Jaké reformy a proč (39) Připomínky k modelu (3)

14. březen 2014 | 08.00 |

Velmi obsáhlé připomínky od Adama Zahira Mikuláška 17.2. a 25.2, k tomu ještě reakce D. Vyhlídala na A. Mikuláška:

17.2:

Myslím si, že kdyby tu nezavládla demagogie o tzv. vzdělanostní společnosti a umělé vyrábění vysokoškoláků jako na běžícím pásu, žádné školné by se nemuselo řešit. Už teď v Evropě přibývá nezaměstnaných absolventů vysokých škol, což jen dokazuje, že je pustá lež opíjet střední třídu tvrzeními typu - u nás budou všichni vzdělaní a manuální práce budou dělat třeba Číňani a Indové. Společnost se tváří, jako by lidský mozek byl nafukovací, a že když bude dost financí, tak polovina lidí může mít vysokoškolské vzdělání. Nikdo ale neřekne, že rozložení velikosti IQ ve společnosti se žádnými penězi vyšroubovat nedá, na to stačí mít elementární povědomí o biologii a statistice. Jestliže se bude uměle tlačit na zvyšování počtu lidí s tituly, nutně to povede k degradaci úrovně vysokoškolského vzdělání, navíc po většině těchto "vzdělanců" nebude v příslušných oborech na trhu práce poptávka. A další zhůvěřilostí je zvyšování nároků na papírové vzdělání v různých oborech. Ještě v 1. polovině 20. století stačila učitelům na obecných školách maturita a domnívám se, že kvalita školství byla tehdy daleko lepší než dnes, protože ani deset titulů nezaručí psychologické či osobnostní kvality učitele, disciplínu a pořádek na školách nebo zájem žáků o vzdělání. Podobné je to u zdravotních sester. Když to takto půjde dál, tak se jen uměle vyrobí armáda nezaměstnaných, kteří nebudou mít předpoklady pro vyšší vzdělání, a tím se jim uzavře možnost uplatnit se v oborech, které by bez problémů zvládli, jen proto, že nebudou mít IQ na projití těmi příšernými Scio-testy nebo na sepisování sáhodlouhých diplomových prací. Nechápu, proč se nad tímto problémem ještě téměř nikdo nezamyslel, všichni se tváří, jako by neexistoval, jako by se skutečně prosperita dala zajistit umělým vyráběním "vzdělanců" ověnčených tituly a certifikáty. Za chvíli to může dopadnout tak, že maturita nebo vysokoškolský titul bude hrát v pracovním uplatnění podobnou roli, jako před rokem 1989 členská legitimace KSČ nebo dělnický původ. Jenom se jedna absurdita vymění za jinou, ještě horší absurditu, protože hrát si na uvědomělého bolševika nevyžaduje tolik schopností jako dosažení vysokoškolského vzdělání. Umělé vyrábění vysokoškoláků samozřejmě stojí peníze jak stát, tak rodiče, proto se objevila otázka školného, které problém nevyřeší, jen se místo talentovaných bude nadržovat dítkám zazobanějších rodičů a chudí inteligentní studenti budou zahnáni do dluhů, takže exekutorům a bankéřům se zase zvedne životní úroveň.

K tomu: Všechny problémy formální honby za certifikací vy mnou navrhovaný problém řešil.

