Kdy a jakým způsobem se mýlíme?

31. prosinec 2012 | 09.37 | rubrika: první rubrika
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2 (4x) | přečteno: 208x

Od čeho se očistit při vstupu do Nového roku

31. prosinec 2012 | 08.17 | rubrika: první rubrika

Od čeho se očistit při vstupu do Nového roku

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2.33 (3x) | přečteno: 135x

Koho a proč budu volit prezidentem?

30. prosinec 2012 | 09.47 | rubrika: první rubrika

Koho a proč budu volit prezidentem?

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 2.46 (13x) | přečteno: 1.287x

Proč se ptáci vrací z Jihu?

29. prosinec 2012 | 05.34 | rubrika: první rubrika
Proč se ptáci vrací z Jihu?
Za chvíli odjíždím z francouzského Cannes do Prahy. Přes týden v čase Vánoc jsem pobyl u středomoří, užil si trochu tepla a přírody v rozpuku. Teď mě čeká dlouhých 1300 kilometrů a zima. Přesto se už těším na domov. Ten má mnoho tváří. Jedním z míst, kde se cítím "hodně doma" je Tišnovsko. Pocházím z Brna a do Tišnova
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 110x

Podle čeho volit prezidenta?

28. prosinec 2012 | 06.40 | rubrika: první rubrika
Podle čeho volit prezidenta?
V článku "Teorie her jako bojové" umění, viz:
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 217x

Teorie her jako bojové umění

27. prosinec 2012 | 09.00 | rubrika: první rubrika

Teorie her jako bojové umění
Na můj článek na blogu "Anatomie původu lumpáren" viz:
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 359x

Jak jsem se stal revizionistou?

26. prosinec 2012 | 08.47 | rubrika: první rubrika

Jak jsem se stal revizionistou?
Včera (25.12.2012) na můj článek "2012: Od kradení "v malém" ke kradení "ve velkém"
komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 174x

2012: Od kradení "v malém" ke kradení "ve velkém"

25. prosinec 2012 | 06.32 | rubrika: první rubrika

2012: Od kradení "v malém" ke kradení "ve velkém"
Současnou situaci bychom mohli nejlépe charakterizovat jako postup od kradení "vmalém" (v rozsahu desítek
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (4x) | přečteno: 225x

Jak je ptákům v zimě na Jihu? II

24. prosinec 2012 | 19.22 | rubrika: první rubrika

Jak je ptákům v zimě na Jihu? II

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 79x

Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

24. prosinec 2012 | 18.35 | rubrika: první rubrika

Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

komentáře (6) | přidat komentář | hodnocení 1 (3x) | přečteno: 196x

Jak financovat vysoké školy?

24. prosinec 2012 | 18.33 | rubrika: první rubrika

Jak financovat vysoké školy?

 Současná vláda se začala zabývat i tím, jak zlepšit kvalitu vysokoškolského vzdělání. Chtělo by to říci - konečně! Jenže celou věc pojala zcela administrativně: Mají být zpřísněny podmínky magisterského studia, nastaveny standardy,

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 148x

Děje se něco mimořádného?

24. prosinec 2012 | 08.09 | rubrika: první rubrika

Děje se něco mimořádného?

 Každá doba si vytváří iluze o sobě samé. Dochází přitom k paradoxnímu spojení dvou hlavních - ovšem zcela opačných - motivů:
- Prvním z těchto motivů je, že žijeme v nějaké zvlášť výlučné době, kdy
komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 121x

Jak je ptákům v zimě na Jihu?

22. prosinec 2012 | 19.38 | rubrika: první rubrika

Jak je ptákům v zimě na Jihu?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1.33 (6x) | přečteno: 132x

Anatomie původu lumpáren

20. prosinec 2012 | 08.49 | rubrika: první rubrika
Anatomie původu lumpáren
Dotazy, které reagují na téma článku "Kdo a jak u nás vládne?"
K tématu, kterému jsem se věnoval v článku "Kdo a jak u nás vládne?" na svém blogu 14.12.,
jsem
komentáře (4) | přidat komentář | hodnocení 3.5 (2x) | přečteno: 359x

Jak financovat vysoké školy?

