Vize, jakou potřebujeme/1353

Vize, jakou potřebujeme/1353

Jednání Trump-Putin začátek obratu? - část II.

Poměrně nečekaně se zrodila mimořádně zajímavá série k jednání Trump-Purin. Ještě před tím, než k vlastníku jednání došlo. Tato série belmi významně přispěla k zařazení pěstování vize do širšího kontextu globálního dění, současně uázala i metodologický význam pochopení zásadní změny a některých dalších teoretických východisek k přdvídání aktuálního dění.

O jeden z nejvýznamnějších příspěvků se zasloužil Jan Campbell. Tento díl série byl uveřejněn ještě před jednáním. Můžete posoudit, jak přesně odhaduje další vývoj událostí.

Příspěvek Jana Campbella

Jan Campbell zase dokázal, že je ve formě. Bezprostředně po jednání Trump-Putim zveřejnil jeden z nejlepších příspěvků na téma výsledků a stihl ještě reagovat na doyena zahraničních komentátorů Milana Syrůčka a  připomenou některé epizody z nedávné minulosti. O jeho článek Nebojte se být hloupí se popralo více alternativních medií, např.

https://www.ceske-novinky.cz/2025/08/17/jan-campbell-nebojte-se-byt-hloupi/

Pokusil se nahlédnout za oponu jednání ještě před tím, než představení začne. Proto začíná výrokem M. Syrůčka, v názvu své analýzy uvedl Aljaška-víme, že nic nevíme. Vybírám nejvýznamnější části (od svého textu odlišuji barvou) a doplňují svými  poznámkami:

Za prvé: Setkání a jednání daly podnět k normalizaci rusko-amerických vztahů v široké škále otázek: dialog o strategické stabilitě, diplomatické kontakty a ekonomická spolupráce. Na tiskové konferenci Putin a Trump zdůraznili, že konfrontace není prospěšná ani pro Rusko, ani pro Spojené státy, a že překonání rozdílů a rozvoj spolupráce bude přínosem pro obě strany. - Neexistuje proto žádný objektivní důvod informovat detaily jednání nepoučitelné v EU a EK.

Za druhé: Putinovi se podařilo přesvědčit Trumpa a jeho poradce historickými fakty. Tím posunul diskusi o Ukrajině do nejziskovějšího pro Rusko a jediného formátu: žádné příměří, ale mír, nebo kapitulace nejenom Ukrajiny, ale i NATO a jeho slouhů. Opakuji mnou několikrát napsané a zveřejněné: z historického pohledu a na základě zkušenosti s NATO a Zelenskym a faktů, příměří nelze považovat za výchozí bod. Jenom mír může být konečným výsledkem. - Protože Evropa dogmaticky a proti všech principům logiky a geopolitiky požaduje opak, potvrdilo se, že evropský přístup není akceptován jak Ruskem, tak Spojenými státy. Zelenskyj a dočasní evropští lídři buď přijmou rusko-americké dohody, nebo se octnou na lavici obžalovaných a budou souzeni svými občany a vítěznou vojenskou silou.

Mír je za horizontem. - Proč tak myslím? Nejprve musí Rusko a Spojené státy vypracovat všechny podmínky pro konečné urovnání, a to bude nějakou dobu trvat, přestože oba státy se nenechají zdržovat blábolením a hledáním konsensu představitelů EU, EK a EP...

Summit ukázal, že největší vojenský konflikt naší doby se řeší dohodou velmocí a ne trpaslíků...

Předpokládané diskuze o ukrajinském osídlení, otázkách bezpečnosti a kontroly zbrojení a hospodářské spolupráci mezi Ruskem a Spojenými státy, včetně Arktidy nepodléhají konzultacím s EU, EK, EP ani s NATO. Proč? Protože USA se již osvobodily od ochranné role matky a otce Evropy. To je něco, co si naše ještě elity nemohou představit, a proto se nemohou osvobodit od iluze vědění o novém uspořádání světa a myslí po staru...

Evropa přijme nebo nepřijme podmínky dohodnuté Putinem a Trumpem, což potvrzuje vyjádření prezidenta Trumpa v rozhovoru s partnery. Toto dilema je pro Evropu nejenom ponižující, ale zároveň dokazující neschopnost vytvářet alternativní řešení, bez kterých není svobody a možnosti mít a realizovat svoji vlastní vizi...

Pokud Evropa a Zelenskyj podmínky USA a Ruska neakceptují. - V tomto případě je Trump obviní z narušování jednání. Je s pravděpodobností hraničící s jistotou možné zastavení nebo výrazné omezení vojenské pomoci Ukrajině, včetně přenosu zpravodajských informací a dodávek zbraní přes evropské země. - Proto se evropští lídři v pondělí 18. srpna pokusí Trumpa přesvědčit a donutit ho, aby odstoupil od dohod s Putinem. S pravděpodobností hraničící s jistotou je nepravděpodobné, že uspějí, již z předem uvedených důvodů. Nemohu vyloučit podbízení a lichocení Trumpovi a hloupé vysvětlování pokrytců s pomocí hlubokého státu, který představuje mimo jiné senátor Lindsey Graham a extremisté Federální služby finančního monitorování, že souhlasem s Putinem ukázal slabost a nechal se přehrát. Kromě toho Evropa nemá žádné komprimáty na Trumpa, naopak: Trump jich má tolik, že si rád vezme čas na jejich výběr a použití ve vhodnější čas...