Školné, když odhlédnu od asociálního neoliberálního pohledu, že sociální stát a veřejné služby jsou a priori něco špatného a neefektivního, vychází ze lživého předpokladu, že ze vzdělání mají prospěch jen sami vzdělaní. Obhájci školného odmítají tu část pravdy, že vyšší míra zdravé vzdělanosti je prospěšná pro celou společnost, obhájci školného totiž vidí společnost jako množinu atomizovaných jednotlivců. Je potřeba se na tuto otázku dívat ne jen z pohledu jednotlivce - studenta nebo jednotlivce - vysokoškoláka, případně z pohledu podnikatele, který tyto jednotlivce zaměstnává, jako nám to předhazují různí ti "věřící" v bohyni jménem "volná ruka trhu", boha jménem individualizmus, ale též z hlediska státu či společnosti jako celku. Již Aristoteles říkal, že člověk je tvor společenský, nikoli striktně ekonomicky racionálně se chovající individuum usilující o maximalizaci vlastního materiálního zisku bez ohledu na kolektiv. Pravičáci využívají negativních zkušeností lidí s násilným kolektivizmem z doby tzv. socializmu, aby lidem sugerovali myšlenku, že kolektiv je umělý konstrukt a existují jen jednotlivci.Další lží je, že jedině školné může zvýšit motivaci studentů a omezit počet "lovců titulů", kteří ke studiu přistupují vlažně či s nezájmem. Školné je v tomto smyslu velmi bezohledné řešení, existují i sociálně spravedlivější způsoby, jak se s tímto problémem vypořádat, než uvrhávat sociálně slabé studenty do dluhů, např. přestat se zbožšťováním formálního vzdělání, posílení role bakalářského vzdělání, učebních oborů a středních či vyšších odborných škol. Nemá smysl, aby společenský tlak hnal např. prakticky orientované lidi, kteří nemají vědecké ambice, do studia na univerzitách, když by pro ně bylo daleko lepší dosáhnout příslušného vzdělání na odborných školách zaměřených na praktické znalosti a z teorie by se učili jen to, co je užitečné pro praxi, tj., učili by se v praxi používat z teoretických věd to, co už někdo objevil, ale nebyli by zatěžováni např. formálními důkazy, spoustami seminárních prací, diplomkami, atd., místo toho by bylo více praxe již v rámci studia, přičemž klasické univerzitní vzdělání se vším všudy by bylo zaměřeno na ty studenty, kteří mají ambice či předpoklady k uplatnění se ve vědě, výzkumu a teoretické práci. A závěrem bych chtěl zdůraznit, že všechno souvisí se vším, proto by se otázky vzdělání nebo konkrétně školného neměly řešit izolovaně, ale v celkovém společenském, ekonomickém a dobovém kontextu. Např., vztah mladých ke studiu je ovlivněn náladami ve společnosti, v negativním smyslu slova zejména dnešním konzumně-materialistickým pohledem na život, spousta lidí jde na školu ne proto, že by je daný obor opravdu zajímal, ale rozhodují se ekonomicky (na kterém oboru se dá nejvíc vydělat), případně elitářsky (jako doktor nebo inženýr jsem víc než jako středoškolák nebo vyučený), v tom vidím jádro pudla. Takže z hlediska celkového kontextu se ptám, jaký smysl má umělé zvyšování procenta vysokoškolsky vzdělaných lidí za cenu sociálně nespravedlivého školného, když většina těchto absolventů bude mít jen mizivou naději, že seženou práci odpovídající jejich kvalifikaci? Takhle nakonec i samotné vzdělání ztratí svou přitažlivost a stane se jen jakýmsi břemenem či nutným zlem k tomu, aby člověk neměl uzavřenou cestu k přijatelnému pracovnímu uplatnění tam, kde z praktického hlediska postačuje i vzdělání nižší.

K tomu: I toto by mnou navrhovaný model řešil.

25.2.

Adam Zahir Mikulášek: Tady trošku odbočím podle své zásady, že všechno souvisí se vším. Já hlavní podstatu antagonizmu mezi socialisty a EKONOMICKÝMI liberály vidím nikoli v ekonomické racionalitě, ale v postoji k humanizmu, práva na důstojný život i těch slabších a méně schopných, proto neuznávám argumenty o absolutní ekonomické odpovědnosti jednotlivce, neboť běžný člověk nemá mozkovou kapacitu na to, aby byl schopen se rozhodovat ekonomicky racionálně v globálním měřítku, proto tíhnu k humanistické levici, která předřazuje právo všech lidí na důstojný život před ekonomisticko-konzumním přístupem založeným výlučně na ekonomických ukazatelích typu růstu HDP, opomíjející kolektivní zájmy, jen podotýkám, že slovo kolektiv nechápu jen jako skupinu jednotlivců, nýbrž jako skupinu jednotlivců plus vzájemné vztahy mezi členy kolektivu. Nevím, kolik lidí zde mělo co dočinění s teorií grafů, ale zjednodušeně řečeno obecný graf, pokud si dobře pamatuji, je definován množinou uzlů (jednotlivci) a množinou tzv. hran (čar nebo šipek spojující jednotlivé uzly (body) grafu), tj. v našem případě mezilidské vztahy, případně vztahy mezi právními subjekty. A stejně je to s pojmem "kolektiv". Kolektiv by neměl smysl, pokud by byl chápán jen jako prostá skupina nějakých jednotlivců, pokud by se nebraly v úvahu jednotlivé mezilidské vztahy, ať už citové nebo pracovní. Otázku sociálního státu, včetně bezplatného vzdělání, chápu z tohoto kolektivistického hlediska. Školné diskriminuje sociálně slabé studenty, což je pro mě z etického pohledu dostatečný důvod, proč školné odmítám v jakékoli podobě.

K tomu: Podíl nabyvatele vzdělání na úhradě vzdělávacích služeb nediskriminuje sociálně (příjmově či majetkově) slabší v přístupu ke vzdělání, ale naopak, pomáhá jim překonat současné bariéry spojené s tím, že sociálně slabší mají zpravidla menší množství využitelných (a zneužitelných) společenských kontaktů.

