Vize, jakou potřebujeme/1400

Vize, jakou potřebujeme/1400

Do série "Dobrá teorie dneška: Prosadí se?" zasazuji reakci na důležitý článek týkající se základního sporu o levicové politice. Po těchto volbách zvlášť důležitý.

Prokop-Hauser v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus/2

Reaguji na jeden z nejobsáhlejších příspěvků v časopisu Argument z pera Vítka Prokopa, který je věnován knize Michala HauseraMetapopulistická demokracie: Politika doby přechodu, s jejímž poselstvím autor článku souzní. C Celé zde: https://casopisargument.cz/66159

Podle mého názoru, který doložím, se jedná o obyčejný dogmatismus doprovázený všemi neduhy:

- Neúctou k teorii.

- Syndromem sektářské výlučnosti.

- Ambicí kádrovat.

Z velmi obsáhlého článku V. Prokopa (i v něm obsažených citací M. Hausera) vyberu to nejdůležitější s důrazem na to, co považuji za nejpřínosnější (autentické pasáže z textu Vítkova pojednání pro lepší orientaci odlišuji barvou).

K článku V. Prokopa o knize M. Hausera v !Argumentu: Obyčejný dogmatismus – část II.

Autoři (nadále vždy budu mít na mysli knihy M. Hausera i její reflexe V. Prokopem) nemohou opominout selhání toho, co samo sebe  nazývalo "reálným socialismem". Podívejme se, jak na to jdou:

"Hauser na vztah populismu a marxismu ve své knize naráží, když spojuje vzestup metapopulismu s vyčerpáním komunistické myšlenky. V obou těchto instancích, ale Hauser popisuje hlavně pohyb idejí a nereflektuje pohyby v ekonomické základně, které oba tyto jevy vůbec vytvořily na prvním místě."

Nutno ocenit, že příčinu selhání socialismu hledá V. Prokop v ekonomické základně. Tak  se podívejme, kde ji nachází:

"Lenin ve svém článku Velký začátek z roku 1919 upozorňuje na to, že v souboji socialismu s kapitalismem zvítězí ten společenský systém, který zajistí větší produktivitu práce. Pokud se podíváme na dostupná data tak výstup na pracovníka ve východoněmeckém průmyslu v roce 1989 odpovídal přibližně 44 % úrovně západoněmeckého průmyslu. Východní Německo přitom bylo jedním z nejbohatších protosocialistických států. Pokud srovnáváme produktivitu práce Sovětského svazu tak vidíme, že v roce 1987 byl Sovětský svaz v průmyslové produktivitě někde na 24,8 procentech produktivity USA vyjádřené na jednoho pracovníka. Ano, hospodářské embargo uvalené kapitalistickými státy a další nástroje ekonomické války jsou částečně zodpovědné za tyto chabé výsledky. Je ovšem nutné zdůraznit, že bylo prací značně drahých aparátů východoevropských tajných služeb tyto negativní jevy překonávat. Odhaduje se přitom, že nebýt průmyslové špionáže Stasi tak by byla východoněmecká produktivita ve skutečnosti nižší až o 13 procent!"

Tady by řekl: Přímo skvělé! I čísla jsou poučná. Ovšem teď přijde otevření cesty do slepé uličky:

Zkrátka od 70. let se stále více zdálo, že kapitalistický systém dokáže zajistit lepší kvalitu života obyvatelstvu, protože je hospodářsky výkonnější než systém centrálního plánování protosocialistických států, jež deklarovaly snahu dosáhnout komunismu. Tento stav vedl ke skomírání popularity komunistické myšlenky na obou stranách železné opony. Ovšem co způsobilo, že měly kapitalistické státy lepší ekonomické výsledky než ty protosocialistické? Tajemstvím úspěchu byl kontejner. To, čemu se oprávněně říká kontejnerová revoluce, ale zrodilo příšeru neoliberalismu, jenž velmi rychle přivedla na svět další monstrum – pravicový populismus. A i ten je jen symptomem něčeho mnohem horšího.

Takže nad Leninovým "komunismus = sovětská moc + elektrifikace" zvítězila "kontejnerizace".

V. Prokop tím má na mysli to, že používání kontejnerů revolučním způsobem snížilo transakční náklady na přepravu pevných nákladů všeho druhu a nahrálo technologické globalizaci. Umožnilo vyrábět cokoli kdekoli, tj. přenést konkurenci na globální úroveň. To umožnilo radikální snižování nákladů na pracovní sílu a propůjčilo ekonomickou dynamiku systému založenému na konkurenci reprodukujících se kapitálu. Ale že by se tím socialismus nechal tak snadno porazit?!

Autoři se vůbec nezabývají problematikou vnitřní degenerace socialismu, která byla způsobena vznikem nové třídy, tj. přeměnou funkcí a majetek, neplnohodnotného vlastnictví daného výkonem dílčích vlastnických funkcí ve velké dělbě  práce ve vlastnictví plnohodnotné. Tak jak to popsal již v 50. létech jugoslávský znalec Marxova díla Milovan Djilas a také si to "po zásluze" odseděl v kriminále. Nezabývají s tím nejdůležitějším.

A co hůř. Přebírají vykleštěný výklad socialismu, tak jak by zpracován ideology nové třídy, těmi nejortodoxnějšími. Stačí dobýt moc a znárodnit, pak už se vyřeší vše (jen kdyby nebyly ty kontejnery)... Výklad socialismu té třídy, která se v podmínkách toho, co nazývají "protosocialismem" nejen zrodila, ale v jednotlivých sovětských republikách a později i u nás rozpadem Sovětského svazu a u nás skrytým, ale nyní stále viditelnějším polistopadovým obratem ZVÍTĚZILA. Proto hovořím o obyčejném dogmatismu. Dogmatismu suslovovsko-bilakovského typu.

"Kontejnerové revoluci" v podání V. Prokopa věnuje pozornost v dalším pokračování. Vyberu nejlepší jeho pasáže. Obsahují dobré postřehy, ale vyrovnat se takto s příčinami úpadku toho, co nazývají "protosocialismem" je více než hloupé. A nazývat to "porozuměním tepu doby" namyšlené.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

I v Praze máme Novou ves. Málokdo ví, kde. Je pod Velkou Ohradou nad Prokopským údolím před soutokem Prokopského potoka s Dalejským potokem.

Najdeme zde docela pěkné skály naproti Butovickému hradišti.

A jsou odsud i pěkné výhledy směrem k Butovickému hradišti.

Tady dokonce vidíme, jak daleko za Butovickým hradištěm pokračuje rozšiřování Barrandovského sídliště směrem ke Slivenci a Holyni.

A to už se vracím k Velké Ohradě, kde jsem zaparkoval auto.