Trump dal jasně najevo, že Evropa nemůže diktovat podmínky jednání s Putinem a nemá v úmyslu narušovat výsledky kontaktů s Ruskem, protože to není v zájmu Spojených států...

Nyní budeme pozorovat aktivní a pokrytecké akce Evropy v objetí strachu. Začne boj za revizi výsledků summitu Putin-Trump, boj o nová jednání s účastí evropských trpaslíků v roli křoví. Pokud Trump bude s tímto postojem souhlasit, mírový proces se opět zastaví. Pochybuji však, že Trump takový krok učiní.

Pokud Trump evropský postoj nepřijme, což se mi jeví pravděpodobnější, pak jsou možné dva scénáře:

1) Trumpova administrativa úplně přestane podporovat Ukrajinu a Ukrajina bude poražena.

2) Zelenskyj souhlasí (sám) s rusko-americkými podmínkami a proces urovnání konfliktu bude pokračovat...

Ukrajina nemůže vzdorovat sama. Veškerá naděje se upíná k dočasným lídrům EU, kteří teoreticky mohou přesvědčit Trumpa, aby odstoupil od dohod s Putinem.

Protože celá logika vyjednávacího procesu je taková, že se obě velmoci vzájemně dohodly, lze předpokládat, že rozhodnutí prezidenta nebude změněno. Proč? Na rozdíl od svého prvního funkčního období Trump má nyní mnohem silnější domácí politickou pozici. Není pod tlakem vymyšleného Russiagate, obvinění z tajných dohod s Ruskem, a dokonce i z práce pro Kreml. V důsledku zmíněného musel po setkání v Helsinkách v roce 2018 od dohod s Putinem upustit.

Dnes prezident Trump jedná z pozice síly. Je prokázáno, že příběh Russiagate byl zfalšován demokraty. Protože prezident Trump nemá žádný domácí politický důvod ustoupit, myslím si, že bude dodržovat dosažené dohody a Evropa by se měla připravovat na pokání, omluvu a změnu elit.

K tomu:

V podstatě zcela odpovídá mému pohledu. Jen roli "hlubokého státu", kterou J. Campbell zmiňuje, vidím trochu jinak. Jde nikoli o "stát" (který by byl lokalizovaný na nějaký konkrétní "stát" v našem smyslu), ale o současnou globální moc rozlezlou ve vlivových sítích, které mají větší moc než viditelné státní i nestátní instituce a prostřednictvím kterých jsou dosazovány vyprázdněnci k vykonávaní zvrácené vůle. Tato moc poté, co jsou Spojené státy "debidenizovány" (tj. místo dosazených hlupáků manipulovaných současnou globální mocí začínají ve Spojených státech hrát zase první housle skutečné osobnosti, které hájí zájmy této země a jejích občanů), se po způsobu vetřelce přestěhovala do dosud kontaminované EU a Británie. Srazilo to roli tohoto velkého regionu, ve kterém kdysi došlo k nejvýznamnějším vzestupům lidské civilizace, do pozice nuly v přeformátování světa (čtyři supervelmoci a bezvýznamný outsider zabředávající do stále větších problémů, ovládaný cizí mocí). Současné globální moci jde o přežití. Ve Spojených státech ještě přežívá, ale již vyhnívá. V EU dominuje. Pokud by se jí podařilo hrotit konflikt a vyvolávat konfrontace s globálními dopady, může strhnout svět do tragédie. Svět jako takový, včetně a zejména světu normálních (nezmanipulovaných) lidí, jí však již má plné zuby a dělá se mu zní šoufl.

Ještě detail: Podle mě aljašské dohody mohly jít mnohem dál (proto ta oboustranná spokojenost), a to ve směru, kdo a do čeho bude investovat, jak se využije a rozdělí obrovský potenciál, který se uvolní trvalým mírem (a ne přestávkami v ringu), jaká reprezentace na Ukrajině a návazně i v EU a Británii bude schopna vrátit svět do modu normálního  fungování.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Už dlouhou dobu jsem toužil podívat se do Temešváru, města v maďaské části Rumunska se slavnou dávnou i nedávnou historií. Město je to dost velké, hodně špatně se tam parkuje, ale stojí za to jej navštívit.

Ubyloval jsem se kousek odsud, asi 50 km, ve městečku Lugoj. Mj. i proto, abych se podíval na druhou stranu až k Železným Vratům na Dunaji. Po cestě jsem navštívil i některá další města, městečka či místa. Bylo to zajímavé a stálo to za to.

Poslední den před odjezdem jsem i udělal čas na prohlídku Lugoje, městečka ve kterém jsem byl ubytován. Část centra vypadá poměrně dobře.

Svým způsobem pozoruhodné a vypovídající...

Ale i zde v centru, dokonce v části, kterou dříve obývali Schwábové, je ještě co dohánět.

Řeka Teméš (Timiš), která městečkem protéká. Vlevo budova místního divadla.