19. prosinec 2012 | 09.26 | rubrika: první rubrika

Jak financovat vysoké školy?

 Současná vláda se začala zabývat i tím, jak zlepšit kvalitu vysokoškolského vzdělání. Chtělo by to říci - konečně! Jenže celou věc pojala zcela administrativně: Mají být zpřísněny podmínky magisterského studia, nastaveny standardy, aby na ně dosáhli jen kvalitní uchazeči, viz:

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-58979290-univerzity-vs-bakalari-magistri-fiala#.UNCmI__2sz8.facebook

Současně s tím se snaží dostat pod plnou kontrolu činnost akreditační komise a pokusit se převést na orgány ministerstva její klíčové pravomoci. Nebudu rozvíjet téma, jak je takový přístup zneužitelný (to zmíním až v závěru). Za podrobnější pohled stojí dva jiné aspekty problému:

1. Proč vláda nevyužila to, co již bylo dávno a kvalitně připraveno.

2. Proč "reformní" vláda sahá k čistě administrativnímu řešení, když se nabízelo řešení založené na přirozených ekonomických principech.

Co bylo uděláno doposud?

Již v polovině 90. let se připravoval tzv. Botlíkův návrh na financování vysokých škol, který vycházel z australských zkušeností. Australský systém se ukazuje - i s odstupem téměř 20 let - jako nejvhodnější základ. Je založen na tom, že student platí (resp. může platit) až po ukončení vysoké škol procentuálně stanovenou část ze svého příjmu. A to ještě až tehdy, když má dostatečně vysoký příjem. Přímá platba je výrazně zvýhodněna. Na základě toho byl u nás zpracován výše zmíněný záměr zákona.

Na základě toho v roce 2001 připravil tým vedený P. Matějů (jehož práce jsem měl potěšení se zúčastnit) zákon o změně financování na vysokých školách. P. Matějů byl spolu s poslankyní J. Mihalčinovou též jeho předkladatelem. V únoru 2002 tento zákon těsnou většinou neprošel. Návrh pracoval s podstatnou invencí, a to i oproti modelu uplatňovanému v Austrálii. Kladl důraz na to, aby způsob placení co nejvíce odpovídal tomu, jak funguje cena. S touto myšlenkou do týmu přišel J. Vorlíček. Pro způsob placení se vžil název "přenesená cena", kdy každý, kdo nemá na zaplacení přímého školného:

- Platí až z toho, co mu vzdělání vynese (po překročení určité hranice dosaženého příjmu).

- Platí podle toho, co mu vzdělání vynese (procentem z příjmu).

- Platí přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl (své "mateřské" vysoké škole, resp. fakultě).

Každým rokem by tomu, kdo neplatí přímo, narůstal určitý závazek vůči fakultě. Tento závazek by nebyl úročen (což je podstatný moment systému). Přímé platby by byly výrazně zvýhodněny (až o 50 %).

Celý systém by vyrůstal na bázi uchování stávajícího způsobu financování jako jeho motivující nadstavba a postupně by na sebe přebíral těžiště financování. Riziko by nevznikalo ani na straně investora, který je v takovém systému současně poskytovatelem vzdělávacích služeb, ani na straně toho, komu jsou vzdělávací služby poskytovány. Nejsou potřeba banky ani žádné zvýhodněné úroky či jiné mimotržní prvky. V tomto systému je každá fakulta velmi silně zainteresována na tom, aby se její absolventi co nejlépe uplatnili. Pro studenta je to dokonce výhodnější, než studovat v nemotivujícím systému cechovního typu. Vysoké školy, zejména univerzity, by začaly systematicky vytvářet funkční absolventské sítě, umožňující zásadní zvýšení uplatnitelnosti absolventů. Způsob placení by umožňoval plnou informovanost všech zúčastněných stran o tom, jak se vyvíjí plat absolventů každé jednotlivé fakulty v dlouhodobější perspektivě.

