Jak bojovat proti vyhrocování konfrontace

16. duben 2014 | 09.52 |

Dnes mám přednášku s názvem "Rozvoj kompetencí: spolupracovat, naslouchat a akceptovat názory druhých". Je volně přístupná. Koná se na Vysoké škole finanční a správní, roh Estonské a Kodaňské ve Vršovicích od 17.30 v místnosti 230 (asi 90 minut i s besedou, pak si jdeme sednout do restaurace Padova).

Toto téma jsem přednášel již v Mostě, v Plzni a pochopitelně i Praze. Dnes chci v souvislosti s aktuálním děním udělat určité inovace, které souvisí mj. i s otázkou, jak v dnešní složité době "prokomunikovat" reformy, které by napomohly přechodu k ekonomice založené na produktivních službách.

Jednou z hlavních myšlenek přednášky je, že vše, "co se má tak a tak a ne jinak" ("A je B a nikoli ne-B"), se za určitých (jiných) podmínek "může mít i jinak" (za určitých pozměněných podmínek, když překročíme hranice stávajícího, může platit "A je ne-B).

Stručně řečeno, každé tvrzení má svůj PŘESAH ve výše uvedeným smyslu. Schopnost přesahu je základem inovačních, systematizačních, komunikačních a realizačních schopností.

Z praktického hlediska je dobré rozlišit tři fáze přesahu:

- Formální, tj. k danému tvrzení zformulujeme alternativu ("jak jinak to může být").

- Interpretační, tj. hledáme interpretaci přesahu ("jakou konkrétní podobu by měla alternativa"), vytváříme si určitou představu o alternativně.

- Vymezující, tj. vymezujeme podmínky, za kterých platí původní alternativa, a podmínky, kdy dochází k přesahu a začíná platit doplňující alternativa.

Co z výše uvedeného kontextu je v současné době aktuální? Schopnost přesahu a tím i schopnost komunikovat (spolupracovat, naslouchat a akceptovat názory druhých) je dnes vážně ohrožena. O co více je dnes potřebnější, o to více hrozí ztráta či potlačení této schopnosti v hlavách velkého počtu lidí. Je to dáno krizí toho, co nazývám "základním globálně sdíleným ideovým paradigmatem", a přechodem ze stádia využívání tohoto paradigmatu do stádia provokování, vyhrocování a rozšiřování nejrůznějších konfliktů jako (zoufalého, o to však více nebezpečného) nástroje moci, která původně ke svým účelům globálně sdílené základní ideové paradigma využívala.

Připomenu, co nazývám základním globálně sdíleným paradigmatem:

Koncept, ze kterého vychází analýza a komentování událostí, se opírá o vymezení toho, co jsou struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jak tyto struktury vznikly a vyvinuly se v globálně provázaný systém, jak si podřídily zpravodajské služby (formou privatizace jejich enkláv), jak penetrovaly institucionální systémy jednotlivých zemí a jaké mají lokální modifikace. Pro fungování těchto struktur jsou mimořádně významná jádra vyjednávání vlivu, přičemž k vyjednávání vlivu dochází v rámci určitého globálně sdíleného základního ideového paradigmatu. To je založeno na následujícím:

- Prosazování silových řešení doslova "za každou cenu".

- Pěstování obrazu nepřítele a výroba reálného nepřítele (právě uplatňováním silových řešení).

- Používání dvojího metru k demonstrování moci a možnosti využívat in-side informace při ovlivňování chování osob.

- Kontrola chování osob v oblasti politické reprezentace vlastní země i ostatních zemí (jejich monitorování, výroba kompromitujících materiálů, vydírání, protěžování i "měkké" řízení formou poskytování in-side informací, přičemž to poslední je bezprostředně spojeno s prosazením silového řešení za každou cenu).

Právě takovéto základní ideové paradigma totiž umožňuje efektivně zastírat a překrývat činnost struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad působících v globálním i lokálním měřítku, viz např.:
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/617-71-112-hra-co-prinesl-20-9-13-superafera-100.html

Toto je formulace z článku napsaného 24. září loňského roku, v kontextu s tématem komunikace jsem základní ideové paradigma popsal již dříve, např. v článku z 1. června loňského roku, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/295-70-4-thbu-o-co-se-oprit.html

Kdo jen trochu vnímá realitu jak ve světě, tak i u nás, nemůže si nepovšimnout, jak narůstají nejrůznější animozity mezi lidmi. Je dobré se pokusit z nadhledu odpovědět na otázku, proč k tomu dochází. Kdo a proč je vyvolává.

Ve světě narůstajících konfliktů se masově šíří deformace psychiky, která má tyto parametry:

- Zasažený touto deformací vidí jen svoji pravdu, nedokáže a nechce se na to, co se děje podívat očima druhého.

- Zasažený touto deformací vidí jen křivdy, které se staly jemu a jeho blízkým, nevidí křivdy, k nimž dochází na druhé straně, křivky, které páchá jeho strana.

- Zasažený touto deformací sleduje jen ty informace, které jsou v souladu s názorem, který si vytvořil, a odmítá informace jiné (nechá tak se sebou dobrovolně manipulovat).

- Zasažený touto deformací se vědomě zapouzdřuje, není schopen se vcítit do stanoviska druhého, není schopen si představit, "jak by to bylo, kdyby to bylo jinak", ztrácí jednu ze základních schopností normálního člověka, schopnost přesahu stávajícího.

Doba, do které jdeme (či spíše jsme vrženi) bude krutá. To, s jakými ztrátami touto dobou projdeme (co ztratíme, jak poznamená nás a vztahy mezi námi), bude rozhodující měrou záviset na tom, kolik lidí nejenže neztratí schopnost přesahu (ve výše popsaném smyslu), ale docení její význam právě v současné době, vědomě si ji bude hájit a pěstovat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak bojovat proti vyhrocování konfrontace ondrey 16. 04. 2014 - 10:40