Jaké reformy a proč (54) Proč píšu?

30. březen 2014 | 08.08 |

V pátek 28.3. jsem napsal článek, ve kterém jsem informoval o tom, že na stránkách "Píše.cz" se můj blog dostal mezi prvních deset nejlepších, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1180-tak-jsem-mezi-deseti-nej.html

Mezi řadou blahopřání jsem dostal od těch, co mě dobře znají, i v různých obměnách dvě otázky, které si sám kladu:

- Neděláš to jen z ješitnosti?

- Není v tom trochu ublíženosti, když si stěžuješ, že ti na jiných blozích nedali možnost psát?

K tomu prvnímu hříchu se přiznám. Jsem ješitný a mám radost, když se mně něco podaří a když se ukáže, že něco umím. V tom se už nepolepším a vidím jedinou možnost, jak s tím žít – umět si ze sebe dělat legraci.

Z toho druhého jsem už doufám vyrostl. Myslím, že už dokážu vidět vše z nadhledu. Loni v lednu jsem napsal na toto téma článek "Chvála dědečkovství":

http://radimvalencik.pise.cz/34-chvala-dedeckovstvi.html

Jeden z mých bývalých studentů jej považuje za to nejlepší, co jsem napsal. Z určitého hlediska má možná pravdu.

Vnímání světa z pozice "dědečkovství" má skutečně velké výhody. Dříve by mě mrzelo, snad dokonce štvalo, když jsem nedosáhl oficiálního uznání, či  - jak se říká – neudělal kariéru. Dnes si říkám – je to dobře, mohl jsi zpychnout a pokazit se. Viděl jsem, co to s lidmi dělá, když mají moc, když jsou slavní. A také když zažijí pád. O tom život není.

A tak jediné, co mě mrzí, je, že si to, co píšu, nemůže přečíst více lidí. Ale i to má výhodu. Ti, co jsou schopni využít (pro sebe a tím i pro druhé), co je tam přínosné, si k mému blogu dříve nebo později cestu najdou.

Realitu lze poznat (tj. pochopit, c se děje a proč se to děje). Lze ji i změnit (tj. vědět proč a jak). K tomu ovšem musí hodně lidí vědět, jak na to. A to se asi nedá moc urychlit. Každý člověk má několik alternativ:

- Říci si, že vše je špatné a špatně dopadne. – S takovou představou bych žít nechtěl.

- Čekat na katastrofu, po které se vše změní k lepšímu. – To je dnes moderní, katastrofické prognózy jsou dobré alibi pro vlastní nečinnost. Ale toto náboženství katastrofielismu prostě nevyznávám, je mi odporné.

- Snažit se nevidět, jak se zhoršují parametry světa, ve kterém žijeme, a jak prudce narůstá riziko velkých problémů. – S tím je spojen problém ztráty imunity vůči tomu, že se člověk nechá vtáhnout do hry s tím, že "tentokrát mám konečně možnost sehrát významnou roli" a následně se nechat zneužít. – Pak člověku hrozí velké zklamání nehledě na to, že může napáchat v dobré víře spoustu škod.

- Trpělivě si klást otázku: "O co jde, jaké má příčiny to, co se dnes odehrává, jak problémy řešit?" – Podle je toto přirozený postoj. Tento postoj je základem toho, aby se mohlo něco změnit k lepšímu. Ti, co takto dokážou reagovat na současný vývoj, se naučí vzájemně se rozpoznávat a vzájemně si pomáhat. A také si dávat pozor, aby se nenechali vzájemně znepřátelit (to je jeden z nejúčinnějších nástrojů, jak zabránit změně k lepšímu).

K tomu bych ještě dodal: Řešení současných problémů si vyžaduje provedení komplexu reforem, které zásadním způsobem posílí roli produktivních služeb (služeb spojených s nabýváním uchováním a uplatněním lidského kapitálu, tj. zejména vzdělání a péče o zdraví). Tato odvětví se musí – obrazně řečeno – "postavit na vlastní nohy" a ne žít z toho, co jim kdo shora dá, aby si zajistil kontrolu nad nimi (kontrolu vzdělání a privilegovanou zdravotní péči pro sebe na úkor rostoucího ohrožení většiny ostatních).

Někteří známí mi namítají, že lidé chápou realitu příliš zjednodušeně a takové reformy nikdy nepodpoří. Já se domnívám, že se lidé postupně naučí chápat, o co jde. Pokud totiž nepůjdeme cestou těch reforem, které vycházejí z povahy nutných změn v charakteru vývoje společnosti, dojde k tomu, že normální lidé budou stále více a stále intenzivněji pod nejrůznějšími záminkami vmanipulováváni do devastujících bojů mezi nimi. Takto je formátován a dizajnován současný vývoj. Pokud tedy někdo považuji lidi za "nedostatečně inteligentní" k tomu, aby dříve nebo později, ale hlavně včas, pochopili, kudy vede cesta řešení problémů, odsuzuje je k velkým útrapám.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (54) Proč píšu? ondrey 30. 03. 2014 - 14:29