Označením stávajícího postavení vysokých škol jako "systému cechovního typu" narážím na to, že oblast vysokého školství z hlediska svého chování v období, kdy nazrála nutnost přechodu ke vzdělanostní společnosti, má postavení a chová se jako oblast cechovně spoutaných řemesel na prahu průmyslové revoluce. V souvislosti s tímto tvrzením stojí zato podívat se na to, co jsem napsal na svém blogu v článku "Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?" na:

http://radimvalencik.pise.cz/188420-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

Byly promyšleny i detaily technické stránky, např. způsob odvodu prostředků od absolventů (obdobným způsobem, jakým se platí zdravotní či sociální pojištění) i to, jak by si samy fakulty mohly jednotlivé parametry nastavovat a jak by docházelo k jejich postupné deregulaci.

Další příležitost pro řešení problémů, které by znamenalo využití přirozených předpokladů naší země a zajistilo lepší perspektivu, bylo projednání zprávy OECD o stavu vysokého školství v ČR a na to navazující příprava tzv. Bílé knihy terciárního vzdělání v roce 2006. Zde byly jednak některé momenty systému doladěny a začleněny do vazeb na fungování celého systému vysokého školství. Ve snaze najít širší konsensus byly přijaty i některé kompromisy. Část akademické obce byla připravena se na cestu kvalifikovaně připravených reforem vydat. Proběhla intenzivní veřejná diskuse. Bohužel se tehdy proti celému systému vší silou postavila Paroubkova vláda, která si z antireformní politiky udělala laciný zdroj voličské přízně. Či alespoň se domnívala, že tomu tak bude. Byla hluchá ke všem argumentům a zakrátko na to doplatila.

Proč se Nečasova vláda dostala k "reformám" vysokého školství až nyní?

Nečasova vláda, která se původně tvářila jako proreformní, se pak formou přípravy a silového prosazení kvazireforem kamuflujících obrovské finanční tunely soustředila jen na nejtučnější sousta, např. na tzv. penzijní reformu. K tomu viz:

http://radimvalencik.pise.cz/188323-sypani-pisku-do-soukoli-ci-cesta-k-reformam.html

Vysoké školství bylo "pod její rozlišovací úroveň", protože z něho moc prostředků nelze vytáhnout. A tak ho nechala postupně degenerovat, současně mu trochu přiškrtila kohout financování. A teď by ho prostřednictvím toho, co kamufluje "zvýšením kvality", ráda dostala pod kontrolu. Slibuje si od toho možnost snadnější manipulace s mladými lidmi. Blíží se "velké volby" a tonoucí se stébla chytá. Jak se ukazuje - produktem demotivovaného systému školství pěstujícího konformitu může být skutečně i ten, kdo je snadno manipulovatelný. Stačí propůjčit mu na chvíli pocit velkého hrdiny, toho, kdo rozhoduje o osudech společnosti...

To také dává klíč k odpovědi na otázky, proč vláda, když už se pustila do "reforem" v oblasti vysokého školství, nevyužila to, co již bylo dávno a kvalitně připraveno, a proč tato - údajně "reformní" - vláda sahá k čistě administrativnímu řešení, když se nabízelo řešení založené na přirozených ekonomických principech.

Budoucnost však přesto není potřeba vidět úplně černě. Tato vláda se ještě pokusí o dosažení zvratu i s použitím "nadstandardních" prostředků. Patrně jí to nevyjde, protože již je mimo realitu. Záleží ovšem na tom, jak bdělá (zde asi to slovo je na místě, i přes jeho historickou konotaci) bude veřejnost. Naše země na tom sice nebude dobře, ale možná že právě proto se nabídne šance toho, aby "vládu tunelů formou kvazireforem" vystřídala "vláda kvalifikované proreformní shody". Ono nám asi nic jiného nebude zbývat. Pak začít právě tím, co je pro budoucnost ekonomiky v naší zemi klíčové, tj. přirozenou ekonomickou motivací vysokých škol ke zvýšení uplatnitelnosti svých absolventů, bude zcela logické.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 3.33 (3x)

Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

16. prosinec 2012 | 08.26 | rubrika: první rubrika

Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

Před několika dny (přesně 13.12.2012) jsem na svůj blog vložil první článek s názvem Sypání písku do soukolí, nebo cesta ke skutečným reformám? Věnoval jsem jej otázce reformy penzijního systému. V jedné z reakcí (od Dušana M.) bylo namítnuto, že moje "řešení je příliš optimistické a velmi hezká teorie v ideální společnosti, bohužel nemožná v praxi". Podle mého názoru, pokud se chceme vyznat v současnosti, pochopit původ současných problémů, to, co nás čeká, i to, jak se z toho dostat, nesmíme se teorie bát. Dokonce ani té, která pracuje s dlouhým horizontem a působí příliš optimisticky. I zde oplatí to, co říkal J. W. Goethe, že totiž kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče.