A na protiargument, že za peníze daňových poplatníků se jistá skupina úspěšnějších vysokoškoláků bude mít finančně velmi dobře, odpovídám tím, že tato nespravedlnost se dá řešit účinnou progresivní daní z příjmů fyzických i právnických osob, což je sociálně spravedlivější, než aby ti nejchudší studenti si museli na své vzdělání půjčovat. Jako levicový humanista striktně odmítám postoj, že každý se musí postarat sám o sebe, a kdo to nedokáže, tak ať si klidně někde somruje po náměstích a nádražích a "slušné společnosti" do těchto lidí nic není. Toto zavání sociálním darwinizmem a přenášením zákonů džungle (silnější přežívá) do společenského řádu. Jediná věc, která by stála za úvahu, by byl závazek přijatých studentů, že jestliže chtějí studovat zadarmo, měli by se zavázat, že určitý počet let neutečou pracovat do ciziny, aby společnosti vrátili, co do jejich bezplatného vzdělání prostřednictvím svých daní investovala. Je odporné, když si někdo za prachy daňových poplatníků vesele vystuduje třeba medicínu a pak s odpuštění zdrhne makat někam na západ, jen a pouze kvůli osobnímu prospěchu, avšak naprosto nebere ohledy na ostatní, z jejichž daní mu toto bezplatné vzdělání bylo umožněno. Takovým bych napařil pořádné "odložené školné", tj. když po absolvování školy chceš utéct makat řekněme do Německa nebo do USA, tak hezky státu vrať, co do tvého vzdělání investoval. Já bezplatné vzdělání chápu jako solidaritu bohatých s chudými, ale zároveň jako investici společnosti do našich vzdělaných a schopných lidí, že když jim stát umožnil bezplatné vzdělání, měli by se společnosti odvděčit a pracovat pro lidi, z jejichž daní mohli vystudovat. Školné bych tedy zavedl jen pro ty studenty, kteří by trvali na zachování své svobody uplatnit se v cizině a nechtěli by se zavázat k tomu, že určitý počet let budou makat v České republice, ne z důvodu nějakého nacionalizmu, ale protože to byli čeští daňoví poplatníci, kteří jim to bezplatné vzdělání umožnili. Rozhodně to není o tom, že o všem budou rozhodovat socialisté, je to otázka volby mezi humanistickou etikou na jedné straně a zákonem džungle na straně druhé (ať se každý stará sám o sebe a my boháči nemáme zájem platit vyšší daně, abychom dotovali slabší a méně schopné spoluobčany). Omlouvám se za mírné odbočení od tématu, ale domnívám se, že to spolu úzce souvisí. V první řadě je potřeba se rozhodnout mezi humanizmem, právem každého člověka na důstojný život včetně solidní veřejné zdravotní péče a bezplatného vzdělání na jedné straně, nebo přístupem, ať se každý postará sám, případně jeho rodina a nám ostatním je to šumafuk (libertariánský radikálně pravičácký pohled) a z toho logicky vyplývá postoj daného člověka k otázce školského systému, podřizování univerzit soukromým podnikatelským zájmům, případně naopak snaha, aby systém veřejného a bezplatného vzdělání sloužil celé společnosti, aby i obyčejní lidé něco měli z ekonomického přínosu kvalifikovaných odborníků, technologů, vědců a akademiků, pracovníků ve zdravotnictví, historiků, filologů, filozofů či třeba archeologů, atd. V zájmu společnosti je i podpora takových oborů, které nejsou z hlediska práce v soukromé sféře kvalitně placeny, jako třeba odborníků na klasickou Latinu nebo Řečtinu.

Dušan Vyhlídal: Takže, jednoduše řečeno. Jste bílým koněm levice, která, jak kdysi řekl Švehla, ráda rozdává koláče, které sama neupekla a upéci ani nemohla, protože snědla těsto, které ještě nestačilo ani vykynout." (Radimův systém) Nechápete základní věc. Vzdělání bylo, je a bude především soukromý statek, Školné tu není proto, aby omezilo vzdělání těm chudším, naopak, aby jim získat ten statek umožnilo. Je to o svobodě ale každá svoboda má svoji odpovědnost a tou je ten závazek, něco za něco! Tam, kde se univerzity, ne podřídily, jak tvrdíte vy, ale přizpůsobily, výrazně stoupla hodnota získaného vzdělání. Podívejte se na žebříček univerzit, podívejte se, kdo je vede, pak to možná i pochopíte. Celá podstata je v tom, důstojném životě, ale ne tak, že s nataženou dlaní očekáváte, že vám to bude zaplaceno. Co tvrdíte, to nemá s humanistickou etikou nic společného, nebo je podle vás humanistické úmyslně žít na úkor jiného, který se proti tomu nemůže bránit (to je totiž systém, co tu popisujete)!

K tomu: Vždy mám problém reagovat na to, když má někdo výhrady k tomu, co jsem nikdy neřekl, ani nenapsal. Rovněž tak neumím reagovat ne spletenec námitek. Snad jen dodám, že apel na humanismus, hodnoty, morálku apod. neuškodí, ale především nepomůže, jak jsem o tom již psal.

Připojím ještě výhradu ze strany D. Vyhlídala z 22.2., kterou zformuloval vícekrát. Vyjádřil jsem se k ní v úvodní části.

22.2.

Dušan Vyhlídal: Helvétius nehelvétius, pořád se vyhýbáš tomu, kde a jak na to vezmeš!

reformy bez jasně spočítaných a specifikovaných zdrojů jsou jen a jen akademickým blábolením o ničem! Nikde jsi přesně nespecifikoval, kde na to vezmeš, kolik přesně, jak to tam nahradíš... a tak dál. Jsi už jak "ekonom" Socbotka

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře