápou nepřátele socialismu, resp. ty, kteří od myšlenky socialismu odstoupili a zradili ji:

K vyhasnutí komunistické myšlenky byla potřeba dvojí smrti – nejdříve ve státech RVHP a poté v kancelářích komunistických a socialistických stran v západní Evropě. Poslední hřebík do pomyslné rakve byl zasazen v roce 1995, kdy se Tony Blairovi podařilo změnit článek 4 v ústavě britské Labour party. Zatímco původní znění nepřímo deklarovala snahu dosáhnout socialismu: "zajistit pracujícím – rukama nebo hlavou – plody jejich práce v plné míře... na základě společného vlastnictví výrobních prostředků, distribuce a směny a nejlepšího dosažitelného systému lidové správy a kontroly každého odvětví či služby" tak Blairova úprava byla pouze vágním komunitaristickým prohlášením: "Labouristická strana...věří, že díky síle našeho společného úsilí dosáhneme víc, než čeho bychom dosáhli každý sám...abychom naplnili svůj skutečný potenciál a vytvořili pro nás všechny společnost, v níž...práva, která užíváme, odrážejí povinnosti, které máme, a kde žijeme společně, svobodně, v duchu solidarity, tolerance a respektu." V tento moment bylo dokonáno. Klasické levicové síly jako byla italská komunistická strana či japonští socialisté v 90. letech zanikly a ostatní po vzoru Blaira splynuly s liberálním mainstremem. Toto splývání u nás ilustrovala sociální demokracie, která neměla problém svého času vládnout na celostátní úrovni s podporou ODS, a i po konci opoziční smlouvy tato spolupráce na mnoha radnicích pokračovala. Pole pro pravicové populisty bylo volné. Hauser ve svojí knize místo zprofanovaného slova populismus mluví o metapopulismu. Jaký je přesný rozdíl? Podle autora: "Termín "metaksi" [...] velmi dobře vystihuje současnou povahu politiky a vládnutí, která se nalézá v podobné síti protikladných vztahů, které zachycují eliptické cirkulace: nachází se mezi postmoderní a liberální mnohostí a jednotícími tendencemi, mezi nekonzistencí a řádem, mezi tekutostí a identitou, mezi radikalizovaným individualismem ("libertariánským autoritářstvím") a novými komunitami, mezi "postmateriálními" a "materiálními" hodnotami, mezi simulakry a reálnem, mezi stranickým systémem a novými hnutími, mezi liberální demokracií a populismem. Jinými slovy, každá vláda jedná ve společnosti, ekonomice a kultuře, v níž probíhají chaotické eliptické cirkulace...výraz "metaksi" mimoto odkazuje na prolínání populistické politiky do rétoriky a strategií liberálnědemokratických stran, na niž upozorňují současní politologové a sociologové [.]"

K tomu:

Problém je popsán poměrně přesně a výstižně. V celém, připomínám velmi obsáhlém, článku V. Prokopa a ani v knize M. Hausera však není dána odpověď na zásadní otázky:

1. Co bylo příčinou úpadku "reálného socialismu"?

2. Proč neexistovala a reálně neexistuje funkční alternativa?

3. Jakou podobu má lidská pospolitost z hlediska objektivních vývojových tendencí, resp. jakou pojmově vyjádřenou představu dosadit do pojmů "socialismus" či "komunismus", případně jiných vhodnějších pojmů, které by dostatečně vyjadřovaly to, o co usilovat.

Je to (vycházím přímo z citované původní ústavy britské Labour party):

"společnost, v níž jsou pracujícím na základě společného vlastnictví výrobních prostředků, distribuce a směny a nejlepšího dosažitelného systému lidové správy a kontroly každého odvětví či služby zajištěny v plné míře plody jejich práce"?

Jenomže se  ukázalo, že právě takto to nefunguje a nemůže fungovat:

- Společenské vlastnictví vzniklé postátněním je nestabilní, vytváří ekonomický základ pro vznik Djilasovy "nové třídy".

- Systém lidové kontroly nefunguje (tak, jako nezafungoval "rabkrin", tj. dělnicko-rolnická inspekce, na kterou sázel Lenin v poledních obdobích svého života); zde je na místě připomenout Hurwiczovu otázku nastolenou v názvu jeho projevu při udělení Nobelovy ceny za ekonomii: "Ale kdo uhlídá stážce?"

- Alokace "plodů práce" je také velký problém, a  to nejen z hlediska otázky jak (efektivně či spravedlivě?) rozdělit tyto "plody", ale i jak je rozdělit na prostředky sloužící k osobní spotřebě a sloužící k investování?

Kdo přeskočí tyto otázky, vyprodukuje nepoužitelný a zavádějící text, a to právě tak, jako ten, kdo si dobře nezapne první knoflík, se už neobleče.

Předpoklad implicitní zřejmosti toho, že víme, co je to "socialismus", pokud bychom to chtěli vědět, je velmi nebezpečná forma dogmatismu, která blokuje rozvoj teorie.

V příštím pokračování uvedu příklad toho, co jsem nazval "nepoužitelný a zavádějící text".

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Každoroční podzimní výlet do Brd. Kolem Kamenné. Tentokrát jem hřeben obešel po dolní straně nad Řevnicemi.

Obešel jsem Kamennou (proč se jí asi říká "Kamenná?"), jedno z nejhezčích míst v Brdech.

Některé bizarní útvary vytvořila sama příroda.

Tuto houbu jsem viděl poprvé. Moc pěkná ve tvaru téměř srdíčka. Podobný měly i ostatní tohoto druhu.

Návrat k autu zaparkovanému na silnici z Mníšku k Řevnicím. Pohled na vzdálenější část Brd.