Srovnání průmyslové revoluce a té, která nás čeká

Pokud chceme pochopit širší historický kontext toho, co se v současné době odehrává, stojí zato porovnat zrod vzdělanostní společnosti s průmyslovou revolucí. Uvědomíme si přitom mj., že způsob, kterým se staré a přežité brání novému a perspektivnímu, je velmi obdobný.

V etapě průmyslové revoluce dochází k prolomení bariér cechovního uspořádání řemesel. Řemesla se v důsledku síly konkurence mění v nově dominující ekonomický sektor - sektor průmyslu. Dominantní role tohoto rychle expandujícího ekonomického sektoru je dána tím, že:

1. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity práce zaměstnané v zemědělství.

2. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity využití všech zdrojů pocházejících z půdy jako výrobního faktoru.

3. Postupně zaměstnává rozhodující množství práce.

4. Stává se těžištěm procesu akumulace - průmyslová produkce z podstatné části nachází uplatnění právě v sektoru průmyslu, právě v tomto sektoru je i těžiště inovací.

5. Podstatným způsobem rozšiřuje spektrum lidských potřeb, které jsou ve stále větší míře uspokojovány průmyslovou produkcí, tj. výrobky a službami produkovanými průmyslem.

6. V důsledku všeho předešlého má sektor průmyslu rozhodující podíl na celkové produkci a na ekonomickém růstu, jehož podobu určuje samotným charakterem průmyslové produkce.

Další vývoj společnosti probíhá jako postindustriální vývoj v tom smyslu, že roste role osobních služeb vázaných na sektor průmyslu. Stále větší část celkové produkce (nyní již vyjádřitelná např. ukazatelem HDP) má podobu těchto služeb, jejichž užívání ovšem nepůsobí výrazněji jako faktor ekonomického růstu.

Postupně začíná růst role produktivního charakteru osobních služeb zejména těch, které jsou bezprostředně spojeny s rozvojem a uchováním lidských schopností, tj. s procesem investování do lidského kapitálu a které jsou spojeny se vzděláním, zdravotní péčí apod. Začíná proces zrodu vzdělanostní společnosti.

Podobně jako v etapě průmyslové revoluce, kdy došlo k prolomení bariér cechovního uspořádání řemesel, dochází nyní k prolomení obdobných bariér omezujících konkurenci v nejvýznamnějších oblastech poskytování vzdělávacích a dalších služeb sloužících k rozvoji a uchování lidských schopností (podstatné jsou z tohoto hlediska zejména služby související se zdravotní péčí). Školství se v důsledku síly konkurence mění v nově dominující ekonomický sektor - sektor produkce a uchování lidských schopností prostřednictvím poskytování vzdělávacích a dalších produktivních osobních služeb (vzdělávací sektor).

Dominantní role tohoto rychle expandujícího ekonomického sektoru je dána obdobně jako v případě průmyslové revoluce tím, že:

1. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity práce zaměstnané v průmyslu a s průmyslem spojených osobních služeb.

2. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity využití všech zdrojů pocházejících z půdy jako výrobního faktoru i zdrojů v podobě kapitálových statků v oblasti průmyslové a zemědělské výroby.

3. Postupně zaměstnává rozhodující množství práce, resp. lidského kapitálu.

4. Stává se těžištěm procesu akumulace - produkce vzdělanostního sektoru z podstatné části nachází uplatnění právě v samotném tomto sektoru, v něm je i těžiště inovací.

