Jaké reformy a proč (59) Ad Gargulák I.

4. duben 2014 | 08.00 |

Petr Gargulák, jeden z nejvíce aktivních "facebookařů", napsal na můj profil a adresoval mně osobně: "Tenhle pocit totiž kapitalismus vytváří všude a to není dobrý pocit... třeba v lékařství... to je hrozný pocit..., když vím, že mě operuje někdo, kdo očekává peníze, a má špatný pocit, který mu vyvolává právě ten režim, který vytváří neadekvátní a nenaplněná očekávání, která mají tendenci se neustále navyšovat. Kdy se mění hlavní účel zájmu vyplývající z dané profese a z výkonu činnosti, už to není odvést vynikající výkon, dobře naučit nebo dobře odoperovat, ale vytěžit maximum peněžních prostředků. A tohle se falešnou morálkou v režimu, kde jde o život, skutečně odbourat nedá. To je naivní představa."

K tomu pak ocitoval (i s příslušným odkazem z rozhovoru časopisu "Pravý prostor" s pedagogem a spisovatelem Petrem Kukalem:

(Otázka:) Nestoupá pak kvantita na úkor kvality? Co říkáte cílům, aby více než 50 procent populace mělo vysokou školu? Není to degradace vysokoškolského vzdělání?

(Odpověď:) Pokud na vysoké školy odchází 60 a více procent populačního ročníku, pak na nich podle Gaussovy křivky musí nevyhnutelně studovat a dostudovat je také lidé s IQ 90. Několik mých kamarádů vyučuje na soukromých vysokých školách. Z toho, co vyprávějí, je jasné, že školné není poplatek za studium v daném ročníku či semestru, ale splátka na diplom. Úplně bezcenný, mimochodem – papír z těchhle "univerzit" vám může u každého příčetného personalisty jen uškodit.

Dnes se budu věnovat první části jeho reakce na můj seriál o reformách, konkrétně pak (aspoň myslím) na díl, ve kterém stručně popisuji teoretický základ, ze kterého vycházím:

http://radimvalencik.pise.cz/1184-jake-reformy-a-proc-55-teoreticky-zaklad.html

Pokud jsem to správně pochopil, pak za hlavní problém považuje to, co jsem v jeho výroku podtrhl, tj. že z ušlechtilé činnosti, ze které by člověk měl mít potěšení zejména pro činnost samotnou (učení, léčení někoho) se stává jen zdroj peněz, že to člověk nedělá z lásky k věci, ale jen pro peníze.

0pt">Obdobný názor se vyskytuje dost často. Podle mého názoru je zjednodušený a především zastírá podstatu věci. K tomu dvě poznámky:

1. Myslím si, že ten, kdo dobře "zvládá řemeslo" i v oblasti, která je spojena s činností vysoce společensky významnou, by měl být dobře zaplacen. Třeba aby mohl kvalitně relaxovat a aby se necítil frustrován, že je na tom hůř než např. instalatér (čímž se nechci dotknout kvalitních řemeslníků). Výkon činnosti, která člověka těší, která je společensky vysoce užitečná a prestižní, není vůbec v rozporu s tím, že by měla být i finančně řádně odměněna (např. úměrně efektům, které tato činnost poskytuje).

2. V čem je tedy problém (který právě zjednodušený názor prezentovaný P. Gargulákem zastírá)? Problém začíná tam, když společenské poměry a mechanismy, které v nich působí, umožňují přeměnu majetkové či příjmové výhody ve výsadu, v omezení možností společenského uplatnění a společenského vzestupu toho, kdo majetek nemá. Tj. v podmínkách, kdy je narušena rovnost příležitostí a kdy převládá poziční investování jako způsob společenského prosazení. V těchto podmínkách navíc v logice věci dříve nebo později dochází v rámci konkurence o získávání finančních prostředků k porušování obecně přijatých zásad (zákonů i toho, co je veřejným míněním diskvalifikováno jako nepřípustné). Návazně pak takovéto společenské poměry generují vznik toho, co se nazývá zjednodušeně "klientské sítě", přesněji se jedná o struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Propojení pozičního investování se vznikem těchto struktur vede k deformacím institucionálního systému společnost.

Shrnutí: Když odsuzujeme "peníze" jako takové či současné poměry, "kde se vše dělá pro peníze", nevidíme (a nepochopíme), co je v naší společnosti špatné (prohnilé, deformované, degenerované), tj. to, s čím se musíme rozejít, co musíme překonat. Tím je propojení pozičního investování (přeměny majetkové výhody ve výsadu omezující rovnost šancí) s působením struktur založených na porušování obecně přijatých zásad (kdy právě porušováním obecně přijatých zásad dochází ke vzniku majetkové výhody). A pokud vidíme společenskou realitu zjednodušeně, nenajdeme cestu k nápravě.

Příště se budu věnovat druhému okruhu problému, které P. Gargulák zmiňuje.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (59) Ad Gargulák I. ondrey 04. 04. 2014 - 08:57
RE: Jaké reformy a proč (59) Ad Gargulák I. pospíšil 07. 04. 2014 - 08:26