5. Podstatným způsobem rozšiřuje spektrum lidských potřeb, které jsou ve stále větší míře uspokojovány produkcí vzdělanostní sektoru; jedná se o potřeby, jejichž uspokojování (i užitek z nich, včetně potěšení souvisejícího s tímto užitkem) bezprostředně souvisí s rozvojem a uchováním lidských schopností, tj. jedná se o schopnostní potřeby.

6. V důsledku všeho předešlého má vzdělávací sektor rozhodující podíl na celkové produkci a na ekonomickém růstu, jehož podobu určuje samotným charakterem své produkce (tj. produkce, která má podobu poskytování vzdělávacích a dalších služeb sloužících k rozvoji a uchování lidských schopností).

K čemu snění o tom, co jednou (snad) bude?

Někomu se může zdát, že takovýto nadhled v době, kdy je hůř a hůř, kdy jdeme do problémů a kdy i "shora" (ústy mocných tohoto světa) se nám říká, že se musíme připravit nejméně na deset let strádání (a kdoví co bude potom), je jaksi "mimo mísu". Jenže další a další současné problémy vyrůstají právě z toho, že v rámci setrvačného vývoje jsou ty problémy, které vznikly již dříve, neřešitelné. Tak tomu bylo i v době, kdy nazrála průmyslová revoluce. Staré se bránilo i za cenu hromadění problémů (které pak přerůstaly i do velmi drastických společenských událostí), nové dlouho nebylo dostatečně silné, aby se prosadilo a přineslo novou perspektivu.

Nové se vždy v historii prosadilo tím, že přineslo vyšší míru rovnosti příležitostí. Mj. souvisí to i s tím, co od reforem oprávněně ve svém komentáři požaduje Dušan M., podle jehož názoru je "nutné systém reformovat směrem k osobní zodpovědnosti za svá rozhodnutí". Vývoj směrem ke konstituování vzdělanostní společnosti však byl v podstatě zablokován tím, co je označováno za reformy, což však ve skutečnosti představuje zásadní ztrátu alokační efektivnost, stává se hlavní příčinou prohlubování a vyostřování krize, a to nejen u nás, ale v celém "civilizovaném světě" či přinejmenším v rámci naší "euroatlantické civilizace". (Nevhodný způsob léčení pacienta vede ke zhoršování nemoci.) To, co se nazývá "reformami", na jedné straně vyvádí stále větší díl veřejných ("nuceně odevzdávaných") prostředků ve prospěch různých lobby, na druhé straně vyvolává stále větší existenční ohrožení stále většího počtu obyvatelstva; svými dopady pak směřuje přímo proti vytváření rovnosti příležitostí. Tím se "shora i zdola" (saturováním privilegií pro "horní" část společnosti žijící dnes již jen z parazitování), tak i zdola (eliminováním startovních podmínek pro společenský vzestup) stupňuje ekonomická a sociální segregace společnosti. A to je přímo proti tomu, kudy vede cesta ven ze současných problémů. Pokud chceme odpovědět na otázku, co s tím udělat, či jak z toho ven, musíme si nejdříve udělat podrobnější představu o současných degenerativních procesech ve společnosti. Doufám, že mi vyjde v dohledné době čas, abych se k tomu vyjádřil.

komentáře (5) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1.45 (11x)

Sypání písku do soukolí, či cesta k reformám?

14. prosinec 2012 | 12.01 | rubrika: první rubrika

Sypání písku do soukolí, nebo cesta ke skutečným reformám?

Co

komentáře (7) | přidat komentář | hodnocení 2.86 (7x) | přečteno: 280x

Kdo a jak u nás vládne?

14. prosinec 2012 | 09.42 | rubrika: první rubrika

Kdo a jak u nás vládne?

Dvě události z adventního víkendu a co je spojuje?

1. Pražská organizace ČSSD

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1.1 (10x) | přečteno: 461x

Sypání písku do soukolí, či cesta k reformám?

14. prosinec 2012 | 09.29 | rubrika: první rubrika

Sypání písku do soukolí, nebo cesta ke skutečným reformám?

komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 320x

Teorie her jako bojové umění (1.1)

2. prosinec 2012 | 08.00 | rubrika: první rubrika
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 48x